Poté, co popadne lékárničku ležící na odkládacím stolku, přijde ke mně a usadí ten svůj zadeček k nakousnutí na pohovku vedle mě. Dává si pozor, aby se naše nohy nedotýkaly, což mě nutí si myslet, že vůči mně není tak netečná, jak by mi ráda namluvila. *Otestujeme tuhle teorii, co říkáte?*

„Zvedni ruku a seď klidně,“ rozkáže a mně připadá zábavné, že si myslí, že mi může poroučet.

Bez slova přehod