Jakmile spatřila muže sedícího před ní, myslí jí bleskurychle prolétla jedna scéna.

Minulý měsíc, když se vrátila k rodině Lewisových, aby si půjčila peníze, ji vtáhl do uličky muž, který se náhle vyřítil ven a zakryl jí ústa.

„Pusťte mě… Uhh…“ Bojovala ze všech sil, ale ten muž ji pevně držel.

„Nehýbej se. Neublížím ti!“

Mužův tichý hlas byl hluboký a tísnivý, což ji okamžitě přimělo ustat v pohybu.

Od ústí uličky se ozvaly spěšné kroky a dovnitř zazářilo jasné světlo.

V příštím okamžiku se od vchodu přihnali jacísi lidé oblečení v černém.

Když to muž uviděl, rychle sklonil hlavu a políbil ji.

Na rtech ucítila chlad a oči se jí rozšířily. Byla v takovém šoku, že na okamžik nedokázala reagovat.

Když se ti lidé znovu a znovu ujistili, o koho jde, otočili se a po proklínání páru odešli.

Byla stále jako ve snách, i když muž už její rty opustil.

Do nozder jí vnikl silný pach krve a ona znovu zneklidněla.

„Jste zraněný? Přišli vás ti lidé chytit?“

Muž neodpověděl. Upravil si oblečení a bezvýrazně se zeptal: „Jak se jmenuješ?“

Ulička byla velmi tmavá, takže si navzájem neviděli jasně do tváře. Elena si zakryla obličej a ledabyle řekla jméno: „Jmenuji se Ella.“

Právě viděla ty robustní muže, kteří přišli tohoto muže chytit. Takže tenhle člověk určitě nebyl jen tak někdo. Nechtěla si přidělávat problémy.

„Moc děkuji za pomoc.“ Muž jí poděkoval a vypotácel se k východu z uličky.

V okamžiku, kdy se otočil, spatřila v tlumeném měsíčním svitu mužovu pohlednou tvář, která vypadala jako vytesaná z kamene.

Stála na červeném koberci a v šoku hleděla na druhého syna rodiny Monorů, který se měl stát jejím manželem. Srdce se jí zachvělo a podvědomě se podívala na jeho nohy.

Tento nezdvořilý čin vyvolal pozdvižení.

Ryan naštěstí klidně otevřel ústa, aby jí pomohl z nesnází. „Copak nevíš, že jsem na spodní část těla ochrnutý?“

„Vím!“ odpověděla Elena spěšně. Potlačila šok ve svém srdci.

O postižení Ryana Monora věděl každý. Měla by to vědět i ona.

Musela se špatně podívat. Ten muž z doby před měsícem byl velmi zdravý a chodil naprosto bez problémů. Jak by to mohl být ten druhý syn Monorů, co je teď před ní?

Navíc, s postavením Ryana Monora bylo nemožné, aby ho někdo pronásledoval.

Musela si to špatně pamatovat!

Když o tom Elena takto přemýšlela, konečně se uklidnila.

Brzy začal svatební obřad.

Jelikož se Ryan Monor nemohl hýbat, svatba musela být zjednodušená. Oddávající prostě řekl pár slov a pak oznámil: „Obřad je u konce! Ženich může políbit nevěstu!“

Ryan seděl na svém vozíku. Elena se ve svých dlouhých svatebních šatech nemohla ani ohnout. I líbání pro ně bylo komplikované.

Když přítomní viděli tuto scénu, tajně křivili rty v úšklebcích.

Oddávající chtěl situaci urovnat a nechat nevěstu a ženicha vrátit se do pokoje, aby se políbili, když vtom uviděl nevěstu, jak si jednou rukou přidržuje svatební šaty a kleká si na jedno koleno.

Elena s obtížemi poklekla: „Pane Monore, omlouvám se. V těch podpatcích si nemohu dřepnout. Tohle je vše, co svedu.“

Její slova zachránila Ryanovi dostatečně tvář.

Ryanovi se zablýsklo v očích. Náhle natáhl ruku a přitáhl Elenu za paži.

Elena se otočila a posadila se Ryanovi na klín.

„V budoucnu mi říkej manžele!“

Elena zpanikařila. „Tvoje noha…“

„To je v pořádku. Má noha už dávno ztratila cit.“

Ryanův hluboký hlas zazněl vedle Elenina ucha a zněl poněkud povědomě. Ale neměla čas přemýšlet, kde ho slyšela, protože se na její rty přitiskly mírně chladné rty.

Ryan Elenu políbil přede všemi.

Když polibek skončil, Ryan ji nepustil. Přímo ji objal v náručí a řekl oddávajícímu: „Zrušte zbytek programu.“

Když to dořekl, nečekal na reakci nikoho a oba opustili scénu.

Svatební pokoj neměl žádnou výzdobu, takže se moc nelišil od obyčejného pokoje. V Ryanově srdci byla tato svatba jen formalita a nebyla důležitá.

Když vstoupili do pokoje, Ryan ji položil na postel a řekl jí, ať se nehýbe. Na chvíli odešel. Když se znovu objevil, měl na klíně lékárničku.

„Co to má znamenat?“ Elena byla překvapená.

„Zuj si boty.“ Ryan otevřel lékárničku. „Ještě tě bolí nohy?“

Elena zůstala jako opařená. Snažila se ze všech sil, aby to nebylo poznat. Nemyslela si, že Ryan tuto věc přesto odhalil.

Takže zrušil ten program potom a dokonce použil vozík, aby ji odvezl do pokoje. Bylo to proto, že věděl, že si na svatbě vyvrtla kotník?

Elena byla trochu zaskočená.

Proslýchalo se, že Ryan Monor má podivnou povahu. Že je náladový a k lidem ve svém okolí dokáže být velmi násilnický.

Myslela si, že Ryanovi na svatbě vůbec nezáleží. Ale co znamenalo tohle gesto?

Když Ryan viděl, jak na něj zírá jako v mrákotách, zamračil se. Jeho hlas byl chladný: „Chceš, abych ti pomohl ty boty zout?“

„Ne, zvládnu to sama!“ Elena se okamžitě vzpamatovala a v rozpacích si sundala lodičky.

Žila už dvacet let a tohle bylo poprvé, co měla na sobě vysoké podpatky. Když kráčela po schodech na pódium, vyvrtla si kotník.

„Lék si nanes sama. Ve skříni je nějaké oblečení a v koupelně jsou věci denní potřeby. Nezapomeň přijít dolů na večeři, až se osprchuješ.“

Zdálo se, že si Ryan na něco vzpomněl na poslední chvíli. Vložil jí lékárničku do ruky a s posmuřilým výrazem vyjel na vozíku ven.

Elena byla trochu zmatená, ale neodvážila se ptát.

Sama si aplikovala lék, odkulhala ke skříni a otevřela ji. Uvnitř byla plná dámského oblečení.

A velikost byla přesně taková, jakou nosila.

Nevěděla, jestli je to náhoda, nebo ne. Zkrátka, od začátku až do zahájení svatby a do této chvíle nebyly věci tak zlé, jak očekávala.

Kromě povahy Ryana Monora; zvěsti o jeho náladovosti stále dávaly smysl.