Svět jako by se nakláněl v nebezpečném úhlu, zatímco sleduji, jak se mi před očima zaceluje dlaň, okraje rány se pomalu spojují něčím, co připomíná temnou magii. Kůže se napíná, krev mizí v nenávratnu a zanechává po sobě jen tu nejslabší stopu po bolesti, zatímco se do samé podstaty mého bytí vpíjí uklidňující teplo.

Podívám se na svou ruku, nevěřícně ji obracím, ale rytmický tep mého pulsu je stá