Griffin se mnou od rána nepromluvil – jen po mně hází ty své pohledy. Jako by měl v komoře nabitý komentář, ale ví, že jsem jedno cuknutí od toho, abych to úplně ztratil. Prásknu šuplíkem silněji, než je nutné, a sleduji, jak se po mahagonu rozbíhá pavoučina praskliny, jako by mě osobně zradil.

Přecházím před monitory sem a tam, jeden z nich je teď zastavený na obraze jí, smějící se na jiného muže