Samara

Proč mě nepřekvapuje, že by mě Roman šikanou donutil stát se jeho družkou. No, nemá ani tušení, co ho čeká. Vzhledem k tomu, že neví, kdo jsem, nebude vědět, co ho zasáhlo, až ho zabiju ve spánku, nebo mu možná vrazím nůž do zad.

Budu muset přehodnotit svou pomstu. Ve svých představách o odplatě jsem vtrhla do domova své rodiny, prohlásila ho za svůj a zabila Sawyera i Romana, přičemž bych se prohlásila za otcovu dceru, posledního skutečného dědice, a pak bych převzala vládu a žila šťastně až do smrti.

Dobře, možná mi chyběly některé důležité části, ale... Jsem Alfa samice. Jsem silná a stále cítím takový vztek za to, co Sawyer udělal mému bratrovi, a co oba jeho ‚přátelé‘ provedli mé rodině, že hodlám nechat ten adrenalin proudit svým tělem, aby mi poskytl převahu, až je budu zabíjet.

„Takže, jak to bude, Samantho?“ zeptá se. Zdůrazní mé jméno způsobem, který mi dává najevo, že ví, že to není mé pravé jméno.

Podívám se na Alfu Williama. Na muže, který mi dal domov a staral se o mě dlouhých devět let.

„Víš, že budu za tebe bojovat, Samantho,“ řekne tiše a já v jeho očích vidím, že by to udělal. Ale také vím, že má svá nejlepší léta za sebou. Roman by ho zabil, a to nemohu dopustit.

Když se otočím zpět, Roman se na mě dívá se zvednutým obočím, jako by věděl, že nedovolím, aby za mě Alfa William bojoval.

„Fajn. Půjdu s tebou. Až pojedeš domů...“

„Odjíždíme dnes večer,“ řekne okamžitě.

„Ale zmeškáte setkání Alf,“ namítne Alfa William.

Romanovy oči ani na okamžik neopustí ty mé. „No, nechtěl bych, aby si má družka myslela, že mi může v příštích pár dnech utéct. Vlastně jsem jen přijel připomenout jihu, že sever stále drží veškerou moc,“ prohlásí arogantně a já musím zakrýt svůj vzteklý smích zakašláním. Můj bratr byl nejsilnější Alfa na severu a oni ho kvůli tomu zabili.

„Potřebuješ trochu vody, má družko?“ zeptá se mě Roman přeslazeným tónem.

„Raději se udusím, než abych vypila cokoliv, co mi podáš TY, Alfo,“ odpovím kousavě. Pak pomyslím na jed, který jsem si na dnešní večer připravila.

„Nechcete zůstat na večeři, Alfo? Smečka Alfy Williama tak tvrdě pracovala na přípravě hostiny pro dnešní večer,“ řekne a snažím se znít vstřícně.

Roman se na mě usměje. Je to úsměv plný výzvy, k čertu s tím chlapem. „Jsem si jistý, že JÁ bych se udusil, kdybych snědl cokoliv, co bys mi dala ty, Alfo,“ řekne a zdůrazní můj titul.

„Já nejsem Alfa,“ řekne tiše.

„Opravdu ne?“ zeptá se a pozorně mě sleduje.

„Je to zjevně omega, Alfo Romane. Musíte se mýlit,“ vloží se do toho Alfa William, stále se mě snaží chránit.

„Víte, Alfo Williame, před touto návštěvou jsem o vás měl mnohem vyšší mínění. Jak je možné, že muž, který je Alfou tak dlouho jako vy, nepozná Alfa samici přímo před sebou?“

Romanovy oči znovu neopouští ty mé, ale koutkem oka vidím, jak se na mě Alfa William dívá. Poprvé v životě mě napadne, jestli možná celou dobu ví, že jsem Alfa, a ty roky mě opravdu jen skrýval.

„Nech ho být. Ujal se mě, postaral se o mě, když to nikdo jiný neudělal. Byla bych dnes mrtvá, nebýt jeho. Pokud ti na mně opravdu záleží, druhu, pak by to pro tebe mělo něco znamenat,“ zavrčím.

Arogance se změní v něco teplejšího. „Jakou máš pravdu, Samantho. Alfo Williame, jsem navždy vaším dlužníkem. Žádejte ode mě cokoliv, a pokud to bude v mé moci, dám vám to.“

Vidím, jak Alfa William otevírá ústa, ale Roman zvedne ruku. „Vaše žádost musí být pro vás, Alfo, ne pro mou družku,“ upřesní a upřeně mě sleduje. Na tváři se mu rozlévá úšklebek, jako by věděl, stejně jako já, že by ho Alfa William požádal o mou svobodu. Takový druh Alfy je William. Je to ten druh Alfy, jakým byl můj otec a jakým by byl můj bratr, kdyby nebyl zrazen.

„Každý Alfa hoden svého titulu by pomohl bezbrannému štěněti, které bylo nalezeno na jeho hranicích,“ řekne. Všimnu si, že vynechá část o tom, že jsem byla téměř mrtvá, a znovu mě napadne, jestli vždy věděl, že jsem Alfa, jestli možná ví, kdo skutečně jsem.

„Naprosto souhlasím, Alfo Williame. Nuže, zdá se, že má družka souhlasí s tím, že pojede se mnou, není to tak, Samantho?“ zeptá se mě Roman. Je to, jako by používal slova Alfy Williama proti mně. Zachránil mě, když jsem to potřebovala, a teď je řada na mně, abych zachránila jeho, když to potřebuje on.

Otočím se a podívám se na muže, který mi byl druhým otcem. „Ano, to je správně.“

Sleduji, jak mu poklesnou ramena, jako by mě zklamal.

„Výborně. Proč si nejdeš sbalit věci? Mohu jít s tebou,“ navrhne.

„To nebude nutné,“ odseknu.

„Hmm, možná ne, vzhledem k tomu, že znáš cenu, kterou Alfa William zaplatí, pokud mi utečeš,“ řekne.

Přistoupím k němu. Asi bych neměla, ale nenávidím tohoto muže každou buňkou svého těla. „Nikdy nebudeš ani z poloviny takovým mužem, jakým je Alfa William. Jen tyrani využívají svou moc tak jako ty,“ zavrčím, než se otočím na patě a vyrazím z místnosti.

Když dorazím do svého pokoje, mám pocit, že se mi hroutí svět.

‚Dostaneme se od něj pryč, Samaro. Přísahám,‘ řekne Ayla.

‚Víš, že to nedokážeme, pokud ho nezabijeme, Aylo,‘ odpovím jí. Vím, že bude mít problém zabít našeho druha a bez ní si nejsem jistá, jestli bych byla dost silná. Roman je velmi, velmi silný a stejně tak jeho vlk, Pierce.

Vzpomínám si, když jsem byla malá, než jsem měla Aylu, jak jsem jezdívala na Pierceovi. Můj bratr Sawyer a Roman chodívali společně ven, do lesa, aby unikli dospělým a naslouchajícím uším. Já, jako mladá Alfa samice, jsem je honila a hledala je celé hodiny, dokud jsem je konečně nenašla. Bratr mi huboval, ale držel mě v náručí, když jsem omdlévala vyčerpáním. Pak, když byli připraveni k návratu, měla jsem na výběr Pierce nebo bratrova vlka, Raye. Nejsem si jistá proč, ale Sawyer mi nikdy nenabídl, abych jela na jeho vlkovi. Stejně bych to nepřijala. Vždycky na něm bylo něco divného, jako by se neustále snažil dokázat, že je lepší než Teddy a Roman, protože byl druhým synem Alfy, zatímco oni jsou oba prvorození.

Na dveře se ozve zaklepání, a když se otevřou, vejde Alfa William. Rozhlédne se, než se zaměří na mě.

„Víš, že budu bojovat, pokud nechceš jít,“ řekne mi.

Věc se má tak, že to vím, a také vím, že by prohrál. Musí vědět to samé, ale přesto je ochoten za mě bojovat.

„Omlouvám se, že ti jedna malá omega působí tolik problémů,“ řekne a sleduji ho. Jeho oči se na mě zaměří, pak přejde k posteli a poklepe na ni, abych si sedla vedle něj. Když to udělám, usměje se na mě tím otcovským úsměvem.

„Opravdu si myslíš, že nevím, kdo jsi... Samaro?“ zeptá se mě a já vím, že mi spadla čelist.

„Alfa Roman má pravdu. Není možné, aby Alfa hoden svého titulu nevěděl, že TY jsi Alfa. A buďme upřímní. Opravdu sis myslela, že by jedna malá holčička s bílou vlčicí mohla každou noc překračovat mé hranice, aniž bych o tom věděl?“ zeptá se mě a oči mu jasně září.

„Nikdy jsi nic neřekl.“

Jeho úsměv posmutní. „Věděl jsem, kdo jsi, v okamžiku, kdy ses objevila na mých hranicích. Tvůj otec a já jsme byli dobří přátelé. Poslal jsem bojovníky, aby zjistili, co se stalo, a byl jsem zdrcen, když jsem se dozvěděl o jeho smrti a smrti tvé rodiny. Věděl jsem, že kdokoli zabil tvou rodinu, přijde si i pro tebe, pokud budou vědět, že žiješ. Takže jsem přistoupil na tvou báchorku, že jsi omega. Ale vždycky jsem věděl, kdo skutečně jsi.“

Obejmu muže, který mě tak dobře a tak dlouho chránil. „Děkuji.“

„Bylo to to nejmenší, co jsem mohl pro starého přítele udělat, a nejsem si jistý, jestli jsem to udělal dobře, když teď odcházíš se svým druhem proti své vůli.“

„Ne tak docela proti mé vůli. Je to pro ochranu mého druhého otce a mé smečky,“ řeknu mu.

Usměje se a natáhne ruku, aby mi zastrčil vlasy za ucho. „Jsi hodně podobná své matce. Byla by na tebe velmi pyšná,“ řekne, sklopí zrak a pak se na mě znovu podívá. „Stejně jako tvůj otec a tvůj bratr.“

Přikývnu a znovu ho obejmu. „Nedej mu znát, kdo jsi. Ne dokud si nebudeš jistá, že mu můžeš věřit, Samaro. Budeš muset najít způsob, jak pustit svou vlčici ven, aniž by o tom věděl, protože pokud ji uvidí...“

„Bude to vědět. Rozumím. Ještě jednou děkuji, Alfo. Za všechno,“ řeknu, vstanu a vložím to málo věcí, co mám, do sportovní tašky, kterou mi přinesla jiná omega.

„Pokud budeš někdy potřebovat bezpečné místo k pobytu nebo k životu, jsi tu vždy vítána, Samaro,“ řekne tiše.

„Doufám, že jednoho dne budu moci splatit tvou laskavost.“

Usměje se, znovu mě obejme a opustí pokoj.

Rozhlédnu se, abych se ujistila, že mám vše, co potřebuji, než popadnu svou malou tašku a zamířím do hlavní haly, připravena čelit své budoucnosti a zrádci mé rodiny.

Připravena vykonat svou pomstu.