V obývacím pokoji rezidence Kingsových si Veronica, která sem byla násilím přivedena, vymyslela výmluvu ve snaze odejít. „Už je pozdě, madam. Musím jít do nemocnice donést jídlo rodičům.“

Elizabeth však laskavě odpověděla: „Poslala jsem někoho, aby vaše rodiče převezl do soukromé nemocnice rodiny Kingsových. Postarají se o ně profesionálové, takže můžete být v klidu.“

Když Veronica uslyšela její slova, vyskočila na nohy s hlubokým zamračením. Zeptala se: „Madam, tím, že jste nechala převézt mé rodiče do jiné nemocnice bez mého svolení, se mě snažíte k něčemu donutit?“

„Na jaké nesmysly to myslíš, mladá dámo?“ Místo aby ji Veroničina otázka rozzuřila, Elizabeth se zasmála. „Když už o tom mluvíme, je to osud, co svedl tebe a mého vnuka dohromady. Taky víš, že Matthew – ten uličník – kolem sebe navzdory svému věku nikdy neměl žádnou ženu. Takže jsem se mohla uchýlit jen k bezohledným prostředkům a nadrogovat ho. Původně jsem chtěla dát dohromady jeho a dceru rodiny Spencerových, ale kdo by tušil, že se nakonec vyspí s tebou? Naštěstí ty taky nejsi špatná.“

Když Veronica poslouchala její slova, konečně pochopila, proč byl Matthew nadrogovaný. Ukazuje se, že mě s tím blbcem svedla dohromady krutá hříčka osudu! „Já—“

Právě když se chystala promluvit, vešler stříbrovlasý starý komorník. „Mladý pán Matthew je tady, stará paní.“

„Řekni tomu spratkovi, ať jde dál.“

„Ano, stará paní.“ Komorník se otočil a odešel.

Hned poté vešel Matthew. Oblečený ve stříbřitě šedém obleku se podíval přímo na Veronicu, než stočil pohled k Elizabeth. „Babičko.“

„Myslela jsem, že už se nevrátíš,“ ušklíbla se Elizabeth nevrlým tónem. Pak ukázala na Veronicu a řekla: „No, jsi tu právě včas. Dovol mi, abych ti někoho představila—“

Matthew přerušil Elizabeth dřív, než stihla dokončit větu. „To počká, babi. Nejdřív mi dovol, abych ti představil svou přítelkyni.“

Ohromená Elizabeth vypadala docela překvapeně. „Přítelkyni?“

Veronica byla ještě více ohromená. Bůh ví, jak ukřivděně se v hloubi duše cítila. Kdyby Elizabeth věděla o svém vnukovi víc, nepřišla by o svou počest!

„Pojď dál,“ řekl Matthew někomu za dveřmi.

Všichni okamžitě zaměřili svůj pohled ven, než uviděli ženu oblečenou v pase střižených akvamarínově modrých plisovaných šatech, jak vchází na vysokých podpatcích se skloněnou hlavou. Proč mi postava té ženy připadá tak povědomá? pomyslela si Veronica.

„Tohle je má přítelkyně, Tiffany,“ řekl Matthew, když představoval Tiffany Elizabeth.

Když Veronica uslyšela Tiffanino jméno, okamžitě ztuhla.

Zatímco Veronica zírala na Tiffany, ta k ní také vzhlédla. Jak se jejich pohledy setkaly, sestry jen stěží skrývaly překvapení v očích a měly v mysli stejné pochybnosti. Proč ona? Proč je tady?

Na druhé straně Elizabeth, která byla starší, a tudíž mnohem vnímavější, uhodila hřebíček na hlavičku otázkou: „Není to Tiffany Larsonová, ta nadaná dcera rodiny Larsonových, která je v Bloomsteadu slavná svou krásou a talentem? Jak jsi ji přiměl, aby předstírala, že je tvá přítelkyně?“

„Těší mě, stará paní Kingsová.“ Tiffany pozdravila Elizabeth zdvořile.

„Před týdnem jsem měl autonehodu a Tiffany byla ta, kdo mě zachránil. Když mě vytáhla z auta, dal jsem jí prsten, který se v naší rodině dědí. Měla bys vědět, co ten prsten znamená, babi,“ řekl Matthew a zvedl levou ruku, aby ukázal prsten, který měl na sobě.

Při pohledu na černý diamantový prsten si Veronica okamžitě vybavila, co se stalo. Není divu, že jsem měla v kapse prsten poté, co jsem ten den zachránila Matthewa! Ukazuje se, že mi ho strčil do kapsy, když jsem ho zachránila, pomyslela si. Prsten se však ztratil poté, co se druhý den objevila Tiffany, a ona tehdy přemýšlela, kam zmizel. V tuto chvíli se zdálo, že ho Tiffany ukradla, protože už dávno věděla, že prsten patří Matthewovi!

Veronica vstala. „Ten prsten byl—“

„Proč jsi tady, Veronico? Nečekala jsem, že tě tu potkám.“ Tiffany instinktivně přerušila Veronicu. Potlačujíc v sobě šok, chytila Matthewa za zápěstí a řekla: „Veronico, to je ten chlap, o kterém jsem ti říkala – ten chlap, kterého jsem s nasazením života zachránila.“ Pak představila Veronicu Matthewovi se slovy: „Matthewe, tohle je Veronica, kamarádka, se kterou jsem se seznámila při rozvozu jídla, abych poznala život.“

Veronica byla opravdu znechucená Tiffaninými nehoráznými lžemi. Byla dokonce chvíle, kdy chtěla promluvit a odhalit odporně pokryteckou a ošklivou povahu té dámy, ale po druhém zamyšlení se rozhodla proti tomu.

Jediná věc, která mohla dokázat, že Veronica zachránila Matthewův život, byl prsten, jméno, které použila v nemocnici, a záběry z kamery. Skutečnost, že se Tiffany podařilo ukrást prsten, aniž by si toho někdo všiml, a oklamat Matthewa, však znamenala, že musela zkontrolovat záběry z kamery a být plně připravena. Jinými slovy, záběry z kamery už Larsonovi mohli dávno zničit.

Kdyby v tuto chvíli vystoupila a obvinila Tiffany, i kdyby si smyla make-up, pravděpodobně by neměla žádný důkaz, že to byla ona, kdo zachránil Matthewův život. Než aby se dostala do problémů, raději počká a uvidí, co se stane.

Matthew si Veronicu měřil úzkýma, pronikavýma očima, které byly čím dál tím nevyzpytatelnější. „Je to tak?“

Tiffany řekla: „Jaká náhoda, Veronico! Nečekala jsem, že tě tu potkám. Ty znáš Matthewa taky?“ Vzpomněla si, že jí Matthew říkal, že mu rodina dohodla sňatek. Mohla by být Veronica tou ženou, se kterou se ho stará paní Kingsová snaží dát dohromady? Ale jak se seznámila s Kingsovými? Tiffany byla v hloubi duše jako na trní.

Veronica se neobtěžovala odpovědět Tiffany, která byla závislá na hraní divadla. Místo toho řekla Elizabeth: „Madam, jelikož mladý pán Matthew už přítelkyni má, nemám už důvod tu být. Půjdu se vrátit.“ Sondovala Elizabeth, aby si naplánovala další krok. Musela být opatrná před Matthewem, který byl mocný a bezohledný, a před Larsonovými, kteří by ji v každém okamžiku vyhrožovali pomocí jejích adoptivních rodičů.

Když Elizabeth viděla, že se Veronica otáčí k odchodu, vstala a chytila ji za ruku. „Uklidni se, mladá dámo! Nejdřív si sedni.“ Posadila Veronicu na židli. Pak štěkla na Matthewa: „Pojď se mnou, ty uličníku!“

„Ano, babi.“ S tím Matthew následoval Elizabeth do vedlejšího pokoje, aniž by zapomněl vrhnout na Veronicu významný pohled.

S vrzáním se dveře do vedlejšího pokoje zavřely.

Tiffany už nedokázala dál zadržovat svůj hněv. Rychle přistoupila k Veronice a procedila skrz zuby: „Veronico, ty dě—“

Plesk! Plesk! Veronica vlepila Tiffany dvě facky, než ta stihla dokončit větu. „Co jiného umíš kromě toho, že mi nadáváš do děvek? Ó, jasně, umíš si hrát na svatouška a přitom sklízet zásluhy za druhé. Mám pravdu, ségra?“