Připravuji čtyřchodové menu: salát Caesar, předkrm v podobě krevet balených ve slanině, hovězí Wellington s dušenou růžičkovou kapustou jako hlavní chod a limetkový koláč jako dezert. Na večírek chystám také bruschetty, crostini, rajčatové placičky, mini calzone, podnosy s různou zeleninou a dipem a čokoládové lanýže. Dezerty a zeleninové mísy jsem dokončila mezi snídaní a obědem, takže teď mám o starost méně.

Uvědomuji si, že Lexina rada, abych našla štěstí ve vaření, mi pomohla užít si přípravu této večeře. Možná je to tím, že obsluhuji lidi mimo svou smečku, nebo možná tím, že připravuji speciální jídlo, a ne jen ty obyčejné věci, co vařím pro smečku. Ať tak či onak, dnes mi práce nevadí. Cítím v ní určitou hrdost.

Protože jde o formální událost, na obsluhu jsou tu číšníci. Zůstávám v kuchyni a dohlížím na to, aby bylo vše na talířích perfektně naaranžované a odcházelo to ve stoprocentním stavu. Jsem, jak se říká, ve svém živlu.

Po každém chodu vyhlédnu z kuchyně. Zdá se, že lidem jídlo opravdu chutná, což je úleva. Všímám si, že Alfa Graham se dost opíjí. Luna Caroline mu stále bere sklenici, ale on neustále poroučí omegám, aby mu dolévaly. Jídelna je přeplněná, takže na Alfu Bronxe Masona se mi nedaří lépe dohlédnout. Beta Lenora si všimne, jak vykukuji z kuchyně, mrkne na mě a zvedne palec nahoru. Usměju se, lehce zamávám a stáhnu hlavu zpátky.

Pomáhám číšníkům roznést občerstvení na stoly na okrajích tanečního sálu. Také kontroluji, zda jsou bary v rozích plně zásobené. DJ dokončuje přípravy a po podlaze kloužou barevná světla. Všude visí balónky a serpentiny. Začínají se trousit první hosté, což je pro mě signál, abych zmizela zadním vchodem.

Naštěstí dnes večer uklidí jídelnu obsluha, což mi dává čas navíc na doplnění zásob ve spížích. Mířím nahoru do skladu a nakládám vozík. Cestou z pokoje do pokoje si pro sebe broukám. Cítím zvláštní klid.

„Máš dobrou náladu,“ ozve se Lex.

„Asi ano. I když si nejsem jistá proč. Záda mě pořád ničí a nohy mě bolí jako čert.“

„No, jsem ráda, že jsi pro jednou šťastná. Tahle tvá verze je docela fajn.“

„Díky, Lex. Ty taky nejsi k zahození.“

Dokončuji doplňování zásob v pokojích vysoce postavených členů smečky ve čtvrtém a třetím patře. Pak mířím do druhého patra, kde jsou apartmány pro hosty. Úklidový personál pokoje i koupelny uklidil. Já jen potřebuji doplnit toaletní potřeby, spíž a ledničky.

S pokoji jsem hotová rychle. Nezapomenu doplnit do pokoje Bet více lahví San Pellegrina, vyměnit květiny a nechat na pultu kuchyňky malou kartičku s ručně nakresleným smajlíkem.

Je skoro půlnoc a všichni jsou stále v tanečním sále a protancovávají noc. Zavírám dveře apartmánu Bet a přesouvám se ke dveřím apartmánu Alfy. Je to poslední pokoj, který mi na dnešek zbývá. Vím, že musí být také na večírku, ale pro jistotu nejdřív zaklepu. Přitisknu ucho ke dveřím a neslyším žádnou odpověď. Nejsem si jistá, jestli už v pokoji byl, ale musím to zkontrolovat a ujistit se pro případ, že by bylo potřeba něco doplnit. Zasunu kartu do slotu a otevřu dveře. Z konce chodby zaslechnu kroky.

„Hej, ty! Co tam děláš?“ zavolá hrubý hlas z konce chodby.

Předpokládám, že je to ochranka, takže začnu odpovídat, že jsem z úklidové služby. Vždyť mám obří vozík plný občerstvení a pití. Navíc měřím jen metr padesát a nevážím ani čtyřicet kilo. Nevím, jak velkou hrozbu by ve mně ten chlap mohl vidět.

Zpod kšiltovky vzhlédnu ke dvěma členům ochranky, kteří ke mně rychle kráčejí. Jeden z nich je mnohem větší než ten druhý. Všimnu si, že na ochranku je oblečený opravdu hezky. Vlastně je to ten nejhezčí vlkodlak, jakého jsem kdy v životě viděla. Měří snad dva metry a má ke stu třiceti kilům svalů se širokými rameny. Krk a hřbety rukou má pokryté tetováním. Díky uhlazeným černým vlasům a olivové pleti vypadá jeho zelené oko jako křupavé jablko odrůdy Granny Smith. Druhé oko má zakryté černou páskou. Vzduch naplní vůně kávy a hořké čokolády a já zůstávám přikovaná na místě. Pomalu si nadzvednu kšiltovku z očí, jen tolik, abych si ho mohla lépe prohlédnout.

Lex mi v hlavě divoce poskakuje, zatímco on se prodere kolem strážného: „To je on! To je on!“

On i já to řekneme ve stejnou chvíli. „Druh.“

Doje ke mně a s tichým zavrčením mě hrubě přitlačí na dveře. Myslím, že si neuvědomuje, jak jsem lehká, protože do pevného dubového dřeva narazím trochu moc tvrdě. Opře obě ruce o dveře po obou stranách mých ramen a znemožní mi útěk. Přitiskne tvář k mému krku a zhluboka se nadechne. Srdce mi buší v hrudi. Cítím se zahlcená a zmocňuje se mě panika. Musí vycítit, že jsem slabá. Zabije mě dřív, než to stihne udělat jeho Alfa. Do prdele.

„Alfo Bronxi, ta omega se snaží něco ukrást?“ zeptá se člen ochranky, když se k nám přiblíží.

„Zpátky!“ zavrčí na strážného a vycení své velké vlčí tesáky. Strážný se zastaví na místě.

„Alfo?“ řekne strážný se zmateným výrazem.

Alfa? Počkat, cože? Alfa. To nemůže být pravda.

„MOJE!“ zavrčí Alfa Bronx.

Záda mi začínají vlhnout. A sakra, teď hodně krvácím. Když mě přitlačil na dveře, otevřela se většina nezhojených ran po bičování. Prvotní adrenalin teď vyprchává a záda mě začínají pálit. Dveře za mými zády jsou kluzké. Snažím se nekňučet. Nechci ukázat, že jsem slabá. Nechci, aby mě zavraždil, když jsem ho teprve našla. Komu co nalhávám? Není možné, aby už nevěděl, že jsem bábovka.

„Kas, nemůžu tě hojit dost rychle. Vydrž! Ty jizvy to ztěžují. Snažím se, ale cítím se tak slabá! Ztrácíme příliš mnoho krve,“ zakňučí Lex. Zní vzdáleně.

Pres rameno Alfy Bronxe vidím Lunu Caroline a Alfu Grahama, jak běží chodbou. Tedy, Alfa Graham spíš klopýtá, než běží. Beta Tate a Bety Milo a Lenora jsou hned za nimi. Hlava se mi začíná točit a je mi nevolno.

„Kas, co jsi to provedla? Ty drzá holka!“ křičí Luna Caroline. Její hlas zní zdaleka, i když teď stojí přímo přede mnou.

Napřáhne se, aby mě uhodila, ale Alfa Bronx zavrčí, chytí její ruku ve vzduchu a zlomí jí zápěstí. Alfa Graham na něj zavrčí zpátky. Cítím, jak mi okraje zorného pole černají. Kolena mám jako z rosolu.

Sleduji to, jako bych byla ve snu. Teď už nikoho neslyším, i když všichni křičí. Vypadá to, jako by se pohybovali zpomaleně.

Alfa Graham opilecky trhne paží Luny Caroline a táhne ji zpět od Alfy Bronxe, který na ně stále vrčí. Ochranka se je snaží odtrhnout, zatímco Beta Tate se snaží stáhnout Alfu Grahama zpátky. Bety Milo a Lenora zaujímají obranný postoj a chrání Alfu Bronxe. Sam se objeví za Alfou Grahamem právě ve chvíli, kdy trhne s Lunou Caroline. Ta bolestí vykřikne. Sam se napřáhne a vrazí Alfě Grahamovi pěstí tak silně, jak jen může.

Vzduch začíná plnit kovový pach krve. Celá se třesu. Nedokážu říct, jestli je to strachem, nebo ztrátou krve. Už necítím Elexis. Rozhlížím se, jestli ten pach cítí i někdo jiný, ale všichni se mezi sebou hádají. Podívám se dolů a uvědomím si, že mi po nohou a po dveřích stéká krev a ve velkých kapkách dopadá na podlahu. V místech, kde se dotýkám dveří, mám krev i ve vlasech. Sevřu předloktí Alfy Bronxe. Oohlédne se na mě a oči se mu rozšíří.

„Pomoc,“ zašeptám. Cítím, jak sjíždím dolů po dveřích. Než dopadnu na podlahu, všechno zčerná.