I když k němu byla zády, Stella cítila jeho pronikavý pohled.

Když se jí přestalo zvedat břicho, něco si uvědomila i ona.

Její perioda... měla tento měsíc pár dní zpoždění.

Jakmile se tato myšlenka zakořenila, začaly z ní postupně vyrůstat liány, které jí obepínaly srdce.

Jaké by asi bylo její dítě s Westonem... ?

„Stello,“ ozval se hluboký mužský hlas, který zněl důrazně a zdálo se, že ji zkoumá.

Stella se otřásla, než se probrala ze zamyšlení.

Chystal se s ní rozvést a Guinevere čekala jeho dítě také.

Takže i kdyby byla těhotná, na ničem by to nezměnilo. Měla dokonce pocit, že by ji bez váhání donutil jít na potrat...

Neodvážila se otočit, bála se setkat s mužovýma očima.

Weston se zdál být netrpělivý a utlačujícím způsobem vykročil vpřed. „Co se děje?“

Stella se v duchu hořce zasmála. Když se otočila, měla už nasazený lhostejný výraz. „Ach, včera v noci jsem asi nastydla, takže mě trochu zlobí žaludek...“

Poté, co to řekla, nastalo chvilkové ticho.

Její slova působila jako připomínka a oba si bezděčně vzpomněli na včerejší noc.

Oba věděli, jak vášnivý včera Weston byl.

Ale hned druhý den přišel s rozvodem.

Když už byl rozhodnutý pro rozvod, proč tedy...

Mužův výraz ještě více potemněl. Jeho hluboké oči zkoumaly její tvář, čelist se mu napjala a atmosféra kolem nich jako by zhoustla.

Po chvíli si promnul spánky a řekl: „Rychle to podepiš. Rogerovy léčebné výlohy uhradím jako kompenzaci.“

Stellin pohled zakolísal. Už už chtěla reflexivně něco namítnout.

Ale když se podívala na jeho odtažitý a ledově chladný výraz, jen poslušně přikývla a řekla: „Dobře.“

Weston byl s její odpovědí zřejmě spokojen, jeho výraz změkl. „Buď hodná.“

Stelle se zachvěly řasy a zaryla nehty do dlaní. Bolest jí pomohla snést štiplavý pocit v nose a ona ze sebe vykoktala slovo: „Dobře.“

...

Uvnitř nemocničního pokoje Roger váhal s řečí, když viděl, jak je Stella nesvá.

Jakmile návštěvní hodiny skončily, Stella se podívala na telefon a vstala. „Už půjdu, Rogere. Přijdu tě navštívit zítra.“

Musela jít domů a sbalit se. Weston jí dal nějaký čas na vystěhování, ale nezmínil se, jak dlouho.

A předtím... si musela něco ujasnit.

Roger přikývl. „Opatruj se, ségra.“

„Jasně.“

Roger při pohledu na skleslou postavu své sestry sevřel rty a v očích se mu temně zalesklo.

...

V lékárně...

„Dobrý den, slečno, mohu vám s něčím pomoci?“

„To je v pořádku. Jen se tu sama porozhlédnu...“

Stella si z plného regálu vybrala těhotenský test, který chtěla, a s nákupem rychle opustila lékárnu.

Poté, co odešla, vstoupil do lékárny muž v černé kšiltovce.

Když se ujistil, co si Stella právě koupila, uctivě do telefonu řekl: „Pane Forde... slečna Sealeyová si právě koupila těhotenský test...“

...

Vzduch uvnitř soukromého VIP pokoje byl tichý.

Když Guinevere viděla, že Weston zavěsil, přistoupila k němu a objala ho zezadu. „Westone, kdo to byl před chvílí?“

Poznala, že se něco děje, ale nedala to najevo v naději, že jí to Weston vysvětlí.

Hodně o tom přemýšlela. K muži, jako je Weston, se mohla dostat blíže jedině aktivním přístupem.

Kdyby ho ignorovala, byl by jen o to lhostejnější.

Guinevere dávala přednost Westonovi před bezvýznamnou zdrženlivostí a hrdostí.