Roman

Nemám tušení, kdo ta dívka je, ale v okamžiku, kdy se mi podívala do očí, jsem věděl, že to není žádná omega. A pokud není, pak ví, jak správně odmítnout druha. Takže skrývá, kdo je, a to mě zaujalo. Proč by se vlčice Alfa, protože Pierce tvrdí, že jí je, skrývala jako omega?

„Nemám tušení, o čem mluvíte,“ řekne a vystrčí bradu. Chce se mi usmát, ale potlačím to. Je dost možné, že tahle Alfa předstírající omegu mi jednu vrazí, když to udělám. I když, možná by stálo za to vidět, jak silná doopravdy je. Nejsem si jistý, jak si William nevšiml, že je Alfa.

„Kolik ti bylo, když jsi přišla do této smečky?“ ptám se jí.

„Byla jsem malá. Nepamatuji si to,“ odpoví. Další lež.

„Kde je tvá rodina?“

„Mrtvá.“

Zúžím oči a obcházím ji, prohlížím si ji. Podle toho, jak ztuhne a narovná se, jsem si jistý, že si myslí, že hodnotím její cenu jako mé družky. To nedělám. Bylo by mi jedno, kdyby byla skutečně omega. Byl bych překvapený, ale jsem dost silný na to, abych měl za družku omegu. Nepotřebuji za družku Alfu, ale jsem hrdý, že mi Měsíční bohyně jednu dala.

To, na co se dívám, je její postava. Snažila se to skrýt, ale když se podíváte zblízka, vidíte, že je příliš vysoká na omegu, její tělo není dost měkké na omegu, což znamená, že má vlka a chodí ho často venčit během. Vlčice Alfa by potřebovala běhat a protáhnout si nohy. Ten druh pohybu se projeví na naší lidské formě a má družka není výjimkou.

„Vztáhl na tebe Alfa William někdy ruku?“ ptám se. Nečekal bych to od něj, ale člověk nikdy neví, co se děje v něčí smečce.

„Cože? Ne! Je to dobrý Alfa!“ řekne neoblomně.

„Dobrý Alfa, který si neuvědomil, že se v jeho smečce skrývá samice Alfy?“ ptám se nevěřícně.

„Neschovávám se,“ trvá na svém.

„Opravdu?“ ptám se jí.

„Ne, neschovávám,“ odsekne mrzutě.

Přistoupím k ní a postavím se před ni, hledím do jejích krásných jantarových očí.

„PŘEMĚNA!“ poručím a vložím do toho plnou sílu svého hlasu Alfy.

Místo aby se přeměnila, zavrčí na mě, oči se jí v hněvu zbarví do odstínu hořké čokolády, jak její vlčice bojuje s mým příkazem.

„JDI DO HÁJE!“ zavrčí.

„Můžeš, jestli chceš,“ řekne a škádlím ji. „Ale raději bych věděl, koho si beru do postele, než ji ošukám. A můžeš přestat předstírat, že jsi omega. Žádná omega, dokonce ani má družka, by nemohla odolat takovému příkazu.“

Zatne zuby tak pevně, že přísahám, že slyším, jak skřípou o sebe.

„A jelikož jsi zcela jistě Alfa, pak skutečně skrýváš svou identitu a já bych rád věděl proč.“

Otevře pusu, aby řekla něco kousavého, ale přeruším ji.

„Nepředstírej, že nevíš přesně, kdo jsi. Každý Alfa ví, jak někoho správně odmítnout. I omega ví, jak někoho správně odmítnout. Takže tvá neochota mě řádně odmítnout znamená jediné – skrýváš svou identitu a já chci vědět, kdo jsi.“

„Jmenuji se Samantha.“

„Opravdu?“

„Zeptejte se kohokoli v téhle smečce, jak se jmenuji,“ odsekne.

„A jak ti říkali, než jsi přišla sem?“ ptám se jí.

„Nevím. Byla jsem velmi malá, když jsem sem přišla.“

„Takže tě pojmenoval Alfa William?“ ptám se.

Sleduji, jak otevírá a zavírá pusu, nejistá, jestli bude Alfa William vědět, že má lhát pro ni. Místo odpovědi si zkříží ruce na prsou.

„Proč vás to zajímá?“

„Protože Měsíční bohyně uznala za vhodné dát mi konečně družku, na kterou jsem čekal.“ Nakloním se dopředu, přímo k jejímu obličeji. „To jsi ty, Samantho.“

Ustoupí a já ji nechám. Začínám zvažovat své možnosti. Vím, že večírek stojí a čeká, až dovolím všem vrátit se do místnosti, ale je mi to jedno. Mohou počkat.

„Jaké je tvé příjmení?“ ptám se.

„Chapmanová,“ odpoví okamžitě, odkazujíc na příjmení Alfy Williama.

„Takže tě Alfa William adoptoval?“ ptám se.

„Ano.“

Pokud mě tato žena skutečně nepřijme jako svého druha, neřekne mi, kdo je, nepůjde se mnou z vlastní svobodné vůle, pak budu muset přijmout drastická opatření. Raději bych to nedělal. Mám Alfu Williama rád a z nějakého důvodu se mé družky ujal a pomohl jí skrýt identitu. Za to mu budu věčně vděčný. Ale to neznamená, že na svou družku nezatlačím. Nemohu ji s sebou vzít proti její vůli. Je to proti zákonům našeho druhu. Ale neexistuje žádný zákon proti nátlaku.

„Takže, přijmeš mě jako svého druha?“ ptám se jí.

Věnuje mi velmi arogantní, velmi drzý pohled Alfy. „Nemyslím si.“

Oplatím jí svým vlastním arogantním pohledem. „Tak dobrá,“ řeknu a dojdu ke dveřím. Otevřu je a otočím se, abych se podíval na svou družku. „Alfo Williame, pojďte prosím dál.“

Zúží na mě oči, a když on vejde, zavřu dveře a projdu mezi ním a Samanthou. „Alfo Williame, tady Samantha je má družka. Chci, aby se se mnou vrátila do mé smečky a stala se mou Lunou.“

„Víte, že je proti našim zákonům nutit vlčice do svazku s druhem,“ řekne a sleduje Samanthu. Její oči změknou a já poznám, že je mezi nimi láska a respekt.

„To je pravda, ale doufal jsem, že mi pomůžete ji přesvědčit, že je v jejím nejlepším zájmu, aby mě přijala jako svého druha.“

„A proč bych to dělal?“ zeptá se.

„Protože pokud to neuděláte, pokud odmítne jít se mnou dobrovolně, vyhlásím vaší smečce válku, zabiju vás a každého člena vaší smečky a pak si vezmu to, co je mé. Svou družku.“

„TO NEMŮŽETE!“ zakřičí na mě.

„Ó, ujišťuji tě, že mohu.“