„N-Ne, to není nutné.“ Odměna 100 milionů byla samozřejmě lákavá, ale byl to Matthew, na koho měla Tiffany skutečně zálusk. S jemným úsměvem zavrtěla hlavou a řekla: „I kdyby byl ten den v nebezpečí někdo jiný, zachránila bych ho taky. A kromě toho, nikdo by v takové situaci jen tak nepřihlížel a nic nedělal.“

Matthew odpověděl: „Pokud nechcete odškodné, můžete říct svému otci, aby přímo kontaktoval mého osobního tajemníka. Dám přednost Floch Group, pokud jde o projekty mé společnosti.“ Floch Group byla společnost, kterou vlastnil Tiffanin otec.

Na Tiffanině pěkné, lehce nalíčené tváři se objevil zdvořilý úsměv. „Díky za vaši laskavost, mladý pane Matthewe, ale opravdu to není nutné.“

Sotva však větu dokončila, Matthewův mobilní telefon náhle zazvonil. „Omluvte mě, musím vzít hovor.“ Zvedl telefon a všiml si, že mu volá Thomas, jeho osobní tajemník. Zeptal se: „Co se děje?“

„Omlouvám se za svou neschopnost, mladý pane Matthewe. Nepodařilo se mi udělat to, o co jste mě žádal. Stará paní Kingsová odvezla slečnu Murphyovou zpět do rezidence Kingsových,“ odpověděl Thomas, který pak Matthewovi po telefonu řekl vše, co se stalo.

„Proč by tam babička najednou byla?“

„To taky nevím.“ Thomas se také divil, jak to, že je Elizabeth tak dobře informovaná. Při té myšlence okamžitě dodal: „Ale soudě podle toho, co říkala, to vypadá, že chce, abyste si slečnu Murphyovou vzal.“

Matthew se při Thomasových slovech mírně zamračil. Chladně odpověděl: „To je jen zbožné přání.“ Pak zavěsil a zamyšleně zíral na displej telefonu.

Na druhou stranu Tiffany nemohla zastavit své srdce, aby jí při pohledu na Matthewovu pohlednou tvář, když seděla naproti němu, rychle nebilo. Trvalo věčnost, než uklidnila své rozechvělé srdce. Než sem přišla, Rachel jí znovu a znovu připomínala, aby před Matthewem dělala drahoty a vzbudila tak mužův zájem. S Rachelina radou v paměti využila příležitosti a řekla: „Mladý pane Matthewe, těší mě, že jste v pořádku.“

„Těší?“

„Ano.“ Tiffany mírně přikývla a chovala se jako nevinná a naivní mladá dáma. „Vlastně, kdykoli někomu pomůžu, cítím se trochu potěšená.“ Zněla, jako by ráda pomáhala lidem a dělala to už mnohokrát.

V kruzích bloomsteadské smetánky byla Tiffany kráskou číslo jedna, kterou všichni chválili jak pro její krásu, tak pro její talent. I když se rodina Larsonových řadila na konec seznamu špičkových podnikatelů a významných osobností v Bloomsteadu, Tiffanino osobní charisma přineslo rodině spoustu obchodů.

Právě tehdy číšník zaklepal na dveře a začal servírovat jídlo.

Tiffany řekla: „Pusťme se do toho, mladý pane Matthewe. Moc se omlouvám, ale musím jít v 13:30 do sirotčince na předměstí. Pokud přijdu pozdě, děti tam budou smutné.“ Bůh ví, že aby pro Tiffany vybudovali úžasnou image, její rodiče ji nejen nutili učit se v raném věku nejrůznější věci, ale také ji nechali dělat více charitativní práce, aby si vytvořila dokonalou image. Tentokrát však Tiffany řekla, že jde do sirotčince, jen proto, aby Matthewovi ukázala své „ctnosti“ a zároveň dělala nedostupnou.

Tiffany byla nepopiratelně „jemná“ dáma, ale Matthew se nemohl ubránit pocitu, že žena před ním není tak jednoduchá, jak se zdá. Náhle si vzpomněl na to, co právě řekl Thomas, a okamžitě se zeptal: „Slečno Larsonová, jelikož máte takový zájem pomáhat ostatním, zajímalo by mě, jestli byste mi mohla prokázat další laskavost.“

„Eh? O co jde?“

„Mohla byste předstírat, že jste má přítelkyně?“

„Přítelkyně?“ Tiffanino srdce divoce bušilo; byla ohromena nečekaným překvapením. Zdá se, že mámina rada dělat drahoty opravdu funguje! Polkla sousto slin, podržela lžíci a vidličku svýma světlýma rukama na pár sekund, než je položila. Pak se zeptala trochu nevrlým tónem: „Jak to myslíte, mladý pane Matthewe?“

Matthew odpověděl: „Moje rodina mi dohodla sňatek, ale mně se to nelíbí, takže bych chtěl, abyste na chvíli předstírala, že jste má přítelkyně. Až to skončí, můžete si říct o cokoliv, co budete chtít.“

„Proč já?“ zeptala se Tiffany s předstíraným klidem, zatímco potlačovala své vzrušení.

Muž po ní lhostejně střelil pohledem. „Můžete mě také odmítnout,“ řekl bez emocí.

„Já…“ Tiffany zaváhala. Nakonec se nedokázala udržet. „No, když to říkáte takhle, mladý pane Matthewe, jak bych vás mohla odmítnout?“ Snila o tom, že se stane Matthewovou ženou. Teď, když měla příležitost stát po jeho boku, bála se, že by jinou příležitost nedostala, kdyby ho odmítla.

Aniž by to tušila, v okamžiku, kdy souhlasila s Matthewovou žádostí, se mužovy tenké rty zvedly do sotva znatelného úšklebku. Jak se dalo čekat, neliší se od těch žen, které se mi vrhaly k nohám, pomyslel si. Dokonce přemýšlel, zda to, že ho Tiffany ten den zachránila, byla čirá náhoda, nebo pečlivě naplánovaný podvod.