Strýček Damon sedí v klubovně na dlouhém gauči, obklopený různými dívkami, které se s ním muchlují. Jeho přátelé sedí poblíž a i jim se věnují dívky.

Poté, co prodal Lisu za miliony, se konečně stal milionářem, alespoň prozatím.

„Damone, ještě jsi nám neřekl, jak jsi se přes noc stal milionářem,“ řekl jeden z jeho přátel a napil se ze sklenice plné alkoholu. Damon se ušklíbl a pohlédl na své přátele. Nechtěli by vědět, jak se přes noc stal milionářem. Kdyby věděli, že zabil ženu svého bratra, Rebeccu, a prodal svou sestřenici.

Vzdychl si, když si vzpomněl na vše, co se dosud stalo. Jsem zrůda, to je to, co jsem. Zradil svého bratra a jeho rodinu a ví, že mu nikdy neodpustí, zejména Lisa, ale bylo mu to jedno. Přemýšlel, jak se Lise tam daří, věděl, že ji Alfred nenávidí s takovou vášní, že se k ní musí chovat špatně. Téměř s ní cítil soucit, téměř. Ale pak si pomyslel, to není moje věc.

„A když se nad tím zamyslím, po té noci Rebečino tělo zmizelo. Je možné, že nezemřela a je někde naživu? Ne, to je nemožné, ujistil se, že ji dvakrát střelil do hlavy, a než odešel, byla už mrtvá. Je nemožné, aby byla naživu, ale pokud se ukáže, že je, pak to není dobré a neskončí to dobře,“ pomyslel si v tichosti.

„Damone, co ta tvoje hezká sestřenice? Víš, že jsem ti říkal, že se mi moc líbí,“ řekl jeden z jeho opilých přátel a Damon po něm vrhl vražedný pohled.

„Ale no tak, Damone, o nic nejde. Neměl bys se na něj tak dívat, je zjevné, že je opilý. Kromě toho, už je to chvíle, co jsem viděl Lisu a její matku. Doufám, že jsou v pořádku?“ zeptal se další z jeho přátel a Damon cítil, jak mu srdce málem vyskočilo z hrudi při pomyšlení na zločin, o kterém věděl, že ho spáchal.

Těžce polkl, když si vzpomněl na poslední slova svého bratra před smrtí: „Damone, prosím, ochraňuj moji rodinu a postarej se, aby se jim nic nestalo. Teď jsi jejich otec, prosím, ochraňuj je.“

Zradil svého bratra. Vzpomněl si, jak Lisa a Rebecca tolik plakaly v den, kdy jeho bratr zemřel. Byl to bolestivý okamžik a od té doby byl jejich otcem, ale najednou, z ničeho nic, začal toužit po větším bohatství a kvůli tomu zradil svou rodinu. Téměř se cítil vinen za to, co udělal, ale pak tu myšlenku setřásl.

Nemůže se cítit vinen, kromě toho si zasloužily, co se jim stalo. Vzpomněl si, jak ho jeho bratr také zradil, když byl ještě naživu, a tohle byl jediný způsob, jak se mu pomstít tím, že ublíží jeho rodině.

*********************

*********************

*********************

Už byl večer a pan Connor odešel. Alfred byl již vyčerpaný z práce a potřeboval si odpočinout. Poslední dobou byl velmi ve stresu. Tiše si povzdechl a pak vzal do ruky papíry od nemovitostí, které ležely vedle jeho stolu.

Pan Connor měl pravdu, měl by být šťastný, protože konečně mrknutím oka získal zpět věci, pro které jeho otec tak tvrdě pracoval, ale přesto nebyl. Chtěl víc než jen tyto papíry. Chtěl donutit Lisu trpět, dokud nebude prosit o smrt, a to bude chvíle, kdy bude šťastný.

Hleděl na ně bez výrazu ve tváři. Vzpomněl si, jak tvrdě jeho otec pracoval, aby získal tyto nemovitosti. I když byl tehdy tak malý, stále věcem rozuměl, a pak se z ničeho nic objevil muž, zabil jeho rodinu a všechno jim vzal.

Jen samotná myšlenka na to ho tak rozzuřila, že téměř zmuchlal papíry v rukou. Téměř. V žilách mu vřela zlost, zakřičel a odhodil papíry na zem, jak se mu do hlavy jako blesk vracely vzpomínky na to, jak byli jeho rodiče zabiti.

Vzpomněl si, jak ho matka tu noc držela, usilovně plakala a prosila muže, aby nezabíjel jeho tátu, ale on jejím prosbám nevěnoval pozornost a třikrát ho střelil do hlavy a dvakrát do břicha. Vzpomněl si, že ten muž řekl něco jako: „Říkal jsem ti, že se vrátím.“ Nikdy nepochopil, co tím myslel, protože byl ještě malý.

Poté, co zabil jeho otce, vzal ho matce z náručí a mrštil jím tak silně o zem, až chlapec vykřikl bolestí. Přiložil mu pistoli k čelu a pak přinutil jeho matku, aby se svlékla donaha. V jeho přítomnosti byla jeho matka znásilněna, nemohl dělat nic jiného než plakat. Byl tehdy tak slabý a nenáviděl skutečnost, že byl tak slabý.

Musel si v slzách zakrýt oči a slyšel jen matčiny prosby, ale najednou matčin hlas utichl. Otevřel oči, když už neslyšel její pláč, a ke svému největšímu překvapení našel svou matku ležet nahou v kaluži její vlastní zatracené krve, mrtvou.

Vzpomněl si, jak ho pan Cranston odvedl, jak ho prosil, aby pomohl jeho mámě, ale on jeho prosbám nevěnoval pozornost.

„Argh!!“ zakřičel, jak cítil, že mu krvácí srdce. Ty vzpomínky byly příliš traumatizující. Byl na pokraji slz. V žilách už necítil krev, všechno, co cítil, byla zlost, bolest, nenávist a pomsta, které mu proudily žilami.

Právě tehdy uslyšel zvonění svého mobilního telefonu. Zkontroloval ID volajícího a viděl, že je to jeden z jeho bodyguardů doma. Přemýšlel, proč volá.

Tiše si povzdechl, přijal hovor a přiložil si telefon k uchu.

„Pane! Pan Hector je tady,“ řekl bodyguard přes telefon.

„Pan Hector? Co dělá v jeho domě?“ přemýšlel v tichosti.

„Pane, máme ho pustit dovnitř?“ zeptal se strážný.

„Pusťte ho dovnitř, hned jsem tam,“ řekl a ukončil hovor.

Pokud si pamatoval, on a Hector neměli v plánu se setkat u něj doma a nemluvili spolu od té doby, co odmítl partnerství s ním a jeho společností, a teď je u něj doma.

Pan Hector je miliardář, který vlastní jednu z největších architektonických společností v Americe, a Alfred se usilovně snažil zajistit, aby se stali obchodními partnery, ale on vždy odmítal jeho návrhy na partnerství jejich společností. Kdyby pan Hector souhlasil s partnerstvím s Kingovou architektonickou společností, byl by to pro něj velký úspěch, ale on odmítl a teď je u něj doma.

„Nebo se rozhodl přijmout můj návrh stát se obchodními partnery? Hmmm, doufám, že ano. Musím se hned dostat domů,“ pomyslel si, vzal telefon a ve spěchu vyšel ze své kanceláře.

Pokračování příště