**Lola**

Probudila se za zvuku pravidelného dýchání. Ne toho mechanického – skutečného, lidského, těžkého vyčerpáním.

Žebra ji stále bolela, kůže stále pálila tam, kde ji těsně obepínala gáza, ale hlavu měla čistší. Méně mlhy, více váhy. Otočila se, pomalu a opatrně, a našla ho tam – Enza, složeného v křesle vedle její postele, dlouhé nohy nešikovně pokrčené, hlavu opřenou o opěrku. Sako od obleku