Rozvod?

Stella nedokázala popsat, co cítila, když uviděla rozvodové papíry. Posadila se a křečovitě sevřela lemy svého trička. „P-proč?“

Zvedla hlavu a konečně se mu podívala přímo do očí.

Nikdy předtím se na něj přímo nepodívala, dokonce ani když se včera v noci milovali.

V jeho chladných, ale podmanivých očích byl vždy impozantní odstup a ledový chlad. Jako věčný ledovec; nikdo u něj nikdy nemohl získat soucit ani lásku.

Stejně jako zaměstnanci v jeho firmě se i Stella bála podívat se mu do očí.

Avšak rozvod byla vážná věc. Chtěla vědět, proč se k tomu najednou rozhodl. I kdyby neměla právo odmítnout, mohl jí alespoň udat důvod...

„Nemá to žádný důvod.“

V jeho tónu nebyly žádné emoce. Pomalu vstal a přejel ji pohledem, z něhož vyzařovala tísnivá aura. „Až si to přečteš, podepiš to.“

Stellin pohled padl na rozvodovou dohodu.

Místo aby ji vzala do ruky, svěsila hlavu a vypadala značně bledě.

Ve vzduchu zavládlo chvilkové ticho.

Weston se díval na její mrtvolně sinalou tvář, ale ona stále odmítala promluvit. Vzpomněl si na včerejší noc.

Sevřel ji tehdy ohromující silou a bylo zřejmé, že je jí to nepříjemné. Ale její prsty se místo toho pevně zatínaly do prostěradla, přestože vypadala tak bledě.

Nevydala ani hlásku, i když prostěradlo málem roztrhla.

Nezavřeli okna, ale závěsy byly zatažené. Když vánek rozvlnil závěsy a na Stellino tělo dopadl měsíční svit, Weston si nebyl jistý, jestli je to měsíční světlo, co je tak bledé, nebo jestli je Stella jen příliš vysílená.

S touto myšlenkou jeho pohled změkl a čelo se mu vyhladilo. „Dám ti nějaký čas, aby sis na to zvykla. Prozatím tu můžeš zůstat.“

I poté, co muž odešel, Stella zůstala schoulená na židli.

Objímala si kolena a zírala na rozvodové papíry. Oči měla suché.

Alespoň byl ochotný dát jí nějaký čas, aby tu realitu vstřebala. Od tak odtažitého muže, jako byl on, bylo dost milosrdné, že ji nevyhodil okamžitě... měla by se tedy cítit spokojeně?

V nemocnici...

Stella neměla čas zůstávat rozrušená.

Roger Sealey byl uprostřed léčby. Stella stála před jeho pokojem a pozorovala křehkého mladíka, který tam ležel. Cítila náznaky vyčerpání, hořkosti a mírného strachu.

Zvedla telefon, chvíli přemýšlela a pak zavolala Westonovi.

Možná jí ten rozvod dodal odhodlání a odvahu; chtěla, aby jí Weston dělal společnost, když už je to zatím stále její manžel... Udělal by to?

Obsazovací tón byl její odpovědí.

Stella se bezmocně opřela o ledově chladnou zeď.

Kolem ní rázně prošla silueta a rozhořčený ženský hlas zaječel: „Westone Forde, jsem teď v nemocnici. Jestli nechceš, aby se dítěti v mém břiše něco stalo, okamžitě za mnou přijeď.“

Stella se okamžitě narovnala. Myslela si, že se přeslechla.

Weston... Ford?

Její mysl byla vírem emocí, takže neslyšela nic jiného než to jméno.

Byl to její manžel, ten Weston Ford?

Stella vzhlédla a okamžitě v té ženě poznala nedávno proslavenou celebritu Guinevere Cohenovou.

Když Stella naslouchala ženině rozmarnému tónu, pěsti se jí mírně sevřely a srdce jí naplnila hořkost.