Kromě Larsonových Veroniku nenapadal nikdo jiný, kdo by byl ochoten zachránit vraha. Ale koho by napadlo, že řidič, kterého zachránili, nakonec skončí umlčený a mrtvý? Veronice mělo dojít, že vzhledem k jedovaté povaze Larsonových bude umlčení potenciálního svědka tou nejlepší možnou volbou.

Teď byla vyřízená. Nejenže ztratila svou poslední stopu, ale Larsonovi se také dozvěděli o jejím pátrání po vrahovi. Pokud by Larsonovi zjistili, že Veronika už zná pravdu, bude další na řadě ona? Při té náhlé zprávě se jí srdce rozbušilo jako splašené a nemohla se uklidnit. Navzdory všemu, co se na ni valilo, jí nezbývalo nic jiného, než to tiše snášet. Rozhodně to nesměla dovolit svým adoptivním rodičům vědět.

Když jí vypršelo třídenní volno, vrátila se Veronika do práce.

Aby nevzbudila podezření Larsonových, jedinou věcí, kterou Veronika kromě práce dělala, byly návštěvy adoptivní matky v nemocnici. Snažila se ze všech sil, aby se Larsonovým neukazovala na očích. Zároveň přísně dodržovala svá „lékařská nařízení“ – příští měsíc nesměla pít žádný alkohol a musela mít dostatek odpočinku.

Mezitím tajně utratila obrovskou sumu peněz, aby našla jinou soukromou detektivní agenturu, která by diskrétně prošetřila autonehodu jejích adoptivních rodičů.

Takhle uplynul měsíc. Veronika si ve svém rozvrhu našla čas, aby zašla do nemocnice na „kontrolu“. Výsledky ukázaly, že je v dobrém zdravotním stavu.

Poté, co Veronika opustila nemocnici, obdržel Matthew z nemocnice telefonát.

„Mladý pane Matthewsi, slečna Murphyová již podstoupila ultrazvuk. Plod je starý více než dva měsíce a vyvíjí se dobře.“

„Nebyly u ní známky potratu? V poslední době každý den rozváží jídlo; nebude to mít na ni vliv?“ zeptal se Matthew.

„Slečna Murphyová vyrostla na vesnici. Je v kondici; není tak křehká jako průměrná nastávající matka.“

„Rozumím.“

Původně si myslel, že Veroničino každodenní cestování ovlivní dítě rostoucí v jejím břiše, ale k jeho překvapení to bylo přesně naopak.

Když padla noc, lidé se začali shromažďovat v klubu Twilight. Všichni ti mladí muži a ženy, vyčerpaní nudou a monotónností v práci, si pod neonovými světly dopřávali alkohol. Tančili a svíjeli se na parketu nebo se hroutili na pult baru, kde upadali do hlubokého spánku.

Veronika se při tom pohledu nemohla ubránit myšlenkám na „co kdyby“: kdyby Larsonovi úmyslně neublížili jejím adoptivním rodičům, pravděpodobně by se vrátila do svého rodného města a za peníze, které měla, by si otevřela bar. Nebo by si možná otevřela obchod s potravinami a žila tichý a prostý život.

Někdy po desáté, když se Veronika na chvíli schovala v koutě, aby měla chvilku klidu, ožila její vysílačka. „Příjem, Velkej Rone. Jdi na pánské záchody, rychle.“

„Na pánské záchody? Nech toho. Proč bych tam měla chodit, když jsem ženská?“ odpověděla Veronika do vysílačky nespokojeně.

„Ale no tak, Velkej Rone, prostě tam pojď. Mladý pán Xavier si tě vyžádal. Řekl tvoje jméno a tak. Klídek, nikdo tady na pánských není,“ řekl Cody, který věděl o Veroničiných obavách.

„Zase Xavier! Fajn, za chvilku jsem tam.“

Veronika si připnula vysílačku zpět k boku a zamířila přímo k veřejným toaletám. Když se přiblížila k pánským záchodům, ochranka ji okamžitě pozdravila.

„Prosím, pospěš si dovnitř. Mladý pán Xavier se zhroutil u záchodové mísy a nechce vstát.“

„Vyžádal si přímo tebe.“

„Hehe, Velkej Rone, budeš se ho muset pevně držet. Možná je to tvoje šance vyšplhat se po společenském žebříčku a přestat být otrokem výplaty.“

Když Veronika slyšela, jak si ji dobírají, kopla Codyho. „Koho nazýváš otrokem výplaty?“

„Jau, ta moje nevymáchaná pusa.“ Cody se rozpačitě zazubil. „Ty to někam dotáhneš.“

„Přestaňte žvanit. Měli byste dělat svou práci. Vedení bude kňučet, že se flákáte, jestli vás uvidí.“ Mávla rukou a naznačila kolegům, aby šli hlídat klub.

Když Veronika vstoupila na pánské záchody, dveře první kabinky byly otevřené. Otočila hlavu a uviděla Xaviera, jak sedí na záchodové míse a zvrací do koše.

Xavier Crawford, druhý syn rodiny Crawfordových z Bloomsteadu. Možná to byl pohledný muž, ale byl to neschopný budižkničemu, nechvalně proslulý svou láskou k hédonismu a záletnictví. Už jen zmínka jeho jména stačila k tomu, aby byl pro smích.

A jak ho Veronika znala? Přesnější by bylo říct, že se seznámili skrze „roztržku“.

Nedlouho poté, co Veronika začala pracovat v klubu Twilight, narazila na Xaviera, který terorizoval Codyho. Nemohla ten pohled snést, a tak okamžitě popadla láhev ze stolu a rozbila ji, čímž roztříštila její dno. Pak namířila rozbitou láhev s ostrými střepy na Xaviera a řekla mu jako šílená: „Tady Cody patří ke mně. Co kdybys zkusil na něj znovu sáhnout?“

Xavier však ukázal na láhev na stole. „Jestli tu láhev vodky vypiješ na ex, nechám ho jít.“

Veronika uměla dobře snášet alkohol díky letům, která strávila popíjením se svým adoptivním otcem, takže vodku bez potíží do sebe obrátila.

Od té doby se na ni ochranka dívala v novém světle; a dokonce i Xavier. Často ji tahal na soutěže v pití a tak se po pár kolech stali přáteli.

Ochrance připadalo její jednání odvážné a kurážné a byli tím hluboce uneseni. Proto jí všichni začali říkat Velkej Ron.

„Ugh...“ Xavier začal znovu zvracet.

Veronika byla znechucená. S rukou přitisknutou na nose ho poklepala obuškem po rameni. „Hej, jestli jsi tak opilý, že zvracíš, tak koukej mazat domů. Není to nechutné, sedět na záchodě?“

Když Xavier uslyšel Veroničin hlas, vytáhl balíček kapesníků a otřel si ústa. Na jeho pohledné chlapecké tváři se objevil úsměv a natáhl k ní ruku. „Pomoz mi vstát.“

„Bojím se, že si ušpiním ruce, když to udělám.“ Mávla svým elektrickým obuškem s výrazem odporu ve tváři. „Chyť se tohohle.“

Xavier se poslušně vytáhl nahoru pomocí obušku a přešel k umyvadlu. Poté, co si vypláchl ústa, si opláchl obličej vodou.

Veronika se opřela o zeď se založenýma rukama na prsou a sledovala ho. „Tak která krasavice tě tentokrát odkopla? Jen se na sebe podívej.“

Xavier opřel ruce o okraje umyvadla. Když se zadíval na svůj zchátralý obraz v zrcadle, náhle se zasmál a otočil se na Veroniku. „Myslí si všichni, že jsem nula?“ Ten jeho úsměv byl plný hořkosti a bezmoci.

Veronika nebyla zvyklá na jeho náhlou vážnost. Vytrhla pár kapesníků ze zásobníku a podala mu je. „Jestli nejsi opilý, tak vypadni! Eh... hej, Xaviere, co to děláš?“

Xavier popadl Veroniku za paže a přitiskl ji ke zdi dřív, než stihla domluvit. „Roni, víš, že jsi jediná, kdo se ke mně chová jinak i po takové době?“ Byl silně opilý. Zápach alkoholu na něm ulpíval, což bylo Veronice velmi nepříjemné.

„Roni, choď se mnou, ano?“

Veroniku to nepobavilo. Xavierův opilecký vtip úplně ignorovala. Místo toho mu odpověděla vražedným pohledem. „Zapomněl ses, protože jsem ti už dlouho nenatloukla?“

„Ty... Ty... Jen se podívej, jak jsi ošklivá. Nemyslím si, že vypadáš až tak zle. Proč se mnou prostě nechodíš?“

„Xaviere, jsi pořád ještě mimo? Chceš, abych tě vystřízlivěla?“ Veronika se nemohla ubránit a pokárala ho.

„Ehm...“

Právě v tu chvíli se od vchodu na toalety ozvala série zakašlání.

Xavier i Veronika otočili hlavy ke zdroji kašle. Při tom pohledu však Veronika nevědomky ztuhla. Oči se jí mírně rozšířily.

Matthew? Proč on? Co tady dělá? V příštím okamžiku si však vzpomněla, že už v břiše „nemá“ Matthewovo dítě. Už k němu nebyla vázaná, a tak znovu nasadila svůj lhostejný výraz.

„Ó, čau, jaká náhoda. Jdeš taky na záchod?“ Xavier nechal jednu ruku na zdi, zatímco druhou si strčil do kapsy. Otočil hlavu, aby se podíval na Matthewa a pozdravil ho.

Klub Twilight byl součástí Matthewova majetku. Ačkoli obvykle bydlel v apartmá v horních patrech, málokdy chodil dolů kontrolovat klub, ledaže by se měl setkat se svými obchodními partnery. Ale nikdy nečekal, že najde tuhle ženu, jak se poflakuje s tímhle neschopným odpadem, zrovna když se přišel podívat na klub.