Srdce se mi v hrudi sevře. Cítím slzy v oku, když si položím ruku na ústa. Všichni hosté lapají po dechu a šeptají, zatímco obdivují mou družku a klaní se, když kráčí uličkou. A právem. Kdybych nevěděl, že je to Kas, myslel bych si, že si to k pódiu směrem ke mně kráčí samotná Měsíční bohyně.

„To je naše družka?“ zeptá se Saint s úžasem.

„Jo, to je naše družka.“

„Na tu nemáš, chlape.“

„Sklapni, Sa