ZIA

Dovolila jsem si obléknout své nejlepší bílé šaty a nalíčila se, abych zakryla známky vyčerpání.

Po sedmi hodinách jízdy jsme byli u smečky Temného měsíce. Válečníci nás zastavili na hranicích, aby zjistili naši totožnost, a kontaktovali svého Betu.

Byla jsem připravená zasáhnout, kdyby nastal nějaký problém, ale rychle nás pustili dovnitř.

Toto bylo poprvé, co jsem byla ve smečce krále Alfů. Nemohla jsem skrýt svůj úžas. Rezidence v této smečce byly luxusní a už z dálky křičely, jak jsou drahé.

S Aidenem jsme dělali, co jsme mohli, abychom členům naší smečky zajistili vše potřebné, ale nebylo to tak extravagantní jako tady.

Jack podle pokynů válečníků u brány dojel autem k sídlu smečky. Právě když auto vjíždělo na příjezdovou cestu, naskočila mi husí kůže.

Neměla jsem čas prohlédnout si to gigantické sídlo, protože jsem zahlédla Aidena stojícího na příjezdové cestě přímo před naším autem. Jeho pohled mě pálil do tváře.

„Luno,“ zavolal nervózně Jack.

„To je v pořádku, Jacku,“ zašeptala jsem a vystoupila z auta.

Aiden se okamžitě objevil přede mnou a popadl mě za paže. Zalapala jsem po dechu a podívala se mu do očí.

Nezbyla v něm žádná náklonnost, jen pohrdání a hněv.

„Proč jsi mi nezvedala telefony?“ zavrčel a vztekle mnou zatřásl.

Zatnula jsem čelisti a zasyčela. „Můžu se zeptat na totéž. Zatímco jsi byl zaneprázdněný svou osudovou družkou, proč jsi nezvedal hovory své Luny?“

„Zio! Už toho mám dost. Co tady děláš?“ Aidenovo sevření na mých pažích zesílilo.

Nevěděla jsem, čím jsem si zasloužila jeho hněv a nenávist, ale věděla jsem, že víc už tolerovat nebudu.

„Přišla jsem si promluvit s králem Alfů,“ zvedla jsem bradu a řekla mu vzdorovitě.

Jeho výraz se okamžitě změnil. Oči se mu rozšířily, pak zúžily.

„O čem?“ zeptal se a stále mi ryl prsty do masa. Měla jsem pocit, že jakýkoli další tlak z jeho strany mi zláme kosti.

Oči mi zaslzely bolestí. „O situaci, do které jsi mě dostal. Vím, že tvoji rodiče mi nepomohou, proto si promluvím s králem Alfů a zajistím, aby on...“

Má slova byla utnuta. Na tvář mi dopadla tvrdá facka, která mě zaskočila. Padla jsem na zem, držela se za tvář a snažila se pochopit, co se právě stalo.

„Přehlížel jsem, když jsi týrala Emily. Zaplatila jsi lidem, aby ji zabili. Nařídila jsi válečníkům, aby ji znásilnili. Nad tím vším jsem přivíral oči, Zio. Nechal jsem tě být mou Lunou a ty jsi v mé smečce žila jako královna. Tak jak se opovažuješ snažit se mě teď ztrapnit před mým strýcem?“ křičel Aiden a mně to lámalo srdce.

Tohle byl důvod, proč mě začal nenávidět?

Takhle moc mi věřil?

„Aidene, já...“

„Zavři hubu, Zio. Toleruji tě jen kvůli tomu proroctví, jinak bych tě nechal znásilnit a zabít přesně tak, jak ses o to pokusila u mé nevinné družky,“ zasyčel a oči mu zrudly hněvem.

Srdce se mi zastavilo, když jsem se setkala s jeho pohledem.

„Jak jsi mohl...“

„Bylo tak únavné předstírat lásku, Zio. Ale udržoval jsem tu přetvářku, aby tohle manželství fungovalo. Copak jsi nemohla přimhouřit oko nad tou jedinou osobou, kterou jsem chtěl a miloval nejvíc?“ Udělal krok zpět a nenávistně na mě shlížel.

Připadalo mi, jako by se obloha roztříštila a spadla mi na hlavu. V uších mi začalo zvonit.

„Ty jsi předstíral, že mě miluješ?“ podivila jsem se a svůj hlas mi připadal cizí.

„Co jiného si myslíš, že to bylo? Jak by mohl někdo milovat tak arogantní ženu, jako jsi ty? Vážně sis nemyslela, že bych tě mohl milovat, že ne?“ Aiden se zasmál. „Jestli ano, jsi idiot, Zio. Hlupák, který se považuje za příliš vznešeného a mocného, zatímco ve skutečnosti nesaháš Emily ani po kotníky.“

Tělo mi ztuhlo. Jeho slova se mi v uších ozývala pořád dokola. Má vlčice zavyla bolestí, než jsem cítila, jak upadá do hlubokého spánku, aby unikla.

„Vrať se sakra do smečky a počkej tam na mě,“ přikázal Aiden a vtrhl do sídla smečky, nechávajíc mě na zemi.

Jestli jsem si myslela, že jeho zrada mi rozdrtila srdce, jeho pravda zničila celou mou bytost. Jak jsem mohla být takový blázen a věřit, že mě miluje?

Do očí se mi nahrnuly slzy. Sevřela jsem rty do úzké linky.

Poslední nitka se přetrhla. Celou dobu mě využíval a ani jednou mě nemiloval.

„Luno,“ zašeptal Jack a nabízel mi ruku.

Pohlédla jsem na jeho ruku a pak do jeho očí, které křičely lítostí nade mnou. Předtím jsem nebyla takhle ubohá. Lidé se mě neodvažovali litovat.

Otřela jsem si tváře a postavila se na nohy. „Jacku, počkej tu na mě. Musím mluvit s králem Alfů.“

„Luno, slyšela jste Alfu. Měli bychom se vrátit.“ Nepohodlně se zavrtěl na místě.

„On už není náš Alfa,“ zasyčela jsem, hněv mi brnkal na nervy. „Já jsem. Poslouchej mě, zůstaň v autě a počkej tam na mě. Jdu požádat krále Alfů, aby naše smečky znovu rozdělil a vrátil mi to, co mi patří.“

Napochodovala jsem do sídla smečky. Obývací prostor byl prázdný a po Aidenovi nebylo ani stopy.

Okusovala jsem si spodní ret a hledala nějakého sluhu, který by mě dovedl do kanceláře krále Alfů, ale mé hledání přerušil povědomý hlas.

„Ty máš tak hroší kůži, Zio. Pořád se tu potloukáš po tom výprasku, co jsi dostala, co?“ Emily se smála.

Stála v prvním patře vedle točitého schodiště a hravě na mě shlížela.

„Kdyby mě můj druh uhodil před diváky, už bych nikomu svou tvář neukázala.“ Uchechtla se a naklonila se přes zábradlí.

Hněv mě oslepil vůči světu. Vyšlápla jsem schody a postavila se před ni.

„Odvedla jsi dobrou práci,“ uznala jsem. „Tvé triky byly prvotřídní, to musím přiznat.“

„Jaké triky?“ zazubila se a zastrčila si vlasy za uši.

„Já jsem se tě snažila nechat znásilnit a zabít? Udělala jsem ti ze života peklo?“ Zvedla jsem obočí.

Zatleskala jazykem a odpověděla falešným, pokorným hlasem. „Chápu, že žárlíš, Luno, ale...“

Zvedla jsem ruku a vlepila jí facku. Zaječela a rukou si zakryla oteklou tvář.

„Ty děvko! Jak se opovažuješ fackovat...“

Popadla jsem ji za vlasy a rozdávala jednu facku za druhou. Ruce jí bezvládně visely podél boků, jak křičela bolestí.

Byla to omega, žádná soupeřka pro krev Alfy, jako jsem já. Proto věděla, že se nemá bránit.

Pokračovala jsem ve fackování a táhla ji ke zdi, abych jí o ni mlátila hlavou.

„Aidene! Aidene, Zia se mě snaží zabít. Aidene, zachraň mě,“ křičela a snažila se vyprostit.

Kopla jsem ji dozadu a přirazila ke zdi. „Nech mě, ať ti ukážu, jak se snažím někoho zabít.“

Než jsem ji stihla znovu popadnout za vlasy, kolem mých vlasů se sevřela ruka a stáhla mě dozadu. Zalapala jsem po dechu a jen na okamžik se setkala s Aidenovým rozzuřeným pohledem.

Znovu mě uhodil a strčil do mě. Kotník se mi zvrtl a já padala volným pádem.

Mé vytřeštěné oči se setkaly s Aidenem, který skočil po Emily a tiskl její tělo k sobě, zatímco se díval, jak padám ze schodů.

Hlava mi narazila do zábradlí, než jsem ucítila, jak mé tělo dopadá na schody. Kutálela jsem se dolů, narážela do několika schodů, dokud mi čelo nenarazilo na poslední stupeň a vzduchem se nezačal šířit kovový pach krve.

Vidění se mi rozmazalo. Tělem mi projela bolest. Snažila jsem se vstát, ale agónie mě držela u země.

Lapala jsem po dechu, zaťala pěsti a vzhlédla, abych uviděla muže, který vstoupil do mého rozmazaného zorného pole.

Prostor zahalila dominantní aura, která donutila mou vlčici zakňučet. Temná energie, kterou nově příchozí vyzařoval, způsobila, že vše potemnělo a ochladlo.

Mým zmláceným tělem projely jiskry a záda se mi prohnula. Můj nos větřil jeho opojnou, mužnou vůni přes pach mé krve.

Sbíhaly se mi sliny a snažila jsem se zašeptat slovo, které má vlčice křičela v mé hlavě.

Druh.

Našla jsem svého osudového druha.