Alfréd leží na své posteli a šeptá ze spaní. Po čele mu stékají krůpěje potu.

„Prosím, neubližujte mé mamince!! Prosím, nedělejte to mé mamince, tati, prosím, nenechávej mě tu samotného,“ křičel jako desetiletý, když viděl svou matku a tátu v kaluži krve.

Najednou otevřel oči a těžce oddechoval jako někdo, kdo právě uběhl maraton. Tiše si povzdechl a položil si ruce na čelo, cítil se unavený.

Zvedl telefon a viděl, že je půlnoc, 0:30 ráno. Vstal a vešel do koupelny, aby si dal studenou sprchu, prostě se potřeboval uklidnit. Vyšel z koupelny a lehl si na postel, snažil se trochu vyspat, ale prostě nemohl zabrat.

Od té události, která se stala před 15 lety, trpí bezesnými nocemi. Už 15 let prožívá bezesné noci.

Vstal a odešel ze svého pokoje do pracovny, aby udělal nějakou kancelářskou práci.

„Šéfe.“ Uslyšel zaklepání na dveře. Věděl, že je to Andrew, jeho bodyguard a také jeho nejlepší přítel.

„Dále,“ řekl, když zavíral notebook, a Andrew vstoupil. Podíval se na nástěnné hodiny a viděl, že je 7:00 ráno. „Už je ráno,“ pomyslela si.

„Zase jsi v noci nespal?“ zeptal se Andrew, když k němu přikročil, a Alfréd přikývl a vstal ze židle, na které seděl. Andrew si povzdechl, věděl, že Alfréd je unavený a nemá náladu mluvit.

„Co ta holka, Alfréde? Je zavřená v tom pokoji už tři dny bez jídla a vody. Chceš, aby zemřela?“ zeptal se Andrew a Alfréd, který se chystal odejít z místnosti, se zastavil a otočil se k němu.

„Vše, co chce, je, aby Lisa zaplatila za všechno, co mu její otec provedl. Donutí ji zaplatit za všechno, donutí ji zaplatit i s úroky za všechno, co mu její otec udělal. A co se týče smrti... Ne, potřebuje ji živou, a i když v budoucnu zemře, tak ne teď, ještě ne. On ji donutí zaplatit!“ Pomyslel si, celý jeho systém byl naplněn hněvem. Pomsta mu kolovala v krvi. Donutí ji trpět.

„Měl by ses připravit! Oba se dnes účastníme zasedání představenstva,“ řekl a s tím opustil místnost, cítíc se rozzlobenější než kdy jindy.

„Položil jsem mu otázku a on odpověděl na něco jiného! Divné!“ Andrew protočil oči a vyšel z pracovny.

„Pane! Snídaně je připravena,“ řekla služebná Andrewovi a on mávl rukou na znamení, že nemá hlad.

„A co pan Alfréd? Máme mu poslat jídlo do pokoje?“ zeptala se služebná a Andrew se uchechtl.

„Jestli si přeješ smrt,“ řekl Andrew a vešel do svého pokoje, aby se připravil na zasedání představenstva, které začínalo v 10 hodin.

*********************

Lisa otevřela zakalené oči a zjistila, že je stále v tom cizím pokoji, ale tentokrát už neměla svázané ruce. Cítila bolest po celém těle, bolelo ji to jako čert. Věděla, že omdlela, ale nevěděla, jak dlouho byla mimo. Posadila se na posteli a rozhlédla se po malém, ale dobře zařízeném pokoji.

„Ach můj Bože!! Kdy se odsud dostanu?“ zeptala se nikoho konkrétního, zírala po pokoji a sténala bolestí.

Popotáhla, když si vzpomněla na všechno, co se stalo. Jak její strýc zabil její matku a jak ji odvedli. A pak ten cizí muž, její věznitel, jeho sexuální otrokyně, jeho majetek, tak ji nazval. Při pouhém pomyšlení na to jí přejel mráz po zádech.

Je tu už nějakou dobu. Svého věznitele neviděla poslední tři dny, a to bylo tehdy, když k ní přistoupil a zíral na ni těma nejchladnějšíma očima, jaké kdy viděla, když sáhl na její stehna a uhodil ji. Jeho sexuální otrokyně, tak ji nazval.

Lise projel chlad končetinami. Ještě u nikoho neviděla takovou surovou nenávist v očích.

Alfréd ji tak moc nenáviděl.

Viděla to, cítila to, vnímala to, ale co prostě nedokázala pochopit, byl důvod, proč ji tak nenávidí.

Najednou si položila ruce na čelo a zasténala bolestí. Hlava ji bolela jako čert. Vstala z postele, rozhlédla se a zahlédla dveře, které vedly do koupelny, a vešla dovnitř, aby se vykoupala.

Okamžitě vyšla z koupelny a potkala služebnou, která uklízela pokoj.

„Ááá!“ zaječela služebná leknutím, když ji uviděla.

„Ty...“ Zarazila se a zírala na Lisu. „To je ta holka, kterou pan Andrew přivedl před třemi dny,“ pomyslela si služebná.

„Vyděsila jsi mě,“ řekla služebná a střelila po ní vražedným pohledem. Zamumlala a sklonila hlavu: „Omlouvám se.“

„Pche. Zajímalo by mě, proč ji pan Andrew přivedl, je krásná. Počkat, co je to za šrám na její tváři a těle? Byla včera v noci zbita?“ přemýšlela služebná a podivně zírala na Lisu, takže se Lisa cítila nepříjemně.

„Prosím, kde můžu sehnat oblečení na sebe?“ zeptala se služebné a cítila se nesvá.

„Podívej se do skříně,“ řekla služebná a vyšla z pokoje.

„Počkej!“ řekla Lisa, ale to už byla pryč z pokoje. Povzdechla si, došla ke skříni a otevřela ji. Bylo v ní různé oblečení a bylo skutečně pro ženy. „Zajímalo by mě, komu patří tento pokoj?“ pomyslela si, když vybrala červené šaty a oblékla si je.

Odešla od skříně a unaveně si sedla na postel a najednou propukla v pláč. „Kéž by tu byla máma,“ pomyslela si, když si utírala slzy, a náhle ji napadla myšlenka. Měla by odsud utéct. Pokud neuteče, zemře.

Vstala z postele, došla ke dveřím a otevřela je. Vyšla z pokoje, zavřela dveře a začala po špičkách scházet ke schodům, ale vtom ji uviděla služebná a okamžitě na ni zařvala, až Lisa ztuhla.

„O co se snažíš? Snažíš se utéct?“ zařvala služebná a ona okamžitě ztuhla. Lisa zírala na služebnou a snažila se ji prosit. Už byla na pokraji pláče.

„Já... já...“ koktala.

„Hmmm,“ zabručela služebná, přistoupila k ní a uchechtla se, pak jí najednou vrazila facku na levou tvář, až se Lisa zapotácela a upadla na zem.

„Prosím, já... já...“ propukla v pláč a služebná propukla v smích. Lisa se cítila tak slabá. Tohle není ona. Nedokázala ani bojovat a ozvat se na svou obranu. Zaplavil ji smutek.

„Slabošský zmetku,“ řekla služebná, odešla od ní a šla dolů zavolat Alfrédovi. Alfréd hovor okamžitě přijal.

„Dobrý den, pane,“ řekla služebná.

„Co chceš?“ zeptal se Alfréd svým ledovým hlasem, protože už věděl, kdo volá.

„Ta holka, kterou přivedl pan Andrew, se pokusila utéct, ale chytila jsem ji,“ řekla a Alfréd hovor okamžitě ukončil.

„Cože?? On zavěsil, aniž by mi řekl jediné slovo?“ zamumlala smutně služebná, která se jmenovala Ria.

Pracuje pro Alfréda už rok jako služebná, ale Alfréd si jí ani nevšiml, ať se snažila sebevíc, aby si jí všiml, a pak jen před pár dny přivedli do domu úplnou cizinku a to ji rozzlobilo.

Položila telefon na stůl a chystala se jít nahoru, když uslyšela, jak se dveře rozletěly plnou silou. Byl to Alfréd.

Rie přeběhl mráz po zádech, jakmile uviděla výraz v jeho tváři. Byl opravdu rozzlobený.

„Tohle nedopadne dobře,“ pomyslela si Ria, když Alfréd stoupal po schodech do Lisina pokoje.