Ethan seděl na druhé straně pokoje. Jeho zelené oči byly upřené na mé s intenzitou, z níž mě brněla kůže. Po jeho prohlášení jsme upadli do ticha plného napětí.

Četla jsem v jeho očích konflikt. Strach, že bych mohla zmizet ve chvíli, kdy se podívá jinam. Zoufalou naději, že zůstanu. Surovou potřebu, kterou se tak usilovně snažil skrýt za svým vyrovnaným výrazem.

Ethan si myslel, že jsme ve slepé