Dokončuji službu ve spíži a ujišťuji se, že v pokojích pro hosty je vše připraveno. Nechala jsem Sama objednat kytice do každého apartmá jako malou pozornost navíc. Do apartmá hostujícího Alfy přidávám i láhev šampaňského. Pokud je to to poslední, co kdy udělám, chci, aby to bylo něco, co někomu jinému udělá radost.

Je skoro půl druhé ráno, když vyčerpaně padám do postele. Byl to příšerný den. A pokud do toho bude mít co mluvit Luna Caroline, bude pravděpodobně můj poslední. Lex je taky vyčerpaná. Přestane trucovat jen na tak dlouho, aby mi řekla, že potřebuje, abych se přeměnila, ale já nemůžu. Nemám čas ani energii. Stále jí slibuji, že to udělám, ale mám pocit, že jsem ten slib porušila. Usínám za zvuků jejího kňučení v mé hlavě, zatímco já brečím do polštáře.

K mému překvapení mě ráno budí budík. Lex mě nutí slíbit, že vydržím ještě jeden den. Mechanicky procházíme rutinou života, který nenávidím. Když se chystám, podívám se do zrcadla a zjišťuji, že mé vlasy jsou teď úplně stříbřitě bílé. Stáčím je do drdolu, abych se vyhnula tomu, že si toho lidé všimnou.

Delegace z Krvavé řeky přijíždí brzy odpoledne. Všichni jsou vysocí a nahánějí hrůzu svými tetováními a velkými svaly. Někteří z nich mají na pažích a tvářích viditelné jizvy. Mají na sobě sladěné černobílé formální oblečení nebo celočerné uniformy ochranky. Luna Caroline je uvádí do obývacího pokoje, zatímco já tiše přináším džbány s vodou a ledovým čajem na pití. Snažím se být co nejnenápadnější, když mě jedna z žen osloví.

„Ty tam, omego,“ řekne stroze a zírá na mě zelenýma očima, černé vlasy stažené do pevného culíku.

Rozhlédnu se a uvědomím si, že mluví na mě.

„Víno. Víno pro všechny.“

„Beto Lenoro, samozřejmě, hned to bude,“ řekne rychle Luna Caroline a pak na mě kývne hlavou.

Spěchám do vinného sklepa a vytahuji dvě bedny vína, ubrousky a skleničky, připravuji servírovací vozík s nápoji a mířím zpět do obývacího pokoje. Otevírám po třech lahvích červeného a bílého, zbytek nechávám na nich, ať si dělají, co chtějí, a vycouvám z místnosti, abych mohla začít připravovat večeři.

Zbytek dne probíhá hladce. Hosté se zdají být s večeří spokojeni. Večer obcházím jednotlivá apartmá pro hosty, abych se ujistila, že jsou všichni spokojeni s ubytováním. Pár lidí si řekne o další sáčky brambůrků nebo limonádu, ale celkově se všichni zdají být spokojení.

Poslední dveře patří pokoji Bety. Beta Lenora otevírá dveře v modrém tričku a džínách a vypadá mnohem uvolněněji než dříve. Na předloktí má velké tetování růže a dýky. Tmavé vlasy má stále stažené dozadu, ale nemá make-up. Teď vidím, že vypadá jen o pár let starší než já. Slyším jejího druha uvnitř mluvit do telefonu.

„Díky, že ses zastavila. Všechno je úžasné. Ty květiny jsou krásná pozornost. Máš dobrý vkus.“ Usměje se na mě. Mírně se jí ukloním a pak se otočím k odchodu.

„Počkat, co to máš pod tou čepicí?“ zeptá se Beta podezřívavě. Zastavím se na místě a otočím se.

„Prosím, paní?“ zeptám se. Cítím, jak se mi z obličeje vytrácí krev a v břiše se mi dělá uzel.

„Tvá čepice. Proč ji máš tak nízko? Co se snažíš skrýt?“ ptá se. „Pojď blíž.“

Jdu blíž a pomalu si sundávám čepici. Oči klopím k zemi. Mé stříbrné vlasy mi splývají na záda. Jsou trapně mastné a viditelně špinavé. Cítím, jak se červenám.

„Aha, chápu,“ řekne s překvapením v hlase. „A teď, nebuď neuctivá. Vždy se mi dívej do očí, když s tebou mluvím.“

A sakra. Vzhlédnu k ní. Světlo z jejího pokoje mi svítí přímo do očí. Chvíli na mě prázdně hledí a snaží se zpracovat to, co vidí.

„Co jsi zač? Hybrid?“

„Ne, paní. Doktor smečky dělal testy, ale neví, proč se to stalo. Myslí si, že to musí být proměna související s tím, že se má vlčice chystá probudit.“ Tedy, není to lež... jen to není celá pravda, že? Jak mám cizímu člověku říct, že má vlčice tvrdí, že jsem skutečná dcera Měsíční bohyně, a proto mám stříbrné vlasy a fialové oči?

Chytí mě za bradu a přitáhne můj obličej blíž k tomu svému, zblízka si mě prohlíží. „A ví doktor smečky, že ti nedávno někdo zlomil nos? Stále máš modřiny.“

„V minulosti má zranění ošetřoval.“ Nesnažím se nic rozvádět ani nikoho obviňovat před touhle ženou, kterou neznám.

„Kdo je u dveří, Lenoro?“ zavolá na ni Beta zevnitř.

„Jen ta omega, co nám byla přidělena, Milo. Jak se jmenuješ, ještě jednou?“

„Jsem Iokaste, paní, ale prosím, říkejte mi Kas. Nejsem ale omega. Jsem jen služebná.“

„Jmenuje se Kas. Vybrala mé krásné květiny.“ Stále mluví se svým druhem, ale nespustila ze mě oči, jako by se mě snažila z nějakého důvodu odhadnout. Její čelo se mírně krabatí, jak na mě zírá. Jsem z toho vážně nesvá.

„To je milé. Zeptej se jí, jestli můžu dostat perlivou vodu do lednice.“

„Žádný problém, paní.“ Ona i já se usmějeme nad tou 'perlivou vodou'. „Za chvíli ji přinesu a nechám u dveří.“

„Děkuji. A mimochodem, Kas, jestli ty modřiny do zítřejšího rána nezmizí, sežeň si nějaký pudr. Alfa Bronx Mason nestrpí pohled na taková zranění.“

„A-ano, paní.“

Běžím do skladu, beru čtyři láhve San Pellegrina a stavím je přede dveře, pak utíkám pryč, co nejrychleji to jde. Hlavou mi běží milion otázek. Zabije mě jejich Alfa za to, že jsem slabší než ostatní vlci, i když nejsem součástí jeho smečky? Řekne Alfovi Grahamovi o mých neobvyklých rysech? Vyčte mu, že dovolil, aby mi někdo zlomil nos? Teda, ženská, jestli si myslíš, že tohle je zlý, mám pro tebe novinky, co se ti nebudou líbit, a pak budu synem smrti u tvého Alfy už tuplem.

Alfa Graham přijde později dolů a zbičuje mě za to, že jsem neměla všechny položky, které naši hosté chtěli. Do rána mě Lex stále nedokázala plně uzdravit. Oblékám si tedy volné černé tričko a kraťasy s vytahanou gumou v pase. Mám takové bolesti, že všechno je boj. Vaření, nošení snídaňových podnosů, naklánění se při utírání stolů. Každý pohyb způsobuje, že strupy praskají a krvácejí, takže záda mého trička vlhnou od krve.

Beta Lenora se mnou párkrát naváže oční kontakt. Pozná, že je něco špatně, ale nic neříká.

Z nějakého důvodu, který nedokáže vysvětlit, mi Lex celé dopoledne poskakuje v hlavě.

„Ta Beta je tak milá! Nemůžu se dočkat, až potkám Alfu a Lunu!“

„Lex, no tak. My se s Alfou a Lunou nepotkáme. Splyneme s tapetou a budeme předstírat, že neexistujeme.“

„Pchhh. Já je chci potkat.“

„Fajn, nerada tě zklamu, ale budeš zklamaná.“

Lori přijde, když připravuji oběd, aby mi dala vědět, že Alfa dorazil a že musím připravit oběd i pro něj. Žádná Luna s ním není. Nemá družku? A podle Lori... je prý opravdu pohledný. Ne že by na tom záleželo, protože já budu tapeta. Nechci, aby si mě vůbec všiml.

Odnáším podnosy do zasedací místnosti. Alfa Bronx Mason tam není, ale u stolu je místo, kde má sedět. Nechávám jeho jídlo na prázdném místě. Všichni ze smečky od Krvavé řeky mi zdvořile děkují, když před ně pokládám talíře. Jejich způsoby jsou v rozporu s jejich hrůzu nahánějícím vzhledem. Nikdo ze smečky Stříbrného měsíce mi při obsluhování neřekne ani slovo. Sesbírám podnosy a tiše odejdu. Lori mi dá vědět, že talíře umyje, abych se mohla soustředit na večeři a jídlo na večírek.

Jdu do kuchyně, ale potřebuji chvilku, abych se vzchopila, než začnu s večeří. Vyjdu zadním vchodem a postavím se na zápraží. V dálce vidím kouřícího muže. Nepoznávám ho, musí to být Alfa od Krvavé řeky. Je ale příliš daleko na to, abych viděla jeho skutečné rysy. Vidím jen vysokou postavu s tmavými vlasy a v černém obleku. Vítr ke mně zavane kouř z jeho cigarety. Je cítit po cigaretách, ale přísahala bych, že voní i jako káva... nebo hořká čokoláda. Ten chlap pije moka? Pro sebe se zasměju při pomyšlení na velkého zlého Alfu od Krvavé řeky, jak usrkává mochaccino.