Thane

Deset let. Ne měsíců jako ostatní. LET. Deset zatracených let ji věznila ta odporná monstra. Deset let byla zamčená v kleci, zatímco ji měňavci týrali. *„Chránit. Všechny je zabít,“* zavrčí mi Ronan hlasitě v mysli, naráží do bariéry a snaží se vynutit si přeměnu. Nerad opouštím ten pokoj, ale pokud ho nezvládnu, vynutí si přeměnu přímo před ní, a to by ji mohlo vrátit zpátky a zničit ten nepatrný pokrok, který jsme právě udělali.

*„Pomstíme ji, pomstíme je všechny, jsme blízko, Ronane.“* Ayla, už jen to jméno je krásné, ale v porovnání s její skutečnou krásou bledne. Vidět ji očištěnou byl pro můj systém naprostý šok. Je ohromující, když není zmlácená a celá od krve. Její nádherné modrozelené oči se mi vryly do paměti. Nutkání prohrábnout jí prsty ty strohé bílé vlasy bylo okamžité. Odkud se tyhle pocity berou? Ano, je přitažlivá, což je slabé slovo, ale intenzita mé přitažlivosti k ní je zarážející. Není to moje družka a v osmadvaceti mám stále čas najít svou pravou družku, místo abych si vzal vyvolenou. Chci skutečné pouto druhů, jako mají moji rodiče. Lásku a vzájemný respekt, které vás pohltí, a pokud by to byla omega, tím lépe.

Když se vracím do sídla smečky, cloumá mnou vztek. Jak mohl někdo za takových okolností přežít tak dlouho? Množství síly, kterou Ayla musí mít, aby stále dýchala, je nepochopitelné a pochybuji, že si to sama uvědomuje. Vycházím po předních schodech, když narazím přímo do Delly. Jsem příliš naštvaný na to, abych s ní teď něco začínal, ale snažím se být zdvořilý a věnuji jí krátký úsměv a stručný pozdrav v naději, že to urychlím. Ne že bych Dellu neměl rád. Chodili jsme spolu na rande a je s ní legrace, dalo by se říct, že jsme přátelé s výhodami, ale ona ví, že vztah nehledám, a přesto na to pořád tlačí. Měl bych ji úplně odstřihnout, ale mám své potřeby, je přitažlivá a svede mě při každé příležitosti, i když ví, že čekám na svou družku. Nebylo by fér ani vůči jednomu z nás začínat vztah a muset ho ukončit s citovým zapojením, kdyby jeden nebo oba z nás našli své pravé druhy. Mám pocit, že máme čas čekat, ona ne.

„Ahoj Thane, kde jsi byl? Šla jsem do tvé kanceláře a nebyl jsi tam. Chtěla jsem zjistit, jestli bys nezašel na oběd? Volala jsem ti a psala, ale neodpovídal jsi.“

„Ach, promiň. Ještě jsem se nepodíval na telefon. Byl jsem dole na klinice s Ericem, zjišťoval jsem stav té vlčice, kterou jsme zachránili.“

„Musel jsi tam kvůli tomu chodit? Proč ses ho prostě nezeptal, jak na tom je?“

„No, chtěl jsem tam jít a jsem rád, že jsem to udělal. Podařilo se mi ji probrat a dozvěděli jsme se její jméno. Taky jsem zjistil, že ji unesli před deseti lety. Ta chudinka malá omega ani nevěděla, kolik jí je. Bylo srdceryvné to slyšet. Teda, hádám, že číst. Je němá.“

„Ona je omega? To jsem nevěděla.“

„Je, ale to není ta část našeho rozhovoru, o které jsem si myslel, že tě bude šokovat.“

„Ano, jo, máš pravdu. Samozřejmě, že máš. Jsem prostě v šoku. Deset let je dlouhá doba a nemluvit je prostě šílené.“

„Nevím, jestli nemůže mluvit, nebo se jen rozhodla nemluvit. Eric si myslí, že pravděpodobnost, že jde o volbu, je vzhledem k jejímu traumatu vysoká. Mám v plánu se tam později vrátit a promluvit si s ní, jen potřebuju nejdřív vybít trochu frustrace, můj vlk je dost rozrušený.“

„Chceš, abych ti s tím pomohla? Mohli bychom si vzít jídlo s sebou. Můžeš mluvit, já ti namasíruju záda a uvidíme, co se stane?“

„Ne, potřebuju do něčeho praštit. Půjdu zkontrolovat Cyruse a uvidím, jestli si chce dát sparing nebo zajít na cvičiště. Uvidíme se později.“ S tím rychle spěchám do budovy. Zjišťuji, že jsem ohromený tím, že jediná věc, kterou si z informací, co jsem jí dal, odnesla, bylo to, že Ayla je omega. Proč by ji to vůbec zajímalo?

*„Cyri, jdeš do tělocvičny nebo na cvičiště? Potřebuju zabránit Ronanovi, aby začal vraždit,“* spojím se s ním myslí. Obvykle si mentální spojení šetřím na dobu, kdy jsme ve vlčí podobě, ale pro můj vnitřní kruh je to rychlejší.

*„No, zrovna jsem se umyl po návštěvě u našeho hosta. Nadělal jsem docela svinčík. On samozřejmě zatím nemluví; přísahá, že nemá jméno. Předpokládám, že se můžeme sejít na cvičišti, vaše královská výsosti. Moc rád ti nakopu prdel, abych se mohl znovu osprchovat. Co ti tak hnulo žlučí?“*

*„Dneska nemám náladu na ty tvoje sračky, Cyri. Vysvětlím ti proč, zatímco ti budu nakopávat prdel. Buď tam za patnáct minut.“*

Přeměním se ve svého vlka. Ronan je asi šest stop vysoký, půlnočně černý se zlatýma očima. Cyrus se už přeměnil ve svého vlka Artemis. Jeho vlk je černý s šedým melírem v srsti. Rudé oči odpovídají jeho touze po krvi. Je menší než Ronan, ale ne o moc. Začneme kolem sebe kroužit, oťukáváme se a hledáme slabiny, čekáme na první úder. Náš malý taneček, který děláme, než se na sebe vrhneme a naprosto se zřídíme, aniž by kdokoli vyhrál. Jde spíš o to, abychom z našich vlků dostali agresi, ale oba víme, že ho přepere. Já sázím na bojové schopnosti; on sází na šílenství. Vrhne se první a pokusí se mi drápnout do boku, ale Ronan je na něj příliš rychlý, otočí se a cvakne tesáky po Artově čenichu.

*„Takže, řekneš mi, co tě tak rozhodilo? Nikdy netrénuješ ve dne. Mohli bychom traumatizovat ta malá štěňata, co se dívají, až vystříknu tvou krev všude po zemi.“*

*„Ayla mě rozhodila. Spíš to, co mi právě řekla.“ Kdybych byl upřímný, řekl bych mu, že obojí.*

*„A kdo je Ayla?“*

*„Ayla Frostová je ta vlčice, kterou jsme zachránili. Dnes se probrala. Eric tvrdí, že měla krev plnou oměje. Taky nemůže nebo nechce mluvit, ale napsala, že ji unesli před deseti ZATRACENÝMI LETY.“ Rychle se pod ním skrčím a proklouznu mu mezi nohama, když po mně skočí, a vyrazím vpřed dost rychle na to, abych ho drápl do zadku. Drží se zpátky, což je fajn, pokud Ronan ze sebe tu agresi dostane.*

*„Deset let? Chlape, to je v prdeli. Teda sakra. Proč ji drželi tak dlouho? Zná nějaká jména?“*

*„Dostali jsme se jen k jejímu jménu a k tomu, jak dlouho byla pryč, než chtěl Ronan začít vraždit. Trvá na tom, že ji musíme chránit. Hrozně na mě kvůli tomu tlačí. Málem jsem se před ní přeměnil,“* vysvětluji, zatímco kolem sebe znovu kroužíme.

*„Páni. Tlačí na tebe on, nebo chce, aby se na tebe tlačila ona? Zní to jako to druhé, když je z ní tak vyřízený.“*

*„Drž hubu. Tohle je vážný. Nevím, proč je tak rozrušený, ledaže by to bylo proto, že je omega a jeho instinkty velí chránit smečku a o to víc omegy. Teda, ani nevím, odkud je nebo kdo je její rodina. Jsem si jistý, že ji hledají a budou chtít, aby se vrátila domů. Sbližovat se s ní jakýmkoli způsobem by byl špatný nápad. Deset let je tak dlouhá doba, možná se přes to ani nedokáže přenést.“* Ta myšlenka Ronana rozzuří, což ho přiměje srazit Artemis k zemi a začít mu oplácet tesák za tesák.

*„Ve všem máš pravdu. Myslíš, že je tak ochranitelský, protože je to omega, nebo myslíš, že je tak ochranitelský, protože je to omega a byla unesena jako tvoje...“*

*„Dokonči tu větu a urvu ti koule. Ano, uvažoval jsem o tom a jsem si jistý, že je to směs obojího.“*

*„Dobře, prosím, sundej tu pracku z Artových koulí. Stejně musí jít domů. Jestli zůstane a ty k ní začneš něco cítit, Della jí zakroutí krkem.“*

*„Nezačnu k ní nic cítit, protože to není moje družka. A Della by jí nic neudělala, ani kdybychom spolu něco měli, což nebudeme. Ví, že jsme jen přátelé.“ Skočí a chytí mě za zátylek, čímž donutí Ronana otočit se a kousnout ho do zad.*

*„Jasně, jen si to namlouvej. Della je naprosto šílená, Thane. Já to vím. Blázen pozná blázna a ona je blázen. Pravděpodobně má pod polštářem schovaný pytlík s ostříhanými nehty z tvých nohou, protože je tebou tak posedlá.“*

*„Není posedlá a není blázen. Je jen vytrvalá. Počkat... nehty?“* Útočíme na sebe a hašteříme se tam a zpátky hodinu, když mi přijde mentální zpráva od Erica.

*„Thane, vrať se na kliniku... Nemůžu najít Aylu.“*