Ethanovy ruce se pohybovaly metodicky, když dokončoval obvazování mé rány na paži. Od chvíle, kdy jsem odhalila pravdu o své identitě, neřekl ani slovo. Ticho mezi námi těžklo s každou ubíhající minutou, vyplněné pouze zvukem deště a občasným trhnutím lékařské pásky.

„Je to tak těžké přijmout?“ proťala jsem jeho myšlenky.

Ethanovy ruce se na okamžik zastavily, než pokračovaly v upevňování obvazu.