ZIA

„Nic jsem ti neudělala, Maxime. Jen jsem odešla, protože jsem věřila, že jsi mě záměrně –“

„A co tohle?“ uchechtl se, než jsem ucítila horko stoupající mi po pažích.

Zasáhlo mé hrdlo, ovinulo se kolem něj jako pevná ruka. Pak se přesunulo do hlavy a okamžitě se mi zatměl zrak.

Křik – známý, agónií naplněný křik mi zaplnil uši. Snažila jsem se něčeho zachytit, snažila se přestat slyšet jeho kři