Během celého procesu získávání rozvodového listu neřekla Stella Westonovi ani slovo.

Guinevere čekala venku. Když viděla Westona vycházet, okamžitě k němu přistoupila a zavěsila se do jeho paže. „Proběhlo všechno hladce?“

Jako muž málomluvný Weston jen zabručel odpověď, ale bylo zřejmé, že má pro Guinevere spoustu trpělivosti.

Po pár krocích se Guinevere náhle zastavila a ohlédla se na Stellu. „Přijela jste taxíkem, že, slečno Sealeyová? Pokud vám to nevadí, Weston a já vás můžeme svézt.“

Stella ji bez zaváhání odmítla. „To je v pořádku. Tady je snadné sehnat taxi.“

Pak prošla kolem nich, aby odešla.

Guinevere mírně pozvedla obočí, když sledovala Stellu odcházet, a zdálo se, že chce říct víc. Weston odvrátil zrak a řekl: „Gwen, nedělej nic zbytečného.“

Jeho hlas byl tichý jako šepot a v očích měl varovný výraz.

Guineverin úsměv zmizel. „Ty ji lituješ?“

Sotva to dořekla, ucítila, jak mužova aura náhle potemněla.

Otočila se a setkala se s Westonovýma temnýma, chladnýma očima.

Guinevere se vnitřně otřásla. Přinutila se k úsměvu a řekla: „Jen jsem žertovala. Nebudeš se se mnou přece hádat kvůli takové maličkosti, že ne?“

Weston mlčel a zatahal se za límeček košile.

Guinevere si nebyla jistá, jestli je jen svým obvyklým tichým já, nebo jestli se zlobí kvůli tomu, co se stalo předtím.

Pod schody přešla Stella na chodník, držíce telefon, zatímco čekala na přijetí své objednávky. Chtěla z tohoto místa jen co nejrychleji zmizet.

Pohledy těch dvou cítila jako dýky v zádech, i když se na ni pravděpodobně nedívali.

Přijelo taxi, ale nezastavilo. Místo toho prosvištělo kolem a zvedlo vlnu prachu.

Stella si zakryla ústa, zakašlala a snažila se prach odehna rukou.

Náhlá vlna nevolnosti jí vystoupala do hrdla. Její výraz ochabl a spěchala k nedalekému odpadkovému koši, kde se jí začal zvedat žaludek.

Guinevere se právě chystala nastoupit do auta, když to uslyšela. Prudce se ohlédla. „Co se jí stalo...?“

Weston pokračoval v otevírání dveří auta, jako by nic neslyšel. „Nastup si.“

Ale Guinevere stáhla ruku a upřeně se na něj zadívala. „Tebe opravdu vůbec nezajímá?“

Muž se zamračil a podíval se na Guinevere. „Gwen, existuje hranice toho, jak moc můžeš být emotivní.“

Guinevere se ovládla a sarkasticky se usmála. „Nemám snad právo být rozmařilá, když čekám tvé dítě?“

Weston to nechal být a skryl svou mrzutost, když odpověděl: „Máš.“

Podíval se jí přímo do očí. „Jak plánuješ být rozmařilá?“

Guinevere náhle ztratila zájem. Věnovala Stelle jeden pohled, než řekla: „Nastoupíme.“

Sedla si dovnitř a Weston jí ze zvyku chránil hlavu, když nastupovala. Pak si sedl vedle ní.

Když zavřel dveře, Guinevere zírala na jeho profil.

Když viděla, že nejeví žádný zájem o Stellino blaho, spokojeně se opřela o jeho rameno. „Westone, už nejsem ta dětinská holčička jako dřív. Vím, že vztah musí udržovat dva lidé, takže se odteď budu snažit své emoce ovládat.“

Weston si promnul spánky a v odpověď jen slabě zabručel.

Guinevere vzhlížela nahoru. Chtěla ho políbit, ale byla v skrytu duše naštvaná, když viděla, jak lhostejně vypadá.

Bohužel nic neřekla a spolkla svůj hněv.

...

Byli oficiálně rozvedeni.

Stella si po příjezdu do nemocnice jemně vydechla úlevou.

Přestože se cítila opuštěná, z nějakého důvodu cítila také úlevu.

Šla rovnou na Rogerův pokoj a tentokrát nenarazila na Henryho. Nechtěla potkat nikoho, kdo by měl s Westonem cokoliv společného.

Rogerova pleť se výrazně zlepšila a jakmile ji uviděl, okamžitě se rozzářil. „Ségra, jsi tady!“

Stella se najednou cítila mnohem lépe.

Posadila se vedle jeho postele a poplácala ho po hřbetu ruky. „Cítíš se lépe?“

„Jo. Neboj se, ségra. Budu při léčbě spolupracovat.“

Věděl, co všechno pro něj Stella udělala, takže se teď měl soustředit na uzdravení, aby ji nezklamal.

Jeho pohled zakolísal a vypadalo to, že chce něco říct.

Stella poznala, na co myslí, a tak se usmála. „Už jsem rozvedená. S Westonem už nemám nic společného, takže to ber tak, jako bys toho muže nikdy nepotkal.“

Roger polkl a držel se zpátky. Nakonec svěsil hlavu a odpověděl: „Rozumím...“

Pak nepřítomně zíral na Stellino břicho.

„Ségra, až mě propustí, budu tvrdě pracovat, abych vydělal peníze a postaral se o tebe i o synovce v tvém bříšku!“

Stella mu rozcuchala vlasy a jemně se usmála. „Pak budeš muset nejprve tvrdě pracovat na tom, aby ses uzdravil.“

Po odmlce dodala: „O peníze si nemusíš dělat starosti. Weston jich má spoustu a nechoval se ke mně špatně, takže se soustřeď jen na uzdravení.“

Rogerovi ztuhla čelist a zatvářil se temně.

Po chvíli Stellu objal. „Ségra, mrzí mě, že jsi musela trpět.“

Stella se usmála. „Co to říkáš? Dal mi tak obrovskou sumu peněz, takže jsme si kvit. Nepovažuji to za utrpení.“

Roger neřekl nic. V odpověď si pouze povzdechll.

...

V Uměleckém vzdělávacím centru Random...

Když Yvonne toto vzdělávací centrum zakládala, vymyslela docela dost názvů, ale nakonec se rozhodla pro jméno ‚Random‘.

Ten název se hodil i k její osobnosti.

Možná proto, že Yvonne cítila se Stellou soucit, protože ji manžel podváděl, měla teď ke Stelle mnohem blíž a chovala se k ní jako ke skutečné přítelkyni.

Stellin život byl poté klidný.

Když si občas vzpomněla na Westona, stále ji trochu bolelo u srdce, ale jakmile začala být zaneprázdněná, už se tím netrápila.

Toto dítě bylo tajemstvím mezi ní a Westonem, takže to nikomu neřekne.

Miminko však poroste a přijde den, kdy už to nebude moci skrývat.

Tou dobou bude první, kdo se to dozví, Yvonne.

Stella přemýšlela, jestli má Yvonne říct pravdu, nebo si vymyslet nějakou výmluvu...

Toho dne, když Stella skončila s těhotenskou prohlídkou, cítila, jak ji na ulici někdo sleduje.

Myslela si, že si to jen namlouvá.

Ale po několika dalších krocích uslyšela kroky za sebou blíž a těžkopádněji.

Stelle naskočila husí kůže a vzpomněla si na ty hrůzné zprávy, které předtím slyšela...

Najednou zrychlila krok. Bohužel se zdálo, že si toho osoba za ní všimla, a začala ji pronásledovat.

Stella se rozběhla, ale stihla uběhnout jen pár kroků, když jí někdo prudce zatlačil na rameno.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

U ucha jí zazněl hrubý mužský hlas, následovaný horkým dechem.

Stella vykřikla a otočila se, aby se podívala. Byla však zaskočena a do úst jí nacpali bílou látku.

Jen zahlédla mužův vzhled, než ucítila zvláštní vůni a omdlela.

Cítila se omámená.

Stella se nesčetněkrát pokusila vstát, ale tělo měla těžké a nemohla ani otevřít oči.

Její sluch se však pomalu vracel.

Nemohla se hýbat, ale slyšela hluk kolem sebe.

A protože neviděla, její sluch byl mnohem citlivější. Zvuk těžkých kroků se přibližoval a pak uslyšela hrubý mužský hlas: „Droga už skoro přestává účinkovat. Pospěšme si!“

Pak ucítila náhlý chlad!