*** Varování: Čtěte prosím na vlastní uvážení. Tento příběh může být pro některé čtenáře citlivý, jelikož obsahuje scény fyzického a sexuálního zneužívání, násilí a obsah pro dospělé. Čtěte prosím s rozvahou!

POHLED SKYLER

„SKYLER! SKYLER!“

Probudil mě křik mého bratra Jamese z přízemí a slunce svítící mi přímo do očí. Protáhla jsem si bolavé svaly, které se pomalu vzpamatovávaly z mého včerejšího trestu. Podívala jsem se na hodiny a zalapala po dechu, zatímco mi tělem projel záchvěv strachu. Je po osmé ráno a já měla být vzhůru už v 5:30, abych připravila dostatek snídaně pro celou smečku.

Podívala jsem se na budík a uvědomila si, že sice zazvonil, ale já ho zaspala. Což vlastně nebylo tak překvapivé, protože můj včerejší trest byl jedním z nejhorších, jaký jsem za poslední dobu zažila. Sotva jsem se včera doplazila do pokoje a na postel, než mě bolest přemohla do bezvědomí.

Vyskočila jsem z postele na nohy tak rychle, jak jsem jen mohla, a vběhla do své malé koupelny. Ranní rutinu jsem zvládla v rekordním čase, sprchu jsem vynechala – ne že by na tom záleželo, mé sprchy jsou beztak vždycky studené.

Hodila jsem na sebe černé úzké džíny, tričko s dlouhým rukávem, abych zakryla jizvy a nové rány na pažích, a přidala svou nadměrnou mikinu, abych si udržela alespoň trochu tepla. Pak jsem běžela dolů po schodech a snažila se dostat do kuchyně co nejrychleji, ale na posledním schodu mi někdo podrazil nohy.

Smykem jsem dopadla na zem a udeřila se tváří o podlahu. Tiše jsem zasténala, když mi hlavou projela bolest. Zvedla jsem ruku, abych bolest trochu zmírnila, otočila se a uviděla svého bratra, jak stojí na druhém schodu a shlíží na mě se zlomyslným zábleskem v očích.

„To máš za to, čubko, měla bys koukat na cestu,“ řekl James a ušklíbl se.

„Jéje! Táta nebude mít radost, až zjistí, že jdeš zase pozdě s přípravou snídaně. Měla jsi ji mít už hotovou a na stole, všichni tam dole čekají, umírají hlady, a jestli si nepospíšíš, bude táta ještě nasranější, že jsi všechny zdržela... Tak vstávej, ty děvko, a rychle něco uvař...“

James se pak sklonil, vytáhl mě za vlasy na nohy a vlepil mi tvrdou facku, která mě srazila zpátky na podlahu.

„Jo! A mimochodem, až to doděláš, budeš muset vygruntovat sídlo smečky, dokud se nebude blýskat. Táta tu má zítra na oběd velmi důležitého Alfu.“

Pak se smíchem vyběhl po schodech nahoru, zatímco já jsem se pomalu, držíc se za tvář, zvedala na nohy. Rychle jsem vběhla do kuchyně doufajíc, že ji najdu ve stavu, v jakém jsem ji včera zanechala, ale zůstala jsem zírat na ten nepořádek. Povzdechla jsem si s vědomím, že to budu muset před školou zase uklidit. Rychle jsem se vzpamatovala ze šoku, vytáhla z lednice vejce a slaninu a usmažila tolik slaniny a míchaných vajec, kolik jsem jen stihla, než museli všichni odejít.

Takže, zatímco vařím, představím se. Jmenuji se Skyler Jacksonová ze smečky Půlnočního jezera. Jsem jediná dcera Alfy Davida Jacksona a mladší sestra Jamese Jacksona, který převezme roli Alfy po tátovi, až mu za pár měsíců bude dvacet. Mně bude zítra osmnáct, takže se budu moci poprvé přeměnit, a ano, jsem vlkodlak.

Jsem známá jako otrokyně smečky a boxovací pytel pro Alfu a mého bratra. Takhle se ke mně chovají od mých sedmých narozenin, rok poté, co byla máma, Luna Catherine Jacksonová, zabita toulavým vlkem, když mě chránila.

Když jsem byla malá a viděla mámu s tátou spolu, snila jsem o druhovi – o milujícím, krásném, něžném a ochranitelském druhovi, přesně jako byl táta. Ale teď už nevěřím, že někoho takového někdy budu mít. Kdo by taky chtěl družku pokrytou jizvami? A můj otec mě beztak pravděpodobně zabije nebo prodá dřív, než budu mít šanci se s ním setkat.

Zpátky do práce. Jakmile jsem naservírovala všechna míchaná vejce a slaninu, co jsem uvařila, nechala jsem je jíst a vrátila se do kuchyně uklidit ten nepořádek. Když bylo všechno dokonale čisté a prakticky se lesklo, popadla jsem jablko z košíku s ovocem a běžela do školy.

Do druhé hodiny jsem vešla s kapucí skrývající můj obličej a modřinu na tváři, kterou mi ráno James ještě zhoršil, a zamířila na své místo v zadní části třídy, v rohu u okna.

Školním dnem jsem se propracovávala v tichosti. Snažím se všem vyhýbat, ale všichni i tak zírají a šeptají si, nadávají mi do čubek, děvek, šered a nazývají mě zbytečným plýtváním místem. Ale to pro mě nebylo nic nového. Víte, jako dcera Alfy jsem se měla poprvé přeměnit v šestnácti, ale kvůli tátovu bití a trestům jsem se stala něčím jako Omegou, která se nepřemění, dokud nedosáhne osmnácti let.

Když zazvonilo na konec vyučování, běžela jsem ke své skříňce, uložila tam všechny učebnice kromě těch na domácí úkoly, a pak jsem běžela zpátky do sídla smečky, abych měla náskok s úklidem pro zítřejšího hosta a pak mohla začít s večeří.

Uklízím a uklízím, dokud není čas jít do kuchyně pomoct s večeří. Je to jen jednoduché jídlo, protože na zítřejší oběd pro hostujícího Alfu mám v plánu něco složitějšího. Když všichni dojedli a odešli si po svých, posbírala jsem talíře a znovu uklidila kuchyň. Pak jsem se vrátila k úklidu zbytku domu. Právě když jsem konečně dokončila poslední místnost, zavolal si mě Alfa Jackson, alias táta, do své kanceláře.

„Skyler!!! Čubko, pojď sem.“

Se strachem, který mi projížděl celým tělem a stékal po páteři, jsem došla k tátově kanceláři a pomalu otevřela dveře.

'PLESK'

Hlava mi odletěla na stranu, jak mě udeřil do tváře. Nevydala jsem ani hlásku, jen jsem si přiložila ruku na tvář, zatímco mě popadl za vlasy, vtáhl mě dál do místnosti, zavřel za sebou dveře a pak mě strčil ještě hlouběji do kanceláře, než se postavil přede mě.

„Slyšel jsem, že jsi dnes ráno přišla pozdě s přípravou snídaně...“

„A-a-ano, o-o-omlouvám se, Alfo, j-j-já jsem omylem z-z-zaspala budík.“

Nenávidím, když před ním koktám. Cítím se pak slabá.

„No, víš, že to znamená trest, že ano?“

„P...pro...pro...prosím, A...Al...Alp...Alfo... J...j...já nevím, j...jestli... jestli s-s-snesu d-dal...další t-tr...trest... trest tak b-b-brzo...“ zakňučela jsem.

Alfa mi položil ruku na tvář a pak mě udeřil pěstí do břicha. Jednou, dvakrát, a při třetí ráně jsem padla na zem. Pak mě kopl do žeber, jednou, dvakrát, a při třetím kopanci jsem slyšela křupnutí a věděla jsem, že budu obvazovat pár zlomených žeber navrch k těm, co mi naštípl včera v noci. Snažila jsem se schoulit do těsného klubíčka, zatímco pokračoval v útoku dalších deset minut, bil mě pěstmi a kopal. Pak přešel zpátky ke svému stolu a posadil se, aby pokračoval v papírování.

„Zvedni tu svou ubohou prdel z mý podlahy a vypadni z mý kanceláře,“ zařval na mě Alfa.

Pomalu a opatrně jsem se zvedla ze země. Doplazila jsem se ke dveřím, otevřela je a odkulhala z kanceláře nahoru do svého pokoje. Vešla jsem do koupelny, vytáhla lékárničku, obvázala se a ošetřila co nejvíc zranění, než jsem se vplazila pod svou velmi tenkou deku a omdlela bolestí v žebrech.