V okamžiku, kdy hudba skončí, se Thaneovy prsty od mých odtáhnou, jako by loupal něco, co nechce ztratit, v pomalém, zdráhavém ústupu. Ustoupí, ale je jasné, že doopravdy nechce. Čelist mu tiká – pevná, napjatá, jako by existovalo něco, co neřekl, nebo něco, co stále drží jako rukojmí za těma svýma půlnočníma očima.

A možná já stále držím to své taky.

Než se stihnu rozhodnout, jestli chci utéct, n