Deckard

Dveře se za námi zavřou a do místnosti se snese ticho. Vím, co potřebuje – noc plnou tepla, a věřím, že díky ní se uzdraví.

Té noci ležím vedle ní, neschopen spánku. Mé oči ji ani na okamžik neopouštějí, sleduji ji, jak tiše dýchá, její hruď se zvedá a klesá s každým mělkým nádechem. Má ruka jemně spočívá na jejím bříšku a cítí ten malý život uvnitř, dědice, kterého jsme oba nečekali – zvl