POHLED BLAKEA

Našel jsem svou družku.

Ale ona se mnou nechce mít nic společného.

Jsem naprosto rozzuřený.

Proč mě nechce?

Dívám se na Grahama; má ve tváři prázdný výraz, ale vím, že trpí. Konečně se setkal se svou dcerou a ona s ním nechce mít nic společného. Neznám úplný rozsah celého problému mezi nimi, ale ať je to cokoliv, není to dobré.

„Omlouvám se, Blakeu,“ řekne mi náhle, stále hledí před sebe, ale otočí se ke mně, když se na něj podívám, a všimnu si, že se usmívá, ale je to jen drobný úsměv. Nic víc neříká.

„Jsi v pořádku, Grahame?“ zeptám se ho, dívá se na mě prázdně, ale já pokračuji. „Chci se omluvit za to, co se stalo v té kavárně.“

Přikývne a já cítím vinu, která z něj sálá. Je ošklivě zraněný.

Několik okamžiků zírá, ale pak si hlasitě povzdechne.

„Musíme navštívit tvého otce, až se vrátíme do sídla smečky, ale můžu tě o jednu věc požádat?“ řekne prosebnými slovy. „Zatím se mu nezmiňuj o tom, že je Izzy tvá družka.“

To prohlášení mě zaskočilo. Proč by nechtěl, abych svému vlastnímu otci řekl, že jsem našel svou družku, zvláště když je moje družka dcerou jeho nejlepšího přítele? Tedy, měl bych říct, dlouho ztracenou dcerou.

„Proč, Grahame? Byl by šťastný, že jsem našel svou družku,“ řekl jsem, ale výraz v jeho tváři říká něco, co nedokážu přečíst.

„Bude, až zjistí, že je to s mou dcerou, ale je tu pár věcí, které o té situaci nevíš, a proto ho musíme vidět jako první. Musíme ti vysvětlit pár věcí; možná ti to pomůže pochopit, proč Izzy nechce druha,“ řekne nakonec.

Zíral jsem na něj ohromeně, ale rychle jsem se vzpamatoval.

„Dobře, nic neřeknu, ale Grahame, co se stalo, že tě tak moc nenávidí?“ zeptám se, ale lituji toho hned, jak ta slova opustí má ústa.

Zasáhne mě jeho hanba. „Ublížil jsem její mámě tím nejhorším možným způsobem. Také jsem nešel a nenárokoval si ji jako svou družku,“ řekne tiše. Jsem ohromený. „Vysvětlím víc, až uvidíme tvého otce.“

Ohlédnu se na muže, který mi pomáhal trénovat, když byl můj otec příliš zaneprázdněný. Stal jsem se dobrým přítelem jeho syna Dalea, který je nyní mým budoucím betou, a jeho sestry Kacey. Byli jako mí vlastní sourozenci. Hádáme se a pereme přesně jako sourozenci.

Izzy by na mě udělala dobrý dojem, kdyby tu byla. Její sexy postava v tom pyžamu – nedokázal jsem určit, jaké má křivky, ale bylo mi to jedno. Její modré oči, hnědé vlasy stažené do rozcuchaného drdolu na temeni hlavy a růžové rty ve mně vyvolávaly touhu po ní. Její oči zářily zeleně, když se její panter přiblížil. Síla, která z ní vycházela, když se její panter přiblížil, byla zneklidňující. Musí v ní být něco víc, protože jsem cítil tu sílu, jak se z ní valí ve vlnách, ale záviselo to na jejích emocích a v tu chvíli jsem cítil jen hněv a vztek.

Chvíli jsme seděli v tichosti; sídlo smečky bylo daleko od města, ale řidič uvízl za někým v zácpě.

Graham se dívá z okna.

Spojil jsem se v mysli se svým otcem: „Ahoj tati, jsme na cestě s dorty. Došlo k situaci, o které musíš vědět... Izzy je zpátky,“ říkám.

„Ahoj synu, jo, slyšel jsem. Graham ji šel navštívit. Předpokládám, že to dopadlo příšerně. Říkal jsem mu, aby počkal pár dní, až se zabydlí,“ říká hrubým hlasem.

Povzdechnu si. „Příšerně je slabé slovo. Byla rozzuřená. Chce, abychom se o tom my tři sešli ve tvé kanceláři,“ říkám.

Můj otec je chvíli zticha, ale pak najednou řekne: „Musíme si promluvit. Myslím, že bys u toho měl být a všechno to slyšet, protože budeš brzy alfou.“

„Dobře, budeme tam za dvacet minut,“ říkám. Držel jsem se toho, co mi řekl Graham, a neřekl otci o tom, že je Izzy moje družka.

Konečně se vracíme ke smečce po dvaceti minutách jízdy od rozhovoru mezi mnou a mým otcem.

Všichni vylezeme z SUV, jakmile zastaví před sídlem smečky.

Paul, moje budoucí gama, stál stranou. Vím, proč tu je. Jeho družka Alice málem přišla o hlavu kvůli neúctě vůči mně, ale podle výrazu v jeho tváři to ví.

„Omlouvám se za Alici, Alfo; chránila svou matku.“ Spojí se se mnou v mysli, já na něj kývnu. „Omluvím se jí potom.“

Podívá se na mě se zvláštním výrazem. „Neměl by ses jí omlouvat. Stále si zvyká na to, jak to tady chodí. Před mnoha lety ztratili svou smečku a v průběhu let se hodně stěhovali,“ říká, ale dívá se za mě na Grahama, který je ve svém vlastním světě. „Neměl tam chodit,“ říká. „Vím většinu z toho, co se stalo, protože mi to Alice řekla, a není to dobré.“

Ohlédnu se na něj, ohromený. „Doufejme, že se dozvím víc, až půjdeme za mým otcem do jeho kanceláře,“ odpovím a uzavřu spojení mysli.

Přikývne a běží ke svému domu, který sdílí s Alicí; pravděpodobně se mu po ní stýská. Alice zmínila, že to chtěla říct Izzy, ale neví, jak by reagovala na zprávu, že má druha.

Musí existovat důvod, proč nenávidí myšlenku na druhy.

Slyším v hlavě zavrčení, můj vlk Axel. „Ona brzy přijde k rozumu. Myslím, že na ni jen musíme jít pomalu.“

Jsem ohromený do ticha; můj vlk o své družce mluvil celé roky, ale nikdy nebyl takhle měkký. Obvykle je ohledně své družky majetnický. Ale když o tom přemýšlím, Axel chce pro Izzy jen to nejlepší, i kdyby to znamenalo postupovat pomalu.

„Co to do tebe vjelo? Jsi zticha od té doby, co jsi mi řekl, že Izzy je moje družka,“ říkám mu.

Chvíli mlčí, ale pak se nadechne. „Jsem citlivý vůči naší družce, protože si myslím, že vidět svého otce po tolika letech ji rozzlobilo,“ říká. „Navíc její panter je mocný; její síla vychází z Izziných emocí a myslím, že její kočka má na situaci své vlastní emoce. Myslím, že musíme vědět, co se stalo.“

„Myslím, že máš pravdu, Axele. Pojďme zjistit, do čeho jsme se to sakra namočili,“ říkám mu.

Uchechtne se a usadí se v zadní části mé mysli, odpočívá, ale je v nejvyšší pohotovosti a čeká, až se dozví víc o naší družce.