Vivaldiho „Čtvero ročních dob“ se linulo tanečním sálem, zatímco jsem vyťukávala odpověď na Ethanovu poslední zprávu.

„Hej, krásko, poctíš mě tancem?“ objevil se vedle mě Night a s přehnanou formálností mi nabídl ruku. Pod křišťálovými lustry mu v šedých očích jiskřilo uličnictví.

„Vynechám,“ odpověděla jsem, aniž bych vzhlédla, a dopisovala odpověď Ethanovi. Můj telefon téměř okamžitě zavibroval