ZIA

Další tři dny se bolest stále zhoršovala. Křičela jsem a ztrácela vědomí po hodinách utrpení.

Aiden měl sex s Emily každou druhou hodinu dne. Bylo to, jako by mě trestal za to, že nesu jeho znamení.

Teď jsem stála před zrcadlem a zírala na svůj odraz. Vypadala jsem jako duch toho, kým jsem bývala. Oči jsem měla propadlé a tváře vpadlé.

Jako na povel se mi v břiše začala znovu šířit bolest.

Z očí mi vytryskly slzy. Zohnula jsem se v pase a vyzvracela všechno, co jsem snědla.

Bolest nebyla všechno. Pokaždé, když to dělali, viděla jsem výjevy jejich intimity a slyšela Aidenova slova náklonnosti k Emily.

Nejvíc mě zlomila skutečnost, že ta slova byla stejná, jaká Aiden říkal mně každou noc, když jsme se milovali.

Opakoval náš milostný příběh, naše intimní chvíle s jinou ženou.

Ještě hodinu jsem ležela schoulená na podlaze koupelny a čekala, až bolest pomine. Když konečně přešla, vstala jsem na vratké nohy a vypochodovala ven.

Rozhodla jsem se.

Nemohla jsem tu tiše sedět a čekat, až mě Aiden bude dál mučit.

„Taro,“ vydechla jsem úlevou, když jsem ji našla sedět na mé posteli.

Měla skloněnou hlavu. „Luno.“

„Co se... co se děje?“ Nemohla jsem si nevšimnout její špatné nálady.

„Nelíbí se mi, co se ti děje,“ zašeptala a zvedla hlavu.

Překvapilo mě, že má v očích slzy. Byla družkou Aidenova Gammy a jediným člověkem v této smečce, kterému na mně záleželo. Proto mě bolelo vidět ji plakat.

„Říkala jsi mi, že je do ní chvilkově poblouzněný kvůli jejich poutu, ne? Budu v pořádku,“ snažila jsem se ji povzbudit, ale oči se mi plnily slzami stejně jako jí.

V tu chvíli jsme obě věděly, že to není žádné chvilkové poblouznění. A i kdyby bylo, neexistoval způsob, jak bychom mohli s Aidenem náš vztah někdy napravit.

„Přijela sem... Emilyina rodina,“ prozradila a ruce se jí v klíně sevřely v pěst.

„Cože?“

„Alfa pro Emily našel její rodinu,“ zopakovala Tara.

„Ach.“ Nevěděla jsem, co si o tom myslet. „Není to dobře? Možná ji zastaví v tom, aby šla po Aidenovi, a vysvětlí jí, že je zadaný.“

„Alfa je přijal do smečky,“ povzdechla si. „Bydlí ve staré rezidenci Alfy.“

„Cože?“ Svraštila jsem obočí.

To byl dům mého otce.

„Alfa jim ten dům dal. Od nynějška mu bude Emilyin otec sloužit jako poradce.“

Ta zpráva byla jako facka do tváře. Rty se mi zachvěly. Nemohla jsem odtrhnout oči od Tary a přemýšlela, jestli jsem stále v noční můře.

„On dal rodině své milenky... můj dům?“ Oči mě pálily.

„Právě jsem se to dozvěděla a...“

Nečekala jsem na to, co chtěla říct. V žádném případě nemohli bydlet v mém domě.

Po třech dnech jsem vyšla ze svého pokoje a ze sídla smečky. Jack, bývalý Beta mého táty a nyní Aidenův Beta, byl překvapený, když mě viděl.

„Odvez mě ke staré rezidenci Alfy,“ nařídila jsem a posadila se na zadní sedadlo.

„Omlouvám se, Luno, ale Alfa mi nařídil, abych vás držel uvnitř sídla,“ otevřel dveře a mírně se naklonil dovnitř.

„Jacku!“ zasyčela jsem. „Ty jsi můj Beta. Já jsem tvá Alfa, ne on.“

Aiden klesl na nové dno. S každým dalším okamžikem jsem k němu ztrácela náklonnost. Spolu s ní mizela i úcta a zůstával jen rostoucí pocit bolesti u srdce.

Jack tam stál a chvíli přemýšlel. Byla jsem šokovaná náhlou změnou jeho chování.

Ale k mé úlevě přikývl a sedl si na místo řidiče.

„On tě nevzal s sebou na zasedání Rady?“ zeptala jsem se, když vyjížděl autem z příjezdové cesty.

„Alfa... mě vlastně degradoval,“ zašeptal Jack.

„Degradoval tě?“

„Ano, Luno. Už nejsem Beta. Teď jsem Gamma,“ dodal tiše.

Všimla jsem si, že mu zbělely klouby na rukou, a odvrátila jsem zrak. Mysl mi pracovala na plné obrátky.

„Kdo je teď Beta?“ zajímalo mě.

„James Crusher,“ podíval se na mě Jack do zpětného zrcátka.

Úžasem jsem oněměla. Ta jména nemohla být náhoda.

„Je to...“

„Emilyin bratr? Ano, Luno,“ přikývl Jack.

Šok mě připravil o řeč. Má vlčice Jessie v mé hlavě zavrčela a žádala mě, abych ji nechala všechny roztrhat na kusy. Ale zatlačila jsem ji zpátky.

Nemohla jsem si dovolit věci zkazit. Musela jsem získat zpět kontrolu nad svou smečkou a najít způsob, jak obejít proroctví, než se pokusím o něco unáhleného.

„Jsme tady, Luno,“ oznámil Jack.

Vystoupila jsem z auta na těžkých nohou a došla k hlavním dveřím. Před očima se mi mihl otcův laskavý obličej, jak mi říká, abych byla opatrná a nenechala si ublížit.

Kdyby tu dnes byl, zabil by Aidena za to, že mi takhle ublížil.

Zavrtěla jsem hlavou a zazvonila. Bylo to trapné, čekat před vlastním domem.

Dveře otevřela dívka, které mohlo být kolem dvaceti. Měla na sobě křiklavé růžové krátké šaty uprostřed dne a pohodila vlasy, když jsem vzhlédla.

„Co chceš?“ vyštěkla.

Zamirkaním jsem dala najevo překvapení nad jejím nepřátelským tónem. Možná to nevěděla.

„Já jsem...“

„Ta čubka, co stojí mé sestře v cestě?“ ušklíbla se a přerušila mě.

Oči mi zasvítily. „Opatrně.“

Místo aby se bála, uchechtla se. „Nebo co? Udeříš mě?“

Zaťala jsem ruce v pěst.

„Ale... když mě udeříš, nevykopnou tě ze smečky? Přece jen jsem sestra Alfovy osudové družky.“ Výhružně ke mně vykročila a šťouchla mě do ramene. „Takže ti radím, vypadni, děvko! Zalez zpátky do díry a už se tu neukazuj.“

Nemohla jsem si pomoct a nevěřícně jsem se zasmála. „Předpokládala jsem, že Emilyina rodina bude nevinná.“

„Samozřejmě, že jsme nevinní. Ty jsi ta třetí osoba ve vztahu naší dcery s Alfou!“ Za dívkou se objevila starší žena a zavrčela.

„Já jsem Luna této smečky! Jak se opovažujete pouštět si hubu na špacír, když stojíte v mém domě?“ zasyčela jsem.

Urážek už bylo na mou trpělivost dost. Chtěla jsem je jen roztrhat na kusy, jednoho po druhém, a ukázat jim, s kým si zahrávají.

„Tvém domě?“ zachichotala se dívka. „Ale no tak, nevtipkuj, čubko! Alfa vlastní tenhle dům i tuhle smečku. Ty jsi jen nula, co se na něj lepí.“

„Ano, tak se vrať, odkud jsi přišla, a nech nás na pokoji,“ zakřičela druhá žena a práskla mi dveřmi před nosem.

Uši mi zalehly. Stála jsem tam a zírala na zavřené dveře. Oči mi neustále měnily barvu ze zelené na zlatou a zpět na zelenou.

S funěním jsem se otočila a vrátila se k autu. Už jsem nemohla tiše sedět. Aiden přebíral plnou kontrolu nad smečkou a dělal rozhodnutí bez mého zapojení. Musela jsem získat kontrolu zpět a dát Aidenovi najevo, že takhle to dělat nemůže.

Jack stál vedle auta se skloněnou hlavou a uši mu červenaly.

Pocit trapnosti rostl, takže jsem se mu nemohla podívat do očí.

„Udělala jste chybu, Luno,“ zamumlal Jack. „Nikdy jste neměla svému manželovi věřit a dát mu všechno, co patřilo vám. Teď jsme v téhle smečce nuly, protože jste mu věřila.“

„Věř mi ještě naposledy, Jacku. Vím, co udělat, abychom se z téhle situace dostali,“ zašeptala jsem a přikývla sama pro sebe.

Jack si povzdechll a otevřel mi dveře. Vklouzla jsem dovnitř a okamžitě vytáhla telefon, abych naposledy zavolala Aidenovi.

Podle očekávání to nezvedl, stejně jako mnohokrát předtím. Zavěsila jsem a pohlédla na Jacka.

„Jacku, je čas, abychom se zúčastnili zasedání Rady jako Luna a Beta smečky Stříbrného štítu.“