Samara

Byla jsem zaneprázdněná v kuchyni přípravami na dnešní večírek, když jsem ho ucítila. Požádala jsem, abych mohla mít službu u dveří, abych viděla, jestli dorazí Sawyer nebo Roman. Konečně jsem se rozhodla, jak je zabiju. Jed se dá odhalit, ale existují jedovatá zvířata, jako husice ostruhatá a křepelka polní, která mají v těle toxiny, jež nejsou snadno zjistitelné.

Když jsem chystala předkrmy na koktejlový večírek, zachytila jsem vůni ambry, bergamotu a pomeranče. Začaly se mi sbíhat sliny a Ayla se mi v hlavě postavila, vrněla a prohýbala se způsobem, jakým to nikdy předtím nedělala.

‚Aylo, prosím, prosím, řekni mi, že to není náš druh,‘ žadoním.

‚Musím ho vidět, abych si byla jistá, ale voní jako náš druh. To je dobrá věc, Samaro. Znamená to, že náš druh je Alfa, jak si zasloužíme. Budeme moci pokračovat v genech čistého bílého vlka, pokud budeme spářené s Alfou.‘

Má pravdu a vždy jsem očekávala, že můj druh, až ho najdu, bude Alfa. Jen jsem nečekala, že ho najdu dva dny po svých osmnáctinách.

‚Aylo, copak to nechápeš? To by mohlo zničit všechno!‘

‚Stále se můžeme pomstít. Proč by nalezení našeho druha mělo znamenat, že nemůžeme pomstít smrt naší rodiny?‘

‚Nevím toho o poutu druha dost. Co když zjistí, co jsme udělaly. Neznáme ho, Aylo. Mohl by se snadno obrátit proti nám a co když… co když byl nějak zapojen do vraždy naší rodiny.‘

‚Nedělejme ukvapené závěry, Samaro. Nejdřív zjistěme, kdo to je,‘ říká Ayla diplomaticky.

Souhlasím s Aylou, i když si myslím, že je to špatný nápad. Je to risk a já nejsem ochotná odložit svou pomstu jen proto, že jsem našla svého druha.

‚Takže o víkendu odstraníme Sawyera a Romana a pak budeme žít šťastně až do smrti s naším druhem,‘ říká Ayla.

Zamračím se a přemýšlím, kde moje vlčice přišla k těm pohádkovým snům.

‚To jsou vlastně tvé sny z doby předtím, než se vše stalo naší rodině. Jen jsem je našla ve tvých vzpomínkách.‘

‚Tehdy jsem byla hloupá holka.‘

‚Možná se sny plní, Samaro.‘

Pro mě ne.

Dokončím přípravu svého podnosu. Jelikož mám službu v kuchyni, znamená to, že mám také službu při obsluze. Dávám si pozor, abych si na podnos nenaložila moc. Možná unesu mnohem víc než teď, ale odhaduji, kolik si na podnosy dávají ostatní omegy, a dávám si tam stejné množství.

Když vkročím do místnosti, cítím ho. Ayla mě nutí jít blíž, ale já si udržuji odstup a hledám Sawyera. Chci mrtvého i Romana za jeho zradu, ale Sawyer vlastnoručně zabil Teddyho.

Klopím zrak, zatímco chodím kolem, můj podnos se rychle vyprazdňuje a posílá mě zpět do kuchyně pro další jídlo.

„Samantho, viděla jsi, kolik je tu přitažlivých Alfů?“ ptá se mě jedna z omeg.

„Ne, snažila jsem se ujistit, že neupustím podnos,“ odpovím. Není to pravda, dívala jsem se na každého, koho jsem viděla, a snažila se najít Sawyera nebo Romana.

Dokončím doplňování podnosu a vracím se do hlavní místnosti, kde se všichni Alfové baví mezi sebou.

Když vyjdu zpět, jeho vůně je ještě silnější než předtím. Přesunul se blíž k místu, kde jsem já, a nejspíš rozpoznal můj pach stejně snadno, jako jsem já rozpoznala ten jeho. Pokud je to Alfa, pak jsem si jistá, že mě ucítil.

Někdo si právě vzal jídlo z mého podnosu, když to uslyším, jeho silný, mužný hlas, který se rozléhá místností.

„Družka!“

V místnosti se rozhostí ticho a mně se sevře žaludek, když lidé kolem mě ustoupí a nechají mi volný výhled na mého druha.

V okamžiku, kdy ho uvidím, se mi udělá špatně. Je jen jediný člověk, který by mohl být horším druhem, než jaký mi byl dán, a to je Sawyer. Místo aby mi Měsíční bohyně dala druha, který zabil mého bratra, dala mi druha, který zradil mou rodinu. Romana.

Vykročí vpřed, kráčí ke mně. Zastaví se přede mnou, vezme mi podnos z rukou a podá ho někomu, kdo stojí poblíž. Natáhne ruku a přejede mi prstem po čelisti.

„Ty jsi má družka,“ řekne a jeho hlas se nese tichou místností. Ayla mi v hlavě vyje, chce svého druha, ale je zničená, že je to jeden z lidí, kteří nás zradili.

„Vy mě nechcete,“ řekne sebejistě a podívám se mu do očí. Chci, aby věděl, jak vážně to myslím.

„Ty mě neznáš dost dobře na to, abys věděla, co chci,“ odpoví.

Ó, ano, znám. Vím přesně, co tento Alfa chce. Moc a sílu. Roman je známý tím, že je nejsilnějším Alfou naší doby, jak fyzicky, tak finančně. Nebyl by, kdyby můj bratr stále žil, ale ten nežije. Tak proč by Roman vůbec uvažoval o tom, že by si vzal omegu za družku?

„Jsem omega. Kterákoli žena tady by vás ráda měla, vyberte si jednu z nich,“ řeknu mu a cítím tíhu pohledů ostatních Alfů a ještě více tíhu pohledů nezadaných dcer Alfů v místnosti. Jsem si jistá, že mají pocit, že jim beru jednoho z nejžádanějších svobodných mládenců. No, mohou si ho nechat. Já ho nechci.

„Žádná z nich není má družka. Ty jsi.“

„Jak jsem řekla, vy mě nechcete. Jsem jen slabá omega.“

Oči se mu zúží, když se na mě podívá a zvedne mi hlavu, abych se na něj podívala. „Myslíš si o Alfech tak málo?“

„Jen o některých,“ řeknu mu.

„Nejsi ani ochotná věnovat čas tomu, abys mě poznala?“ zeptá se a v jeho očích vidím bolest z toho, že není jedním z Alfů, o kterých smýšlím dobře. Jak arogantní, že si Alfa myslí, že omega, která ho nikdy nepotkala, by o něm měla smýšlet dobře.

„Vím, kdo jste, Alfo Romane. A pokud vy nejste ochoten odmítnout mě, pak já odmítnu vás,“ řekne a slyším, jak to v celé místnosti zašumělo. Možná není správné rozhodnutí odmítnout Alfu v místnosti plné jiných Alfů, ale je mi to jedno. Nemám v úmyslu přijmout tohoto muže jako svého druha.

Sleduji, jak se v jeho očích mihne něco, co se blíží hrůze.

„Odmítám tě, Alfo Romane Hartwelle, jako svého druha a Alfu,“ pronesu.

Jeho strach se změní v úškleb, když mě sleduje vypočítavýma očima. „Tak se to nedělá, omego,“ řekne a způsobem, jakým mě nazve omegou, mě přiměje přemýšlet, jestli poznal, že jsem víc než omega. Pokud ano, pak mám problém. Vím, že takhle se druh neodmítá, ale nemohu vyslovit své pravé jméno v místnosti plné Alfů. Má rodina byla dobře známá. Má sestra a já jsme byly velmi žádané kvůli našemu původu. Kdyby tato místnost plná Alfů věděla, kdo skutečně jsem…

„A pro záznam, odmítám tvé nedostatečné odmítnutí,“ řekne arogantně, čímž přiměje několik dalších Alfů k uchechtnutí. Zpražím ho pohledem, ale on na mě jen zvedne obočí.

„Alfo Romane, Samanthe nebude osmnáct ještě několik měsíců. Je nezletilá. Možná k ní cítíte pouto druha, ale ona je příliš mladá na to, aby ho cítila k vám,“ vloží se do toho Alfa William a snaží se mě chránit.

„Je to tak?“ zeptá se a nespouští ze mě oči. Cítím, jak mým tělem projede první záchvěv strachu. Ví, že je mi osmnáct, a pokud zjistí, kdo jsem, jsem prakticky mrtvá.

„Ano,“ řekne Alfa William.

„A narodila se ve vaší smečce?“ ptá se Roman Alfy Williama.

„Ne. Byla nalezena před naší smečkou téměř mrtvá. Neměla rodinu, tak jsem ji přijal a učinil ji součástí mé smečky.“

Roman se na mě nepřestal dívat.

„Nechte nás o samotě!“ přikáže a jeho hlas zahřmí místností. Dívám se, jak všichni, každičký Alfa včetně Alfy Williama, odcházejí ze dveří. Alfa William se na mě podívá, věnuje mi nadějný úsměv, než odejde a zavře za sebou dveře.

Když je pryč, otočím se a čelím svému druhovi.

„Tak, a teď mi řekni, proč se má družka Alfa skrývá jako omega ve smečce, která není její.“