Když se probudím, v rohu místnosti sedí Marco. Vstane a dojde ke mně, když vidí, že se hýbu.

„Luno, jsi vzhůru. Všem se tak uleví.“ Povzdychne si.

„Marco, jak dlouho jsem spala?“ Promnu si oči. Stále se cítím vyčerpaná.

„Byla jsi v bezvědomí a zase při vědomí asi dva dny, Luno.“

Odvrátím od něj zrak a vzpomínám na události, které vedly až k této chvíli.

„Říkej mi Kas, Marco. Nejsem ničí Luna.“ Odf