Vejdu do své ložnice a ze zadní části šatny vytáhnu kufry; položím je na postel a začnu balit zbytek svých věcí. Ve skříni zbylo jen pár sad oblečení a v koupelně jen denní nezbytnosti.

Většina věcí, které si chci vzít s sebou, už je v kufrech. Rozhodla jsem se opustit smečku Shadow Valley už na oslavě svých šestnáctých narozenin a už vím, kam půjdu.

Půjdu k Rady starších, abych se naučila vše, co potřebuji, abych se stala tou nejlepší Betou, jakou mohu být, a najdu si smečku, která mě ocení pro to, kdo jsem.

Zbraně mám v kufru auta; vytahuji je pokaždé, když je potřebuji, a po vyčištění je vracím zpět. Zbývají jen má zavazadla a pak se ujistím, že všichni pochopí, kdo je zodpovědný za můj odchod.

Tak jo, ať máme představování za sebou. Jmenuji se Dallas, je mi osmnáct let a má vlčice Charna se objevila před rokem. Můj život nebyl procházka růžovým sadem a jediný důvod, proč jsem zůstala tak dlouho, byla naděje, že najdu svého druha.

No, už víme, že to nešlo podle plánu. S lidmi v mém životě a s vedením této smečky jsem oficiálně skončila.

Vracím se nahoru do patra Alfy a k mému překvapení jsou Nico a Lucy stále v tom, ale mně už je to jedno.

„Nico, tvrději,“ slyším Lucy sténat. „Udělej mi štěně, chci, ses do mě udělal.“ Slyším Nica zavrčet, než zakřičí, že už to bude.

Rozrazím dveře a Lucy, vylekaná mou přítomností, spadne na podlahu, když ji Nico odstrčí ze svého údu. Oba vypadají příšerně a ložnice je v nepořádku.

Nečekám na jeho reakci; jen se otočím na patě a kráčím chodbou ke dveřím.

„Prosím, Dallas. Zastav. Není to tak, jak to vypadá; prostě se to stalo,“ říká Nico a poskakuje na jedné noze, jak se snaží natáhnout si tepláky.

Nic neříkám; prostě jdu dál po schodech a vím, že Nico a Lucy jsou hned za mnou.

Všichni v hlavní jídelně ztichnou v momentě, kdy mě vidí vcházet, a zaslechnu pár šepotů, když za mnou vejdou Nico a Lucy; všichni cítí ve vzduchu pach sexu.

„Já, Dallas, tě odmítám, Nico, jako svého druha,“ pronesu, když se otočím, abych se na něj podívala.

„Je mi jedno, jestli to přijmeš, nebo ne. Jen věz, že mi to nezabrání v hledání vlastního štěstí a ty budeš muset nést následky toho, že mé odmítnutí nepřijmeš,“ prohlásím.

„Dallas, proč odmítáš našeho syna?“ zeptá se Alfa Leon a já se otočím k němu.

„Protože jako obvykle, Lucy chtěla to, co je moje, a dostala to. Váš syn ošukal Lucy, i když věděl, že naše partnerské pouto je téměř kompletní, a teď už vím, proč nechtěl, abychom to někomu říkali,“ řeknu a dívám se přitom do očí Alfy Leona.

Otočím se zpět k Lucy a Nicovi; ten na mě stále zírá a tiskne si ruce na hruď. Necítím žádnou bolest, ale to se může změnit, pokud mé odmítnutí přijme.

„Chtěla jsi ho, můžeš ho mít. Můžeš mít všechno, co bylo kdysi moje. Doufám, že spolu budete velmi šťastní, a doufám, že si své vítězství užijete,“ řeknu Lucy, než projdu kolem ní ven z hlavní jídelny.

„Stůj, nemůžeš odejít. Jsi moje družka,“ řekne Nico a já se otočím a vidím ho stát ve dveřích.

„Už nejsem tvá družka. Rozhodl ses s ní spát a teď se potýkej s následky. Vždycky jsi upřednostňoval Lucy přede mnou, stejně jako tvá rodina, rodina Gamy a dokonce i můj vlastní otec. Nikdy jsi mi nezapomněl připomenout, že sis myslel, že Lucy je hezčí než já.

Naše partnerské pouto by ti ukázalo, že ses mýlil, že jsi mi svými slovy ublížil, a já bych ti díky našemu poutu odpustila. Co ti ale nemohu odpustit a co nikdy neodpustím, je to, že ses rozhodl ošukat jinou ženu,“ řeknu klidným, chladným hlasem.

Celá jídelna je zticha a všichni čekají, co přijde dál.

„Dallas, možná pro to existuje velmi dobré vysvětlení…“ Ale nedám Alfovi Leonovi šanci větu dokončit.

„Jaké vysvětlení může mít váš syn pro to, že byl zabořený až po koule v Lucy? Kde v tomhle zatraceném vesmíru by tohle mohla být nehoda?“ zavrčím jeho směrem.

V jídelně se shromáždilo více členů smečky, všichni zvědaví na drama, které se před nimi odehrává.

Můj otec konečně vstane ze židle a já jsem sakra zvědavá, co řekne.

„Dallas, ty jsi budoucí Beta. Ty už máš ve smečce Shadow Valley postavení; proč neudělit Lucy status Luny?“ řekne můj otec.

Charna mi v hlavě vrčí, ale drží se v pozadí mé mysli. Ani jedna z nás nechce, aby věděl, že jsme se už proměnily, nebo že víme, že o naší matce lhal.

„PŘESKOČILO TI DOČISTA? CHCEŠ, ABYCH DALA LUCY SVÉHO DRUHA, STEJNĚ JAKO JSI JÍ DAL POSLEDNÍ DÁREK, KTERÝ MI DALA MÁMA, NEBO RODINNÉ DĚDICTVÍ, KTERÉ JSI MI MĚL DÁT K ŠESTNÁCTINÁM?

VZPAMATUJ SE A POUŽIJ TEN SVŮJ ZATRACENÝ MOZEK, NENÁVIDÍM TĚ Z CELÉ DUŠE,“ zařvu na otce a využiji jeho šoku.

„Nico, tohle je tvá poslední šance přijmout mé odmítnutí. Jakmile vyjdu ze dveří, už možná nikdy nedostaneš šanci,“ prohlásím s pohledem upřeným na Nica a zdá se, že mu dochází, že mé rozhodnutí nikdo nezmění.

„Já, Nico, přijímám tvé odmítnutí,“ řekne Nico s vědomím, že mu nikdy neodpustím.

Bez ohlédnutí vyjdu z domu smečky; nastoupím do svého SUV, abych konečně vypadla z tohoto místa a začala svůj nový život.