Rebecce připadala Jeffreyho slova jako ostrá čepel, která jí projela srdcem.

I když ji zprávy o Jeffreym a Andree zranily, Rebecca se stále upínala k naději, že to celé mohlo být jen nedorozumění.

Ale slyšet ta laciná slova na vlastní uši bolelo víc než rána nožem. Hruď se jí stáhla pod těžkým, dusivým tlakem.

„Co se děje?“ Jeffreyho hlas byl hluboký, ale jeho tón zněl chladněji a odtažitěji než kdykoli předtím. Připadala si vedle něj naprosto bezvýznamná.

Přesto chtěla Rebecca slyšet vysvětlení přímo od něj. „Co vy dva děláte?“ zeptala se.

„Volala jsi mi jen kvůli tomu?“ odpověděl a vyhnul se odpovědi.

Byla jím naprosto zklamaná. Sebrala se a uvědomila si, že nemá smysl ztrácet další čas. „Kde je můj kufr? Chci ho zpátky.“

Jeho odpovědí bylo tiché prázdno přerušeného hovoru.

Bez váhání stiskla tlačítko pro opakované vytáčení. V tom kufru měla pas a věděla, že nechat ho v jeho rukou o chvíli déle by znamenalo koledovat si o malér.

Tento hovor už nezvedl.

Andrea viděla na displeji příchozí hovor se jménem „Rebecca“ a opatrně se zeptala: „Nevezmeš to?“

Jeffrey nechal telefon zvonit, aniž by se pohnul k přijetí nebo odmítnutí hovoru. „Teď jsem s tebou,“ řekl. „Nejdřív dokoukáme ten tvůj seriál.“

Andrea, která právě vyšla ze sprchy v elegantní košilce, ho objala kolem paže. „Zapomeň na seriál,“ zašeptala. „Raději bych s tebou dělala něco jiného.“

Přiskla se k němu těsněji a nastavila se tak, aby se Jeffreymu naskytl plný výhled, kdyby sklopil zrak.

„Buď teď hodná,“ řekl Jeffrey a s klidným odstupem zastavil její svádění. „Teď by ses měla soustředit hlavně na odpočinek a uzdravení.“

Andrein hlas nabral ublížený tón. „Odmítáš mě, protože mě nemáš rád, že ano?“

„Tak to není,“ ujistil ji.

„Tak proč jsi byl ochotný políbit Rebeccu, ale mě se ani nedotkneš?“ naléhala.

Jeffrey jí jemně sundal ruku ze své paže. „To bylo jen divadlo pro Samuela,“ vysvětlil. „Nikdy si nemysli, že jsi pro mě méně důležitá než Rebecca. Ty jsi ta, na které záleží nejvíc.“

Ačkoliv ji to hluboce dojalo, Andrea při objetí ucítila v srdci jemný neklid.

Věděla, že její lež nakonec vyjde najevo. Ve chvíli, kdy Jeffrey zjistí, že to byla Rebecca, kdo ho v dětství zachránil, a ne ona, ztratí všechno a zůstane jí jen prázdnota.

*****

O hodinu později se na Rebečině telefonu objevila jediná strohá zpráva od Jeffreyho: [Přijeď si pro něj sama.] Součástí zprávy byla adresa do rezidence Harmony Estate.

Rebecca neváhala. Řekla Samuelovi, že si musí něco zařídit, a jela rovnou tam. Když však dorazila k sídlu, panovalo tam hrobové ticho – dveře byly pevně zavřené, nikde ani živáčka.

Zkusila Jeffreymu zavolat, ale hovor nepřijal.

Uvědomila si, že si s ní záměrně hraje, odmítla přistoupit na jeho hru a poslala mu zprávu. [Pokud tu do třiceti minut nebudeš, zavolám hasiče, aby mi pomohli otevřít dveře.]

Vzhledem k tomu, že jejich rozvod ještě nebyl dokončen, měla stále plné právo v jeho domě být.

Jeffrey tento tah nečekal. O třicet minut později dorazil i s Andreou.

Když Rebecca viděla, jak blízko k sobě mají, nerozčílila se ani neměla kousavé poznámky. Prostě k němu došla a zeptala se: „Proč jsi nezvedal telefon?“

„Proč bych měl?“ odvětil Jeffrey chladně a díval se na ni jako na úplně cizího člověka. „Jsi snad někdo důležitý?“

Ta slova ji zasáhla jako facka. V tu chvíli jí bylo všechno jasné – od okamžiku podání žádosti o rozvod se z nich stali cizí lidé.

Jako mávnutím proutku zmizela ta těžká váha, která jí drtila hruď.

Sebrala se a její chování se změnilo v chladné a odtažité. „Máš pravdu. Nejsem nikdo důležitý, ale kdybys vrátil to, co sis sám vzal, nic z toho by se nestalo.“

„Je to jen kufr,“ ozvala se Andrea a zastala se Jeffreyho. „Není to tak, že by o ten tvůj stál.“

„On by o něj nestál,“ řekla Rebecca dutým hlasem. Obvyklé emoce v jejích očích zmizely a nahradila je mrazivá prázdnota. „Chci jen svůj kufr, než se na tomhle místě kontaminuje.“

Jeffreyho výraz potemněl.

Její tón byl nekompromisní a konečný. „Dej mi mé věci a já zmizím.“

Najednou zjistila, že všechno pouští z hlavy – jeho náhlý chlad i jasnou náklonnost k jiné ženě.

„Samuel viděl, jak ten kufr beru,“ připomněl jí Jeffrey.

„Muž tvých prostředků ho může snadno nahradit identickým,“ řekla a samu sebe překvapila, jak otupěle se cítí. „Pochybuji, že chceš další záminky, abychom na sebe naráželi.“

Pozorně ji sledoval a snažil se odhalit jakýkoli náznak, že to jen hraje, ale zůstávala naprosto klidná.

Po dlouhé chvíli se obrátil k bodyguardovi za sebou. „Přines její kufr z patra.“

Bodyguard přikývl a zamířil dovnitř.

O chvíli později se vrátil a nesl kufr v jemné barvě.

Právě když Jeffrey a Andrea čekali, že Rebecca zavazadlo prostě vezme a odejde, překvapila je tím, že ho přímo před nimi otevřela.

Andrea se váhavě zeptala: „Rebecco, co to děláš?“

„Jen se ujišťuji, že je tu všechno,“ odpověděla Rebecca klamně klidným hlasem, díky němuž ta slova zněla ještě kousavěji.

Jeffreymu se téměř neznatelně zatnula čelist. Nečekal, že se tak rychle naučí používat jeho taktiky.

„Vážně zpochybňuješ Jeffreyho charakter?“ přisadila si Andrea a přilila olej do ohně. „I kdyby tam bylo něco cenného a ne jen dokumenty, nedotkl by se ničeho.“

„Možná on ne,“ opáčila Rebecca hlasem ostrým tak, že by se jím dalo krájet napětí. „Ale tobě nevěřím.“

„Jeffrey...“ zakňourala Andrea a okamžitě se začala stavět do role oběti, jako to dělávala vždycky.

„Neslintala jsi dneska nad všemi těmi šperky a kabelkami v mém pokoji?“ Rebecca zaklapla kufr, když jí všechno náhle došlo. „Ale víš co? Já nic z toho nepotřebuju. Hádám, že odpadky patří do koše.“

Andree se ruce podél těla sevřely v pěst, ale zachovala klid, protože se Jeffrey díval.

„Nechám ty věci zlikvidovat,“ prohlásil Jeffrey chladně, než stačila odpovědět. „Andrea nepoužívá věci, které používal někdo jiný.“

Rebecca sevřela madlo kufru pevněji. „Vážně?“ řekla hlasem, z něhož odkapával sarkasmus. „Zdá se, že u tebe dělá výjimku.“

Andrea střelila nervózním pohledem po Jeffreym, jehož oči neprozrazovaly vůbec nic.

„Dnes večer řeknu Samuelovi o rozvodu,“ řekla Rebecca a setkala se s jeho pohledem s výsměšným úsměvem. „Možná by sis měl předem vymyslet dobrou historku, jestli chceš, aby tě nenáviděl o trochu míň.“

Otočila se a beze slova odkráčela, její mizející postava působila vzdáleněji než kdy dřív.

„Zadrž,“ zavolal za ní Jeffrey.

Rebecca se zastavila a pak se zamračila nad tím, jak rychle na jeho povel zareagovala.

Jeffrey přistoupil blíž. „Dej Andree tu kartu,“ řekl. „Už není tvoje.“

Vytáhla kartu z kabelky a vzpomněla si, jak ji zrušil okamžitě poté, co jeho vztah s Andreou vyšel najevo.

Dlouhou chvíli se na kartu dívala, než mu ji konečně podala.

Když Jeffrey po kartě sáhl, její prsty se rozevřely zlomek vteřiny předtím, než ji mohl převzít, a černá karta rychle dopadla na dlažbu mezi nimi s ostrým cinknutím.

V Rebečinných očích se zaleskly emoce, než znovu vyhladila svůj výraz. „Promiň,“ řekla klidně. „Uklouzla mi ruka.“