~Graysonův pohled~

Ticho, které po mých slovech následovalo, bylo ohlušující, než ke mně přešel a podal mi sklenici. Jeho ruka se zdržela o vteřinu déle, než ji pustil. Vzal jsem si ji, i když hněv, který mě pálil v hrudi, nepolevil. Možná to byl zvyk, nebo možná ten slabý záblesk upřímnosti v jeho očích, co mi zabránilo nechat sklenici spadnout na zem.

„Měl bys vědět,“ začal, ustoupil a pokynul m