Samara

Současnost

Mám narozeniny, ne že by to tady někdo věděl. Nikdy jsem jim neřekla, kdy mám narozeniny, tedy ne ty skutečné. Nedala jsem jim nic, co by jim mohlo pomoci si dát dvě a dvě dohromady a dojít k závěru, že jsem ztracená dcera Alfy Royala a Luny Jessicy, nebo ztracená sestra Alfy Theodora. Ale dnes je mi osmnáct. Dnes konečně mohu začít realizovat své plány na pomstu.

Necelý rok po příchodu do smečky Alfy Williama jsem získala svou vlčici, Aylu. Věděla jsem, že je čas na přeměnu, a tak jsem se vyplížila z pozemků smečky a šla hluboko do lesa, kde by mě nikdo nenašel. Má první přeměna byla bolestivá, ale díky mé vlčici se vše zlepšilo. Ve svitu úplňku jsme došly k blízkému jezeru a pohlédly na Aylinu nádhernou podobu. Je bílá jako zima, přesně jak jsem očekávala.

Od chvíle, co jsem přišla o rodinu, jsem byla strašlivě osamělá, nešťastná a sama, dokud do mého života nevstoupila Ayla. Od té noci jsem věděla, že už nikdy nebudu sama. Ayla samozřejmě musela truchlit nad ztrátou svých rodičů a sourozenců. Běžely jsme tak daleko od pozemků smečky Alfy Williama, jak jsme si jen troufly, a ona vyla svou bolest za rodinu, kterou nikdy nepozná.

Potom jsem musela být velmi opatrná. S Aylou jsem se začala hojit rychlým tempem. Mé smysly byly mnohem silnější než smysly jakékoli omegy a já musela předstírat, že neslyším přicházet lidi nebo že necítím pach někoho poblíž. Cítila jsem to, a Ayla mi pomáhala udržet mé tajemství, připomínala mi, že musím zůstat zticha, nebo že bych neměla být schopna vycítit něco, co jsem snadno vnímala.

Dnes brzy ráno jsem se vyplížila z pozemků smečky a přeměnila se, abych nechala Aylu proběhnout na oslavu našich narozenin. Potřebu slavit narozeniny jsem už dávno vzdala. Dostávám od smečky dort tři měsíce po mých skutečných narozeninách spolu s nějakými dárky, ale nic to pro mě neznamená. Je to spíš bonus než narozeniny.

Obvykle se vyplížím každou noc a nechám Aylu běhat. Ráda si protáhne nohy a já mám ráda svobodu, kterou mi bytí ve vlčí podobě dává.

Když Ayla běží zpátky k hranicím smečky, zpomalí.

‚Aylo, co se děje?‘ ptám se v našem myšlenkovém spojení.

‚Poslouchej. Hlídky před námi si povídají,‘ řekne, lehne si do podrostu a plazí se po břiše směrem ke zvuku hlídek.

„To myslíš vážně? Kolik?“ ptá se jeden z hlídky.

„Myslím, že jsou pozvaní všichni, takže možná padesát nebo víc. Ale nezapomínejme, kde jsou Alfové, tam jsou i dcery Alfů,“ říkají a začnou se chechtat.

„Jste banda prasat,“ ozve se jedna z ženských hlídek.

„O co ti jde. Když je nějaká sladká samička Alfy osamělá a potřebuje někoho na zahřátí postele, proč bych jí nedal to, co chce.“

„Žádná sebeúctyhodná samice, Alfa ani jiná, by se nevyspala s někým, jako jsi ty, Darrene. Jsi ten největší pes v okolí,“ odpoví žena. Podívám se a vidím, že je to Kiera. Mám ji ráda. Má kuráž, ale nikdy není arogantní nebo zlá na omegy, na rozdíl od některých jiných v této smečce. I když, ti si dávají velký pozor, aby tu stránku své povahy nikdy neukázali před Alfou Williamem. Ten ve své smečce netoleruje špatné zacházení jakéhokoli druhu, a kdyby je přistihl, hodil by je na týden do cely.

„Padesát Alfů a ty si myslíš, že o tebe nějaká z dcer Alfů vůbec zavadí pohledem,“ řekne další člen hlídky.

„Většina dcer Alfů už má druha,“ dodá další.

„Většina, ale ne všechny,“ namítne Darren. Kiera má pravdu, je to prase, a podle toho, co jsem slyšela od omeg, které přesvědčil, aby se s ním vyspaly, v posteli za moc nestojí. Uhání mě, abych se s ním vyspala, už nejméně dva roky. Při té myšlence Ayle přeběhne mráz po zádech.

Vyhýbám se spaní s kýmkoli. Je to další důvod, proč jsem zůstala ve smečce Alfy Williama. Je to dobrý Alfa a nedovolí, aby se s jeho omegami zacházelo špatně, a rozhodně ne, aby byly nuceny k jakémukoli sexuálnímu chování. Jednou, když mi bylo asi dvanáct, se stal obrovský problém, když našli omegu, která byla donucena k sexu. Když Alfa William zjistil, kdo to byl, a potvrdil si to u omegy, nezavřel toho vlka do cely, ale sťal mu hlavu před celou smečkou, aby se ujistil, že všichni vědí, že pokud se někdo bude k omeze nebo komukoli jinému takto chovat, potká ho stejný osud.

Důvod, proč jsem neutekla ze smečky Alfy Williama hned, kromě toho, že jsem byla zraněná a nemocná, byl ten, že když jsem se dozvěděla o své rodině, našla jsem si tichý, prázdný pokoj, schoulila se do kouta a vzlykala. V určité chvíli mě Alfa William našel, zvedl mě, držel v náručí a nechal mě plakat. Tolik to připomínalo to, co by udělal můj otec, že jsem se ho držela, dokud jsem konečně nepřestala plakat. Houpal mě a vrčel na mě uklidňujícím tónem, dokud jsem se neuklidnila.

„Vím, že sis prošla strašným utrpením, ale chci, abys věděla, že tady máš domov. Tady jsi v bezpečí.“

Všechno, co jsem se o Alfovi Williamovi dozvěděla po tom dni, jen potvrdilo, že je to dobrý muž.

Říkám Ayle, že se musíme dostat přes ty hlídky. Pokud se koná setkání Alfů, Alfa William se brzy sejde s omegami. Musím vědět, kdy to setkání je. Plánovala jsem brzy opustit smečku a vykonat svou pomstu, ale pokud existuje možnost, že Sawyer přijde sem, pak na něj mohu počkat. Vyčkávala jsem dlouhých devět let. Mohu počkat o trochu déle.

Když se vplížím zpět do sídla, chytne mě za paži vedoucí omega. „Kde jsi byla? Alfa se s námi chce sejít, hned teď. Jsi celá špinavá! Pospěš si a umyj se,“ řekne, než odběhne do kuchyně.

Spěchám do svého pokoje, rychle si vyčesávám listí z vlasů a smývám špínu z rukou a nohou, než se obléknu a běžím do kuchyně, kde už Alfa William začal mluvit.

„Děkuji, že ses k nám připojila, Samantho,“ řekne s lehkým pokáráním v hlase. To je ten nejpřísnější trest, jaký kdy svým omegám uděluje. Omegy v této smečce svého Alfu zbožňují, takže i lehké pokárání v nich vyvolává hrozný pocit na celé dny. Jelikož nejsem omega, cítím osten jeho slov, ale nebudu kvůli nim trpět.

„Jak jsem říkal, za dva dny zde budeme pořádat velmi velké setkání Alfů. Budeme tu mít Alfy ze všech okolních teritorií, včetně Alfů ze severu. Nemusím vám říkat, že to znamená, že v našem sídle budou velmi silní, velmi mocní Alfové,“ říká a mé srdce se v hrudi zadrhne. Sever, odtamtud pocházím. Odtamtud je Sawyer. Zajímalo by mě, jestli tu bude i Roman. Možná je mohu zabít oba najednou.

Musím si to promyslet. Nemohu dopustit, aby jejich smrt padla na hlavu Alfy Williama. Je to dobrý Alfa a byl ke mně hodný, přijal mě, aniž by tušil, kdo jsem. Nezradím ho za jeho laskavost tím, že na něj hodím vinu za smrt dvou Alfů v jeho sídle. Ano, musím dlouze a usilovně přemýšlet o tom, jak zabiju zrádce mého bratra, až dorazí.

A mám dva dny na to, abych na to přišla.