Stella se neubránila myšlence, kdy vlastně začala chovat tu mylnou představu, že by ji Weston mohl mít rád?

Možná to bylo kvůli okamžikům, jako je tento, a těm bezvýznamným drobným gestům. Ten muž ji vždy zaskočil, zpřeházel jí city a pak se chladně stáhl a nechal ji úplně samotnou.

Když jí odebrali krev, Weston ji pustil. „Rogera můžeš vidět, až skončí operace Gwen.“

Stelle se rozšířily oči, než sklopila zrak a hlesla odpověď. „Rozumím.“

Vždycky měl tu schopnost ji v jednu chvíli pozvednout a v té další ji zadupat do země.

Sestra si sbalila nástroje. „Pár minut si tu držte tenhle vatový tampon. Až to přestane krvácet, budete v pořádku.“

Stella po těch slovech vstala a zdvořile poděkovala.

Jakmile sestra odešla, otočila se Stella k Westonovi. „Pane Forde, sbalila jsem si věci ve vile. Kdy si půjdeme vyřídit rozvodové papíry?“

Když se o rozvodu zmínil poprvé, kdysi bláhově snila o tom, že se pokusí jejich manželství zachránit. Ale teď, když se objevila Guinevere, chtěla se od něj držet jen co nejdál.

Weston se na ni po tom, co řekla, podíval zpříma. Krátce na ni zíral, než řekl: „Řeknu právníkovi, aby tě informoval.“

Stella přikývla. „Dobře.“

Nedala najevo žádnou nechuť, jako by toto rozhodnutí plně přijala. Prošla kolem Westona s úmyslem odejít.

Westonovi potemněly oči a prudce na ni zavolal. „Řekl jsem, že Rogera můžeš vidět, až bude Gwen v bezpečí.“

Stella se zastavila, sevřela rty a vysvětlila: „Nejdu za ním.“

Byla k němu otočená zády a ani když mluvila, neotočila se.

Weston si strčil ruku do kapsy kalhot a došel k ní. „Kam jdeš?“

Když Stella cítila, jak se k ní blíží a ten pocit útlaku roste, náhle se vzbouřila. „To vám snad nemusím hlásit, ne, pane Forde?“

Vzhledem k tomu, že se rozvádějí, už neměl právo ji kontrolovat.

Weston na okamžik strnul. Zíral na její záda, než se vrátil ke svému odtažitému já. „Dělej si, co chceš.“

Prošel kolem ní a už se na ni nepodíval.

***

Stella ve skutečnosti nevěděla, kam by mohla jít.

Chtěla jen uniknout před Westonem a jeho dusivou aurou.

Bezmyšlenkovitě bloudila nemocnicí a myslela jen na Rogera.

Weston už slíbil, že zaplatí zbytek Rogerových účtů za léčbu, takže Stella neměla právo ho vyslýchat, i kdyby ji během manželství podváděl.

Její pocity se ve srovnání s takovými skutečnými problémy zdály bezvýznamné.

Stella měla tolik starostí, že si nevšimla muže na invalidním vozíku před sebou.

Zatoulala se na cestičku v zadní zahradě, a když se míjeli, Stella do mužova vozíku omylem vrazila, protože cesta byla příliš úzká. Prásk!

Vzpamatovala se a okamžitě se omluvila. „Omlouvám se, neublížila jsem vám?“

„Jsem v pořádku, žádný strach.“ Jasný a jemný hlas utišil Stellin neklid.

Na vozíku seděl pohledný muž s elegantními rysy a vřelým úsměvem. Dokonce se tvářil ustaraně, když se na Stellu díval. „Nevypadáte moc dobře. Je vám nevolno?“

Stella zavrtěla hlavou, ale zničehonic se jí mužova tvář začala rozmazávat a dokonce viděla dvojitě.

Tělo se jí začalo kymácet. Zdálo se, že doznívají následky darování krve, a její svět zčernal, jak omdlela.

Když se probudila, ležela na nemocničním pokoji.

Muž na vozíku byl pryč a na jeho místě stál vedle ní Weston.

Stelle se točila hlava a roztřeseně se posadila. „Co se mi stalo?“

Mysl jí nefungovala naplno, takže si nevšimla, jak temně se Weston tváří.

Když se jí konečně vrátily smysly, uslyšela tichý hlas, který řekl: „Jsi těhotná.“

Bylo to řečeno oznamovacím tónem.

Weston před ni položil zprávu o krevním testu. „Po odběru jsem nechal poslat vzorek tvé krve na rozbor.“

Stella zírala přímo na zprávu, oči se jí rozšířily a nebyla schopná slova.

Záhadným tónem muž zopakoval: „Jsi těhotná.“