**Enzo**

Pracovna na něm stále ulpívala.

Vzpomínka na Lolu ohnutou přes ten stůl, kozy jí nadskakovaly, hlas ostrý a škádlivý, i když šilhala, jakmile do ní tvrdě vrazil. Krev mu z toho pořád vřela, ozvěna jejích nehtů drásajících mu záda, jako by do něj vyryla svůj nárok stejně jasně, jako to udělal on jí.

***Zapaluje ve mně oheň. Pokaždé, sakra. Nezáleží na tom, jestli je to polibek, hádka, nebo