Snažila se co nejvíc pootevřít oči, doufajíc, že uvidí své okolí. Ale pak uslyšela velmi povědomý hlas.

„Nepotřebujete, abych vás učila, co máte dělat potom, že ne?“

„Rozumím! Už jsme kontaktovali pana Forda, aby přišel s výkupným. Pak ho necháme vybrat mezi vámi dvěma a ta zbývající bude odvedena jako naše rukojmí!“

Byl to... hlas Guinevere?

Stellino tělo zchladlo. Myslela si, že se přeslechla.

„Pan Ford si určitě vybere vás. Pokud jde o tuhle ženu... Odvezeme ji na odlehlé místo podle naší původní dohody a zbavíme se toho dítěte v ní...“

Muž se pak náhle odmlčel, než se opatrně zeptal: „Slečno Cohenová, co když si pan Ford nevybere vás...“

„Myslíte, že je to možné?“

Muže přerušilo uchechtnutí a Guinevere pomalu přešla blíž. „Alespoň tolik sebedůvěry mám, ale... změnila jsem názor.“

Došla ke Stelle a podívala se na její tvář v bezvědomí. Najednou sevřela Stellinu bradu ostrými nehty a zlomyslně řekla: „Zpočátku jsem nechtěla zacházet do takových extrémů, ale jak se opovažuje otěhotnět s Westonovým dítětem?!“

V Guineveriných očích se objevila žárlivost a její stisk zesílil.

Už měla dost Westonovy nedávné lhostejnosti vůči ní. Jen pomyšlení na to, že Stella byla předtím za Westona vdaná, v ní vzbuzovalo touhu roztrhat tu ženskou na kusy!

I kdyby se ona a Weston v té době už rozešli... Vždycky předpokládala, že se k ní Weston pokusí vrátit! Nečekala, že si najednou vezme nějakou náhodnou ženskou.

Guinevere neměla v plánu dělat Stelle potíže. Žena jako Stella se pro ni nezdála být hrozbou, ale pomyslet na to, že Stella čeká Westonovo dítě! Kdyby nebyla ostražitá, když ten den viděla Stellu zvracet, Stella by ji možná skutečně oklamala!

„Myslela sis, že bys mohla získat zpět své postavení tím, že budeš čekat jeho dítě?“

Stella zbledla a nutila se netřást. Zaryla si nehty hluboko do dlaní, aby jí ta nesnesitelná bolest připomínala, že nesmí prozradit, že už je vzhůru.

Guinevere s odporem odstrčila Stellinu tvář. Pak se postavila a instruovala muže a jeho kumpány: „Až to skončí, můžete si s ní dělat, co se vám zlíbí. Nechci ji v Ahn City už nikdy vidět!“

Mluvila s nepřátelstvím, takže bylo zřejmé, co tím myslí.

Vůdce únosců zněl váhavě. „Chcete ji zabít, slečno Cohenová? To by bylo něco jiného, než na čem jsme se dohodli. Má nějaký vztah k panu Fordovi, takže co když se nám pan Ford později pomstí...“

Guinevere k nim vzhlédla. „Čeho se bojíte, když máte mě? Nebojte se, Westona udržím na uzdě. Vy jen musíte zahladit stopy a nenechat žádné důkazy!“

„Dobrá, rozumím.“

Nikdo už nic dalšího neřekl.

Stelle běhal mráz po zádech. Polil ji studený pot, ale nemohla vydat ani hlásku. Mohla jen zadržet dech a snažit se poslouchat, co se děje venku.

Kolem se rozhostilo ticho, jako by zůstala jediná.

Aniž by věděla, kolik času uplynulo, náhle uslyšela uspěchané kroky. Stella z toho měla špatný pocit. A skutečně, byla prudce zvednuta z podlahy a hrubým způsobem vyvlečena ven.

Reflexivně otevřela oči a zavrčela, zadržujíc slzy, které se jí draly do očí. Muž si odplivl, když zjistil, že už je vzhůru. Netrpělivě řekl: „Jdi sama, když už jsi vzhůru!“

Stella se zhluboka nadechla. Mlčela a roztřeseně přikývla.

Musí zůstat klidná. Musí přežít.

Stačí, když Westonovi řekne, až přijde, že to všechno naplánovala Guinevere, a pak bude zachráněna.

Vyváděli ji ven. Jakmile opustili ten malý domek, Stella si uvědomila, že jsou na střeše velké budovy.

Oslnivé slunce bylo tak jasné, že nemohla otevřít oči. Náhlý řev vrtulí shora jí bolestivě rezonoval v ušních bubíncích.

Kolem budovy kroužilo několik vrtulníků a v jednom z nich byl Weston.

Chtěla se podívat nahoru, ale hromotluk vedle ní ji chytil za zátylek a štěkl: „Ani se nehni!“

Stella zatnula zuby a poslušně sklonila hlavu.

Musí zůstat v klidu, musí zůstat v klidu...

V duchu si neustále opakovala, že musí přežít, musí přežít...

Vítr zuřil.

Zapotácela se vpřed, vlečena únoscem. Silný vítr jí cuchal dlouhé vlasy, které se jí lepily na hubenou a bledou tvář.

Zvuky vrtule se blížily a silný vítr jí ztěžoval postup. Nakonec ustaly.

V dálce uviděla vrtulník vznášející se nízko nad zemí, v němž se objevila povědomá silueta.

Stella zírala přímo na toho muže.

I když se už rozhodla tohoto člověka ze svého života vyškrtnout, když šlo o život, stále cítila strach a zoufalství. Proto v něj podvědomě věřila.

Musel sem přispěchat přímo z kanceláře. V obleku nevypadal vůbec zmoženě a jeho vrozená vznešená aura ani v přítomnosti těchto únosců nezakolísala. Naopak, vypadal čím dál impozantněji.

„Pane Forde, slečna Cohenová a madam jsou tamhle. Pachateli je zločinecký gang a někteří z nich se stále skrývají v okolí. Co budeme dělat?“

„Nejednejte unáhleně. Zajistěte jejich bezpečnost za každou cenu.“

Muž se podíval dolů na to, co se dělo pod ním. Jednou rukou se držel lana, chladnýma očima skenoval lidi na střeše a čelist se mu napjala. Uvolnil si límeček košile a pak jedním obratným pohybem seskočil z vrtulníku.

Lemy jeho oblečení se zvedly do vzduchu, jak jeho postava opsala ve vzduchoprázdnu čáru. Dopadl stabilně a zvířil kolem sebe oblak prachu, který ještě více zvýraznil výšku jeho nápadné postavy.

S děsivě temným výrazem zíral přímo na únosce. Sako ležérně pohodil na zem, uvolnil si límec bílé košile a rázně vykročil.

Slova, která vytlačil z hrdla, byla silně protkána vražedným úmyslem. „Pusťte ji!“

Únosci ztuhli a nervózně ustoupili. „Nepřibližujte se! Obě vaše ženy zemřou, jestli to uděláte!“

„Pane Forde...“ Stellu stáhl zpátky muž vedle ní. Reflexivně zavolala na Westona a vzhlédla, aby se setkala s jeho očima.

Weston se zarazil a podíval se na Stellu.

Okamžitě si všiml škrábanců na její tváři, krvavých ran po celém těle a jejího mrtvolně bledého vzhledu...

Mužův výraz zničehonic vypadal nebezpečně. Oči se mu pokryly silnou vrstvou ledu, jako by byl připraven zabíjet.

Stellu viděl tak slabou a téměř v slzách jen pozdě v noci. Většinu času si raději hrála na drsnou.

Weston miloval, když ji viděl v slzách prosit, ale teď tento vzhled v něm vyvolával jen nekontrolovatelné podráždění a zuřivost. Ruce se mu sevřely v pěst a člověk mohl téměř slyšet praskání jeho kloubů.

Chystal se vykročit ke Stelle, když se za ním ozvalo slabé volání o pomoc.

„Westone...“

Tento výkřik ho přiměl se zastavit.