~Graysonův pohled~

Mé auto se hnalo ulicí, hukot motoru jsem přes bouři myšlenek zuřící v mé mysli sotva vnímal. Svěrál jsem volant tak pevně, až mi zbělely klouby, a snažil se – marně – uklidnit své nervy. Liam stál po mém boku, kam až má paměť sahala; byl tu vždy, v dobách chaosu, zrad i triumfů. Nebyl to jen spojenec; byl rodina, nebo alespoň tomu jsem vždy věřil.

A přece jsem kdesi po cestě vy