Jeho chladný pohled na okamžik přejel po Veronice, než se přesunul k Xavierovi. „Co se děje? Našel sis další přítelkyni?“

Xavier se ďábelsky zazubil a ovinul paži kolem Veroničina pasu. „Dovol mi, abych ji představil: tohle je Roni, moje nová přítelkyně.“ Pak se podíval na Veroniku. „A tohle je slavný mladý, talentovaný starý mládenec Bloomsteadu, který je ďáblem v obchodním světě, Matthew Kings.“

Ačkoli Xavier pěl na Matthewa chválu, Veronika z jeho slov vycítila neupřímnost a také jeho nechuť k Matthewovi. Ona Matthewa shodou okolností také neměla ráda, a tak hrála s ním, otočila se k němu a sklonila hlavu. Pak předstírala, že ho nezná, když ho pozdravila. „Takže vy jste Matthew Kings. Vaše jméno vás daleko předchází. Teď, když jsme se setkali, vidím, že své pověsti opravdu dostáváte.“

Matthewova bezchybná, pohledná tvář při jejích slovech viditelně potemněla.

Ani jeho asistent Thomas, stojící za ním, nemohl zabránit tomu, aby mu koutky úst nezačaly šíleně cukat. Ach bože... Vypadá to, že slečna Murphyová vyzývá mladého pana Matthewa.

„Taková ošklivá ženská je schopná upoutat tvou pozornost?“ zeptal se Matthew tichým hlasem.

„Haha, krása je v očích pozorovatele.“

„Zdá se, že zrak mladého pána Xaviera není zrovna skvělý. Co kdybych ti představil renomovaného očního lékaře?“

„Poté, co jsem tak zvyklý vídat všechny ty ženy se zánětem mejkapu, mám pocit, že dáma jako Roni je pro oči příjemnější.“

„Příjemnější pro oči? Nebo lepší ve svádění?“

Matthewovy pohledné rysy byly chladné jako led, jeho mocná aura na Veroniku tlačila. Přesto Veronika svůj hněv jednoduše skryla. Neodsekla mu.

„Hahaha...“ Když Xavier uslyšel Matthewova slova, zaklonil hlavu a rozchechtal se. Najednou si však přitiskl ruku na hruď. Přepadla ho vlna nevolnosti a ohnul se, aby se pokusil zvracet. Po několika okamžicích dávení naprázdno ze sebe nedokázal nic dostat. Pak objal Veroniku kolem ramen. „Roni, pomoz mi odsud. Je mi hrozně.“

Veronika přikývla. „Jdeme.“ Přirozeným způsobem si upravila Xavierovu paži kolem ramen a začala Xaviera vyvádět z toalety. Matthew a Thomas neustoupili ode dveří, ani když viděli, že se blíží.

Veronika na ně vrhla chladný pohled. „Pane Kingsi, ustupte prosím.“ Pes, který štěká, nekouše!

Matthewův ostrý pohled na Veroniku zatlačil. V ten jediný okamžik, kdy se jejich oči setkaly, z jeho ledových očí vyzařovala mrazivá aura. O několik sekund později Matthew ustoupil o pár kroků dozadu a vytvořil Veronice a Xavierovi cestu.

„Děkuji, pane Kingsi!“ Veronika záměrně posadila hlas výš. Možná mu děkovala, ale z jejího hlasu odkapával sarkasmus.

Xavier se na Matthewa okamžitě zazubil a napodobil Veroničin tón. „Děkuji, pane Kingsi... ugh...“

Kvůli tomu, jak blízko Xavier byl, protože ho právě míjeli, se Veronika obávala, že Xavier Matthewa skutečně pozvrací, když se zvedl žaludek.

Ti dva pak odešli.

Teprve když zmizeli za koncem chodby vedoucí k toaletám, Thomas konečně vyslovil svou otázku. „Mladý pane Matthew, chcete, abych někoho sehnal, kdo by Xavierovi udělil lekci?“

Matthewovy oči se mírně přimhouřily a zaleskl se v nich chladný svit. „Rozčilovat se kvůli takovému neschopnému odpadu, jako je on, by znamenalo snížit se na jeho úroveň.“

„Ale...“

Thomas chtěl pokračovat, ale Matthew už začal odcházet.

Mezitím Veronika pomohla Xavierovi ven z klubu Twilight. Xavierův sluha je přišel pozdravit, poté co na svého zaměstnavatele čekal hodiny. „Zase toho příliš vypil?“

„Pospěšte si a odvezte ho domů. Nezapomeňte ho vystřízlivět.“ Veronika strčila Xaviera k jeho sluhovi, než zvedla ruku, aby si k ní čichla. Zápach alkoholu na ní samotné byl štiplavý a nepříjemný. Zvedal se jí z toho žaludek.

„Velký dík, slečno Murphyová.“

„Není zač.“ Mávla rukou a chtěla odejít, ale Xavier ji náhle chytil za paži.

„Matthew Kings tě zná?“

Je viditelně opilý, a přesto si dokázal všimnout takového „malého detailu“? Veronika zavrtěla hlavou. „Co je to za vtip? On je jako legenda. Všechno, co můžeme dělat, je vzhlížet k němu z našich pozic. Jak bychom se já a on mohli znát?“

„Haha, v tom máš pravdu, Roni.“ Xavier vzhlédl a usmál se. Poté, co zamával na rozloučenou, nastoupil do svého auta. Auto pak od klubu odjelo.

Veronika chvíli stála u vchodu. Když se dala do pořádku, zamířila zpět dovnitř klubu Twilight. Ušla jen pár kroků, když narazila na Thomase.

„Slečno Murphyová, mladý pán Matthew vás žádá, abyste přišla.“

Veronika ho přejela nespokojeným pohledem. „Vraťte se a řekněte Matthewovi, že s ním nemám nic společného. Proč bych se s ním měla setkat jen proto, že to řekl? Opravdu si o sobě myslí, že je bůh Bloomsteadu?“

Byl to jen bezcitný parchant. Ani zvířata by neublížila svým mláďatům, ale Matthew vlastně chtěl potratit plod, který se ještě ani plně nevyvinul!

„Slečno Murphyová, vyžádal si vaši přítomnost!“ Thomas se na ni klidně díval a zopakoval to.

„Z cesty!“ Veronika byla podrážděná. Její ruka už sahala po elektrickém obušku u boku.

„Pokud to nechcete udělat po dobrém, tak budiž.“

„Řekla jsem, z cesty!“

Od chvíle, kdy se s Matthewem setkala poprvé, o něj Veronika neměla nejmenší zájem. Ve skutečnosti ho nesnášela. Takže když viděla Thomase, jak tam před ní protivně stojí, vzpomněla si na Matthewovu kamennou tvář – bylo jí z toho... na nic.

V další vteřině popadla svůj elektrický obušek a namířila ho na Thomase, její ocelový pohled na něj byl upřený bez mrknutí. V očích jí hořel hněv.

Thomas proti ní málem zakročil, ale pak si vzpomněl, že budoucí dědic Kingsů je stále v jejím břiše. Ustoupil tedy stranou.

Veronika si odfrkla a kráčela dál do klubu, aby pokračovala v hlídce. Nikdy by ji však nenapadlo, že z pokoje 888, když ho míjela, někdo náhle vyskočí a vtáhne ji dovnitř. Byla přitisknuta ke dveřím.

„Matthewe? Zbláznil ses? Pust mě!“ Při pohledu na muže před sebou cítila Veronika, jak v ní bublá vztek.

Jaký to vlezlý chlap.

Matthewova velká ruka ji pevně svírala za tváře. Na jeho tesaných rysech visel mráz. „Přišla jsi pracovat do klubu, protože lovíš nové nuly?“ Tahle zatracená ženská byla tak vyhladovělá, že šla i po takovém chlípníkovi, jako je Xavier.

Jeho stisk byl dost silný na to, aby ji bolela čelist, ale Veronika byla vždy silná osobnost, která se nikdy nevzdávala. Zamračila se a její hezké obočí se svraštilo. „No a co, že lovím chlapy, u kterých bych mohla dopadnout líp? Xavier se mi líbí! Má to s tebou něco společného?“

Možná to bylo vlivem reverzní psychologie, ale nakonec „přiznala“, že balí chlapy, ve snaze Matthewa vyprovokovat.

„Není to tak dlouho, co jsi spala se mnou, a přesto tak spěcháš, aby ses svíjela pod doteky jiného muže. Jak velká děvka vlastně jsi?“

„Heh.“ Veronika se nemohla ubránit posměšnému uchechtnutí. „Oba jsme tu dospělí. Je víc než normální, že dva dospělí u sebe hledají potěšení. Ó, počkat...“ Její obočí se pevně stáhlo k sobě. Jako by ji napadla myšlenka, na rtech se jí objevil zlý úšklebek. „Někdo jako ty, kdo nevyhledává ženy a kdo potřebuje spolknout prášek, aby se dostal do postele, by to přirozeně nevěděl.“

Slova „spolknout prášek“ vyslovila obzvlášť jasně a záměrně při tom zpomalila řeč, jako by se Matthewovi vysmívala, že je impotentní – jako by nevěděla, že to je pro muže to největší ponížení a nejpravděpodobnější věc, která ho vytočí.

Na Matthewově kamenné tváři se v tu chvíli objevil krutý výraz. V příštím okamžiku...