POHLED KAT

„JO, MŮŽE,“ ozve se hlas za ním. Vím, že je naštvaná. Jak sakra ještě stojí na nohou, když byla vzhůru dvacet čtyři hodin?

Graham se otočí a zbledne, když se podívá na dceru, kterou kdysi znal. Už to není ta malá holčička, kterou opustil.

Zírá na něj, ale najednou uslyšíme zavrčení: „DRUŽKA.“

Všichni se podíváme na Blakea; zírá na Izzy. A do prdele, tohle nebude dobré.

Izzy se na něj podívá a přitom dojde až ke Grahamovi a Daleovi, ve tváři nemá žádný výraz. „Musíte vypadnout,“ řekne a zavrčí.

Poznám, že se Puna snaží dostat na povrch. Síla, která z ní vychází, je intenzivní. Alice se podívá na svou sestřenici a ušklíbne se.

„Nemluv s...“ ale Dalea přeruší její zavrčení a její oči změní barvu z modré na jasně zelenou. „Nechtěl bys mě nasrat, BRATŘÍČKU.“ Všichni se na ni ohromeně podíváme. Alice a já víme, jaké to je, když Puna a Izzy spojí své hlasy, ale sledovat to je zábavné.

Podívám se na Blakea. Blake stále zírá na Izzy, svou družku.

„Cože? Nemyslel sis, že nebudu vědět, že jsi jeho syn? Uhodla jsem, kdo jsi, už na nádraží; oba smrdíte stejně,“ řekne Daleovi, ale otočí se ke Grahamovi. „A to, že si hraješ na tátu, kterého jsem vždycky měla, nikdy nebude fungovat. Deset let jsi tu pro mě nebyl, tak proč bych tě teď měla chtít ve svém životě?“ Graham vypadá ublíženě, ale čeho si myslel, že dosáhne tím, že sem přijde? Řekla jsem mu, že Izzy s ním nechce mít nic společného. O Daleovi ani nevěděla a o sestře, kterou ještě nepotkala, stále neví.

Udělá krok blíž, nespouští z nich oči. Puna je blízko; její síla je umocněna Izziným hněvem vůči nim oběma. Zajímalo by mě, jestli to cítí stejně jako my.

„Budete poslouchat a poslouchat dobře; nechci mít nic společného s tebou ani s tou rodinou, co máš. Nechal jsi mě deset let samotnou, abych přežila, a já to zvládla naprosto skvěle. Jestli se sem vrátíš, pustím ven svého pantera a ten není tak přátelský jako já; je horší,“ řekne a zavrčí. „Teď odejděte, vezměte si, co potřebujete, a jděte.“

Projde mezi nimi a zamíří ke mně.

V tu chvíli si uvědomím, že je v pyžamu s Minnie Mouse; musela ho vycítit před domem už dřív.

Blake se na ni stále dívá. Než kdokoli stihne říct něco dalšího, otočí se k němu. „Jo a Alfo, já nechci druha,“ řekne.

Hlasitě zavrčí. „To nemyslíš vážně,“ řekne a sotva drží sebe a svého vlka na uzdě.

Ohlédne se na něj a pokrčí rameny. „Ber, co jsem řekla, a odejdi. Jsem tu jen na pár týdnů a pak zase odjíždím,“ řekne.

Blake se na ni dívá, ale nic neříká; vypadá zraněně. Vím o některých důvodech, proč nechce druha, jsou tu strašné vzpomínky. Nesnáší muže obecně, a to z dobrého důvodu.

Sílů vycházející z Izzy je těžké ustát. Po chvíli se otočím ke Grahamovi a Daleovi. „Myslím, že byste měli všichni odejít,“ řeknu. „Nezapomeňte cestou ven na ty dorty.“

Dale se na mě podívá a usměje se, rty naznačí poděkování. Podívá se na dorty, ale je poznat, že chtěl mluvit víc.

Blake se z místa, kde stojí, ani nepohnul. Stále se dívá na Izzy.

Dale ho stáhne zpátky a vede ho dveřmi k SUV, které právě přijelo. Graham chce ještě mluvit, ale povzdechne si; popadne krabice a vezme je s sebou. Alice mu podrží dveře.

Jakmile je naloží do druhého SUV, které právě zastavilo, Graham dojde k autu a nastoupí. Během vteřin odjíždí.

Dale se ještě jednou vrátí do kavárny pro poslední krabici. Izzy a já je sledujeme od pultu. Zastaví se u dveří a přes rameno se na nás podívá. „Vím, co náš otec udělal; neschvaluji to. Chci poznat svou starší sestru, jestli to bude možné,“ řekne. Izzy ze sebe vydá tiché zavrčení.

Zírá na ni se zábleskem bolesti a řekne: „Je mi to líto, Izzy,“ a otočí se k odchodu.

Alice zavře dveře a podívá se na nás.

„Teda sestřenko, jsem tak ráda, že jsi tady,“ řekne s úšklebkem.

Izzy k ní přijde a usměje se. Obejmou se. Obě se podívají na mě, ale než stihnou cokoliv říct...

„Jak jsi to věděla?“ zeptám se Izzy.

Izzy se na mě chvíli dívá. „Cítila jsem jeho pach venku; probudilo to Punu. Ale o těch ostatních věcech jsem věděla; vždycky jsem to věděla. Jen jsem ti to nikdy neřekla,“ odpoví.

„Nenávidím toho muže o to víc; nikdy si pro mě nepřišel,“ řekne a nenávist do ní znovu prosakuje. Vím, že je zraněná. Graham se má z čeho zodpovídat a možná je i příčinou toho, že Izzy nechce ani svého druha.

„No, pojďme to tu zavřít; vypadáš, že bys měla být v posteli,“ řeknu se smíchem.

Izzy sklopí zrak a Alice si toho taky všimne. Obě se zasmějí. Obejdeme kavárnu, abychom se ujistily, že je všechno vypnuté, stoly otřené a židle na svých obvyklých místech.

Izzy zívne.

„Potřebuješ si odpočinout,“ řeknu jí.

Přikývne. „Pojďme domů,“ řekne a otočí se na Alici: „Jdeš taky? Mohly bychom si udělat naše slavné přespávání.“

Alice se na ni s úsměvem podívá, ale zavrtí hlavou.

Vím, že se to nestane, protože Alice jde na obřad se svým druhem.

„Nemůžu, sestři, musíš se vyspat do krásy,“ řekne.

„Neříkej jí ještě o Paulovi, mami,“ spojí se se mnou v mysli. Usměju se. Alice zná jen některé důvody, proč Izzy nechce svého druha, ale bojí se jí to říct už teď, protože neví, jak by Izzy reagovala, až to zjistí.

Izzy ze sebe vydá další zívnutí a my se zasmějeme.

„Pojď, Šípková Růženko, čas jít do postele,“ řeknu, vyvedu ji dveřmi kavárny a zamíříme k domu.