Ještě než se úplně proberu, vím, že tohle bude pekelný den, a takových už jsem ve svém životě měla dost.

Jestli se pokazí ještě jedna jediná věc, končím a na tohle území už nikdy nevkročím.

„Vytvořilo se pouto?“ ptám se Charny, své vlčice. Kdyby ano, zlepšilo by mi to den, nebo v to alespoň doufám.

„Vytvořilo,“ odpoví, ale její tón mi napovídá, že je něco špatně.

Před týdnem mi bylo osmnáct a našla jsem spojení s budoucím Alfou, Nicem, jedním z lidí na mém seznamu těch, kteří mi zas a znova ubližovali.

Ne, nikdy mě neuhodil, a nikdo jiný taky ne.

Dobrá, možná musím něco vysvětlit, abyste pochopili, o čem mluvím.

O mých šestých narozeninách jsem byla u jezera s otcem, který je Betou naší smečky, a s rodinami Alfy a Gamy. Hry, které hráli, mě začaly nudit, a tak jsem se zatoulala do lesa; většinu našeho území tvoří les.

Věděla jsem, že si mám dávat pozor na značky určující naše hranice, a při procházce jsem trhala luční kvítí. Mou pozornost upoutalo tiché zakňučení, a protože jsem byla zvědavá malá Beta, šla jsem hledat jeho zdroj.

Kdybych tenkrát tušila, že své šesté narozeniny budu jednoho dne nenávidět, možná bych se vydala opačným směrem.

Našla jsem v lese dívku. Později se ukázalo, že je jen o trochu starší než já, a tak jsem ji odvedla k našemu Alfovi.

Jmenovala se Lucy, ale nedokázala nám říct, jak se sem dostala nebo odkud přišla. Věděla jen, že měla před pár dny narozeniny, nebo je bude mít za pár dní, a to bylo poprvé, kdy dostala něco, co bylo moje.

„Máš tolik panenek, proč jednu nedáš Lucy?“ zeptal se mě otec, a zatímco jsem přemýšlela, kterou panenku jí daruji, přikývla jsem.

Otec popadl mou nejoblíbenější panenku z piknikové deky, a když jsem se ohradila, už ji podával Lucy.

Snažila jsem se otci vysvětlit, že zrovna téhle panenky se vzdát nechci, ale on jen řekl, že jsem sobecká, a posadil Lucy na deku vedle sebe.

Lucy bydlela asi týden v přízemí s Omegami, když ji otec přestěhoval k nám do patra. Řekl, že Lucy se nelíbí bydlet s Omegami a že se ho zeptala, jestli by mohla bydlet s námi.

Dnes pochybuji, že tenkrát použila slovo „s námi“, ale nebyla jsem u toho, když se ptala, takže si nemohu být jistá.

Každé mé narozeniny byly zastíněny Lucy; otec mi vždycky říkal, že ona nemá rodiče, kteří by jí uspořádali oslavu, a že se o tu svou můžu s Lucy prostě podělit.

To se dělo zas a znova, nejen kvůli otci, ale i kvůli rodinám Alfy a Gamy. Nico byl nejhorší; vždycky mi připomínal, že Lucy je mnohem hezčí než já, alespoň v jeho očích.

Takže teď už možná chápete, proč je Nico na mém seznamu nepřátel.

Trénuji každý boží den, protože musím, protože jsem budoucí Beta. Tedy, byla jsem budoucí Beta, a teď budu budoucí Luna.

Nico byl stejně překvapený jako já, ale chtěl se mnou vytvořit pouto. Koneckonců, to spojení vytvořila Bohyně a my musíme respektovat její rozhodnutí.

Lucy z toho nebyla příliš nadšená; snažila se získat Nicovu pozornost už skoro rok a žalostně selhala. Dokonce si dala záležet, abych věděla, že mě nikdy nepřijme jako Lunu, a já se jí jen vysmála do obličeje.

To, že budu Nicovou družkou, ze mě udělá Lunu, a Lucy s tím nic nenadělá, i když se o to možná pokusí.

Prošla jsem svou ranní rutinou a oplachuji nádobí, které jsem použila na snídani. V hlavní jídelně snídám málokdy, protože v tu dobu obvykle trénuji.

Vidím, že dveře do hlavní ložnice jsou dokořán, což znamená, že otec už je dole, pravděpodobně má brzkou ranní poradu se zbytkem vedení.

„Proč jsi tak ticho?“ ptám se Charny. Tohle by měl být radostný den pro nás obě.

Neodpovídá mi, ale v okamžiku, kdy opustím patro Bety, začne mi přecházet v hlavě a nutí mě zamířit do patra Alfy. Vstoupím na patro pomocí kódu, který jsem dostala po svých šestnáctinách, a přivítá mě naprosté ticho.

Zdá se, že jsem měla pravdu o té ranní poradě a Nico ji využívá k tomu, aby si přispal, přesně tak, jak to dělá pokaždé, když jsou jeho rodiče zaneprázdnění nebo pryč.

S Nicem jsem si nic nedomlouvala, i když jsme věděli, že dnes bude pravděpodobně den, kdy se naše partnerské pouto završí. Charna nechápe, proč jsme nic nenaplánovali, a abych pravdu řekla, já taky ne.

Mé kroky zakolísají, když stojím před dveřmi Nicovy ložnice, a jsem ráda, že se naše pouto nevytvořilo dříve. Kdyby ano a my se navzájem přijali jako druzi, právě teď bych prožívala nesnesitelnou bolest.

Protože ten kretén píchá jinou ženu; zvuky vycházející z jeho pokoje nenechávají prostor pro omyl a já si nejsem jistá, co mám teď dělat.

„Proto to ještě nechtěl nikomu říct?“ zeptá se mě Charna a myslím, že obě víme, že přesně to je ten důvod.

„Óhh, Lucy. To je tak dobré,“ slyším Nica sténat, ale je to jméno, které vyslovil, co mě rozzuřilo, a jen stěží se ovládám, abych tam nevtrhla. Musím najít způsob, jak ty dva odhalit, a pomalu, bez jediné slzy, odcházím z patra Alfy zpět do svého pokoje.

Donutím je zaplatit za to, co udělali, a všichni se dozví o našem spojení, ale dneškem to končí.