Ticho na chodbě netrvá dlouho. Zůstanu schovaná za sloupem ještě chvíli a dýchám přes uzel v žebrech. Ale nakonec se odrazím od zdi a zamířím k toaletám, psaníčko svírám v jedné ruce jako zbraň.

Chodba je spoře osvětlená, náladová a elegantní, se zlatými svícny a starožitnými rámy lemujícími stěny. I ten zatracený koberec je drahý. Každý krok, který udělám, zní hlasitěji, než by měl. Jako by mé po