Jeho tělo ztuhlo, ale neotočil se hned.

Na druhé straně střechy tiskl další únosce Guinevere k zábradlí. Polovinou těla visela přes okraj střechy. Dívala se na muže v dálce zarudlýma očima. „Bojím se...“

Třásla se a vlasy měla rozcuchané. Na její krásné tváři byl dokonce traumatizovaný výraz.

Obvykle hrdá celebrita si teď ve strachu objímala břicho a zírala na svého snoubence se slzami v očích. „Nechoď sem. Ublíží ti!“

Stellu její nářek vůbec nevyvedl z míry, a dokonce i přes tuto situaci žasla nad jejím hereckým uměním.

Kdyby se neprobudila a nevyslechla rozhovor Guinevere s únosci, možná by se Guineveriným hereckým výkonem nechala oklamat i ona.

Stella nechápala proč. Nikdy předtím je aktivně neprovokovala. Byl to Weston, kdo požádal o sňatek, bezohledně přišel s rozvodem a pak po ní chtěl, aby šla na potrat...

A přesto chtěla Guinevere její život!

Stella si chtěla nechat jen jediné dítě, které kdy mohla mít. Proč ji Guinevere musí nutit zemřít?

Stella nikdy nedostala na výběr. Byla jen obětním beránkem v jejich hře na lásku!

Nic neříkala a upřeně zírala na muže, sledujíc, jak se bez zaváhání otáčí a kráčí ke Guinevere.

Jako by ta chvilková pauza, kterou předtím viděla, byla jen mylná představa.

Mezi ní a Guinevere si Weston vždy vybere jen Guinevere.

V co doufala...?

Stella zaryla nehty do dlaně a ostrá bolest probudila její mysl.

Zavřela oči, potlačila tu vzedmutou bolest a chraplavým hlasem vykřikla: „Westone! Lže ti. Ti únosci jsou její lidé... Mmhm!“

Muž za ní jí pevně zakryl ústa, než stihla domluvit. Jeho výraz vypadal úzkostlivě a pokřiveně, když na ni zíral. „Drž hubu, děvko!“

Guinevere nikdy nečekala, že Stella najednou řekne i tohle, takže její výraz mírně ztuhl.

Ale když viděla, jak se Westonovi v očích mihl stín, rychle se vzpamatovala, nasadila zmatený výraz a otočila se ke Stelle. „Co to říkáš? Já ty lidi ani neznám...“

Než stačila domluvit, jako by chtěl dokázat její tvrzení, muž za ní ji náhle popadl za límec košile a narazil s ní do zábradlí.

Kov jí poškrábal kůži a objevila se krvavá rána.

„Tss...“

Guinevere si nemohla pomoct a zasyčela. Zdálo se, že má bolesti, ale odmítala křičet. Jen zatnula zuby a zírala na Westona se slzami v očích: „Westone...“

Únosce náhle vytáhl nůž a přiložil ho Guinevere k hrdlu. „Nepřibližuj se! Kde je to zboží, o které jsem si řekl?!“

S ledovým zábleskem v očích hodil Weston kufr na podlahu, dupl na něj a kopl, čímž poslal kufr letět vpřed.

Poté, co přepočítali částku, dali si únosci navzájem znamení.

Weston vztekle zakroutil zápěstím. „Pusťte je. Pak si vemte peníze a vypadněte!“

Únosce za Stellou se uchechtl. „Pane Forde, vy jste chytrý chlap. Dokonce jste si sem s sebou přivedl tolik lidí. Kdybych vám tyhle dvě ženské skutečně vrátil, vyvázli bychom já a mí bratři živí?“

Když to dořekl, jeho výraz okamžitě zdivočel. „Vzhledem k tomu, že jste sem peníze doručil včas, můžete si vybrat jednu z těchto žen a vzít si ji zpět. Co se týče té zbývající... Pošleme vám ji zpátky, jakmile budeme v bezpečí!“

Stellino tělo ztuhlo a prudce vykřikla: „Westone, nevěř jim!“

Bojovala ze všech sil a křičela: „Věř mi jenom tentokrát! Jsou to opravdu lidé Guinevere. Nenechá mě vrátit se živou, věř mi...“

Slzy jí stále tekly. Stella si uvědomila, že bez ohledu na to, jak drsně se tvářila, stále cítila neuvěřitelný strach.

‚Prosím tě... Prosím, neposílej mě na smrt...‘

Vzlykala. „Věř mi, Westone! Nikdy bych nelhala... Ty to víš... O něčem tak vážném bych nežertovala...“

Mužovy oči byly temné a zlověstné. Jeho emoce byly jako narážející vlny, ale mohl jen zatnout zuby a vydržet.

„Moc času nezbývá, pane Forde. Koho si z těch dvou vyberete?“

„Tři!“

„Dva!“

„...“

„Dejte mi Gwen.“ Westonova trpělivost dosáhla bodu zlomu a už nedokázal skrývat nepřátelství ve své tváři.

Zatnul pěsti tak pevně, až mu na hřbetech rukou naskákaly žíly. Nakonec procedil skrz zaťaté zuby varování: „Raději tu druhou vraťte bez úhony...“

Než stačil dokončit, Stella vykřikla: „Oni mě nenechají vrátit se živou! Westone, věř mi jenom tentokrát. Jdou mi po krku... a po dítěti v mém břiše...“

„Ona bude v pořádku, i když si vybereš mě, přísahám! Jestli je necháš vzít mě místo ní, zemřu, opravdu zemřu...“

Její slova úspěšně přikovala Westona na místě, když se mu v očích mihl výraz boje.

Stella zatnula pěsti a zírala přímo na něj se srdcem v hrdle.

Bum, bum...

Krev v těle jí ztuhla, když čekala na jeho odpověď.

O kousek dál se Guinevere s nepopsatelným výrazem dívala na muže se slzami lesknoucími se v očích. „Westone, ty jí věříš?“

Ztišila hlas do mumlání, jako by mluvila sama k sobě, a zněla zoufale: „Věříš, že bych udělala něco tak absurdního?“

„Guinevere, jak dlouho hodláš tohle divadlo hrát?“ Stella zatnula zuby a rozzlobeně vykřikla, přerušujíc ji.

„Jen kvůli tomu, abys otestovala mužovu upřímnost, jsi ochotná ublížit dvěma životům! Nebojíš se božího trestu?“

Její oči byly plné zuřivosti a začala se prudce zmítat. Ale únosce zesílil stisk a zpacifikoval ji. Štěkl: „Drž hubu! Jestli nebudeš v klidu, shodím tě odsud dolů!“

„Pane Forde, nerozhodnete se? Čas na nikoho nečeká. Raději se nesnažte získat čas, nebo obě zemřou!“

Jakmile to dořekl, dva z únosců přitlačili obě ženy k zábradlí současně, jako by je chtěli shodit, čímž nutili Westona k rozhodnutí.

Stella se ani nepohnula. I když bolest byla taková, jako by jí drtili kosti, její pohled se ani na okamžik neodtrhl od muže.

Zírala na něj podlitýma očima a čekala na jeho odpověď.

Ale Weston se na ni nedíval.

Krátce nato ze sebe pomalu vypravil slova: „Vybírám si Gwen.“

Stella prudce zvedla hlavu a stále na něj zírala.

Jako by atmosféra zamrzla, nastalo hrobové ticho, které trvalo několik vteřin...

Pak pomalu zavřela oči.

Řekla vše, co mohla, a žádná další slova už nemohla výsledek změnit.

Srdce jí bolestí znecitlivělo a už ani necítila, jak jí proudí krev.

Jako by jí ostré drápy přejely po hrudi a zanechaly po sobě obrovskou krvácející díru; cítila chlad a bolest.

Než se stihla z té nesnesitelné bolesti vzpamatovat, uslyšela Westonův tichý a hořký hlas, jak říká: „Vybírám si Gwen... Má strach z výšek.“