Byl jasný slunečný den a záclony vlály ve větru.

Muž, který stál u postele, blokoval většinu slunečního světla. Díky svému protáhlému stínu působil mnohem vyšším dojmem.

Stellu ten stín pohltil. Jak se jí pomalu vracely smysly, křečovitě sevřela přikrývku. „Těhotná…“

Zamumlala a sklopila zrak.

Její břicho pod bílou přikrývkou nejevilo žádné známky vyboulení.

Ale uvnitř byl lidský život.

Ve Stelliných tmavých očích se pomalu objevil záblesk.

Byla to jen její domněnka a před tím, než sem spěchala, neměla čas zkontrolovat výsledek těhotenského testu.

Ale pomyšlení, že je skutečně těhotná…

Nedokázala skrýt radost ve tváři. Weston si zapálil cigaretu a potáhl z ní. „Máš z toho radost?“

Když to Stella uslyšela, vzhlédla k němu. Mužovu tvář halil bílý kouř a jeho dokonalé rysy byly zastíněny světlem, díky čemuž vypadal ještě stoičtěji, důstojněji a nedostupněji.

Jemný výraz v její tváři postupně ztuhl. „Pane Forde…“

Stella nervózně sevřela prostěradlo.

Zapomněla, že se s ní Weston rozvádí a že Guinevere čeká jeho dítě. Byla jen nástrojem k úlevě od jeho osamělosti, když ti dva měli mileneckou hádku. Jak by mohl tolerovat, aby měla toto dítě?

Muž si všiml změny v jejím výrazu.

S cigaretou v jedné ruce a druhou paží líně položenou na opěradle židle sklepl popel do popelníku. „To mě mrzí.“

Jen tři slova a nic víc.

Ta slova naznačovala, že by se dítěte měla vzdát.

Stella zavrtěla hlavou, celá bledá. „Nemusí tě to mrzet… Po rozvodu už nebudeme mít nic společného.“

Pak vzhlédla. „Tohle dítě nebude mít nic společného ani s tebou. Zaručuji ti, že se po rozvodu neobjevím před žádným z vás, platí?“

Weston se zamračil. „Ty si to dítě chceš nechat?“

Stelle zatuhla čelist a pohled jí zakolísal. Než stačila promluvit, muž si odfrkl. „Když pomineme vliv, jaký by mělo narození tohoto dítěte na rodinu Fordových, už teď máš dost starostí s péčí o Rogera. Pokud si to dítě necháš, jak se o něj postaráš?“

To, co řekl, byla pravda.

Stella chvíli nevěděla, co říct, ale zatnula pěsti. „Něco vymyslím sama. Nebudu ti přidělávat žádné starosti…“

„Přiděláváš starosti sama sobě.“

Weston típl cigaretu a vstal. „Není třeba nám dvěma přidělávat starosti kvůli něčemu, co ještě ani nenabylo konkrétní podoby, nemyslíš?“

Stelle zbledly rty a nehty se jí zaryly do dlaní.

Nemluvila a Weston neměl trpělivost čekat. Jednoduše popadl sako od obleku a řekl: „Dobře si odpočiň. Všechno ostatní zařídím.“

Po těch slovech opustil pokoj.

Dveře se zavřely a Stella zavřela oči.

Ani bzučení, které jí znělo v uších, se nedalo srovnat s tím, co jí Weston právě řekl.

Nazvat jejich dítě ‚věcí‘ a ‚něčím‘ tak chladným tónem.

Jedna část jejího srdce postupně odumřela a očekávání, které nemělo existovat, bylo vysáto pryč a nezanechalo nic než chladnou prázdnotu.

…

Stelle bylo dovoleno vidět Rogera až druhý den.

Weston se za ní po svém odchodu už nevrátil, ale pověřil někoho, aby na ni dohlížel.

Uvnitř pokoje Roger odpočíval se zavřenýma očima. Jeho pleť byla ve srovnání s dobou před několika dny mnohem horší a na tváři měl několik zjevných modřin.

Stellu zabolelo u srdce.

Jemně zavřela dveře, přešla k posteli a posadila se. Při pohledu na mladíkovu spící tvář jí zrudly oči.

Řekla tiše: „Promiň… Nedokázala jsem tě pořádně ochránit.“

Kdysi měli šťastnou rodinu a Stella byla ve své komunitě proslulou mladou dámou. V den její oslavy plnoletosti se jejich rodiče stali účastníky letecké nehody, když spěchali domů…

Stačila jedna noc, aby upadli v nemilost.

V posledních několika letech ona i Roger zakusili, jak bezcitný svět dokáže být. Stella, která se nikdy nemusela starat o přežití a většinu času trávila hrou na klavír a baletem, měla najednou problém zaplatit i školné na univerzitě.

Později, když Roger onemocněl, Stella konečně poznala, jak důležité jsou peníze, o které se dříve nikdy nestarala.

Roger se zamračil a probudil se. „Ségra…“

Vypadal, že se necítí dobře. Promnul si spánky a s pomocí Stelly se posadil. „Jak dlouho jsem spal…?“

Pak si najednou na něco vzpomněl a chytil Stellu za paži. „Kde je Weston? Kde je?!“

Stella viděla, jak je rozzuřený, a tak ho rychle uklidňovala: „Uklidni se. Právě ses probudil…“

„Ségra!“

Roger to nechtěl poslouchat, a tak ji přerušil: „Ten chlap si vydržuje celebritu jako milenku. Dokonce ji přivedl do jiného stavu!“

Byl naprosto zoufalý vzteky. „Jak ti to mohl udělat?!“

Stelle potemněly oči. Prudce ho chytila za rameno a zatlačila ho zpátky dolů. „To s tebou nemá nic společného. Musíš jen odpočívat a čekat, až lékař naplánuje tvou operaci. O nic jiného se starat nemusíš.“

Roger s těma rudýma očima vypadal jako malé rozzuřené zvíře.

Když viděl, jak klidně a vyčerpaně Stella vypadá, okamžitě splaskl, jako by ho píchli jehlou. Pevně ji objal. „Dělal ti problémy…?“

Stella si povzdechla a poplácala ho po zádech. „Vím, že jsi naštvaný, ale neměl jsi Guinevere uhodit.“

Guinevere byla Westonova milovaná. Kdyby Stella neměla stejnou krevní skupinu typu Bombay, která mohla Guinevere zachránit, Weston by Rogerovi neodpustil.

Když to Roger uslyšel, zatnul pěsti a ztišil hlas. „Neuhodil jsem ji… Chtěl jsem uhodit jen Westona, ale ona přiběhla a zaštítila ho, tak jsem jí omylem ublížil…“

Pak se zeptal: „Je její dítě v pořádku?“

Než mohla Stella odpovědět, Roger si najednou odplivl. „I kdyby potratila, taková ta třetí, která se plete někomu do manželství, si to zaslouží!“

Stelle se sevřela hruď.

Pustila Rogera, pohladila ho po hlavě a nuceně se usmála. „Na tom nezáleží. Musíš jen podstoupit léčbu a přestat mi dělat starosti, ano?“

Roger si všiml vyčerpání v její jemné tváři a polkl.

Nakonec se zarudlýma očima odvrátil zrak a řekl: „Dobře. Chápu.“

…

V den, kdy se na ni Weston konečně přišel podívat, stála Stella na balkoně a omámeně zírala na výškové budovy v dálce.

Když Weston vstoupil do pokoje, naskytl se mu přesně tento pohled.

U okna stála křehká žena s rukama na zábradlí. Vítr jí čechral dlouhé vlasy a vypadala bledě a slabě.

Zdálo se, že kdyby byl vítr o něco silnější, mohl by ji odfouknout.

Muži se rozšířily zorničky, rázně k ní přikročil a bez rozmýšlení ženu zvedl.

Stella se polekala. „Co to děláš?“

Cítila, jak ji zvedá do vzduchu, a v příštím okamžiku uviděla Westonův zuřivý pohled. „Stello, snažíš se zabít?“