Lisa zamířila ke své skříni a hledala co nejslušnější oblečení. Kousky, které dosud viděla, byly tak neslušné, že kdyby si je oblékla, sotva by jí zakrývaly prsa a stehna. Když konečně jedny našla, modré džíny a jednoduchý červený top nad pupík, vzdychla si.

Zírala na oblečení ve svých rukou a váhavě si je oblékla. Postavila se před zrcadlo a prohlížela se. Kalhoty, které měla na sobě, zvýrazňovaly všechny její křivky, a kvůli tomu se cítila nepříjemně. Žádné jiné slušné oblečení kromě toho, které má právě na sobě, tu není.

Kousla se do rtů, když její oči padly na nástěnné hodiny. Alfred jí řekl, aby za ním přišla dolů za pět minut, a teď má 5 minut zpoždění. Panebože!! Jsem mrtvá! pomyslela si, obula si pantofle a vyběhla z pokoje dolů po schodech.

„Pane!“ zavolala na Alfreda, jakmile seběhla dolů. Alfred, který seděl, byl oblečený v černém obleku a na zápěstí měl drahé zlaté hodinky v hodnotě milionů dolarů. Vypadal tak krásně jako vždy. Vstal a oči měl plné hněvu, když na ni znechuceně hleděl. Proč má takové potěšení z toho, že neposlouchá jeho rozkazy? To se tak ráda nechává trestat? pomyslel si Alfred, když na Lisu hleděl s nenávistí v očích, a pak konečně promluvil.

„Řekl jsem tři minuty, Liso,“ řekl tím nejvražednějším hlasem, až jí přejel mráz po zádech.

„Omlouvám se, pane,“ řekla a podívala se mu do očí; oba na sebe hleděli s nenávistí.

Lisa rychle zavřela oči a sklonila hlavu; věděla, jaké následky má dívat se mu přímo do očí. Čekala, že ji uhodí nebo potrestá, ale on to neudělal. Jen na ni zíral s očima plnýma odporu. Měl chuť ji v tu chvíli uškrtit, chtěl, aby byla v tu chvíli mrtvá, protože se mu tak hnusila a připomínala mu všechno, co její otec provedl jemu a jeho rodině. Ale ne, teď ne. Musel ji donutit zaplatit za všechno, co mu její otec udělal. Chce, aby trpěla, dokud nebude prosit o smrt.

Uběhly minuty, aniž by Alfred cokoliv řekl. Lisa byla tak zvědavá, proč ji nebije, že otevřela oči a zvedla hlavu. Její oči se střetly s tím nejvražednějším pohledem a tím nejkrásnějším párem očí na světě.

Téměř se v jeho očích ztratila, sklonila hlavu a ztěžka polkla, čekajíc, že ji uhodí jako obvykle. Znovu zavřela oči, tentokrát pevněji, a v duchu se připravovala na bolest, kterou měla obdržet.

Alfred se zadíval na své náramkové hodinky a všiml si, že jde pozdě do kanceláře, a to všechno kvůli téhle jeho otrokyni. Hodlal ji potrestat, ne teď, ale až se vrátí. V kanceláři měl na práci důležité záležitosti. Od dne, kdy odešel ze zasedání představenstva, ve firmě nebyl.

Původně plánoval vzít Lisu do firmy s sebou, ale pak si to rozmyslel; nevezme ji s sebou a důvod znal nejlépe on sám.

„Vypadni,“ řekl tím nejvražednějším hlasem, srazil ji k zemi a prošel kolem ní.

Lisa bolestí zasténala, když dopadla na zem. Bolest jí projela tělem, v očích ji pálily slzy, ale ne, ona nebude brečet, je silnější než tohle, pomyslela si a zamrkala, aby slzy zahnala.

Zvedla se ze země a bez toho, aby tam strávila jedinou vteřinu, vyšla z obývacího pokoje a šla do svého pokoje.

Jakmile dorazila do pokoje, tiše si povzdechla a posadila se na postel; myslí jí proplouvaly různé myšlenky. Ještě před pár dny byla maminčinou princeznou, vzpomínala, jak se na ni nikdo neodvážil mluvit hrubě nebo s ní špatně zacházet, ale dnes je otrokyní, která se klaní u něčích nohou. Ne u ledajakých, ale u nohou svého pána. Ach, život je tak nespravedlivý, pomyslela si, zatímco slzy hrozily, že se jí v tu chvíli vyhrnou z očí.

Právě v tu chvíli se rozletěly dveře a objevila se Ria. Může být tenhle den ještě lepší? pomyslela si Lisa.

*********************

*********************

Černé Lamborghini s kvílením brzd zastavilo před Kingovou architektonickou společností. Je to jedna z největších architektonických firem na světě. Auto okamžitě obklopili strážci a bylo vidět pracovníky, jak zmateně pobíhají sem a tam, aby se ujistili, že je vše v pořádku. Co čekáte, jejich šéf dorazil a oni si museli být jistí, že je všechno, jak má být.

Bodyguard otevřel dveře a vystoupila vysoká postava v černém obleku a se slunečními brýlemi.

„Generální ředitel dorazil... Panebože!! Je tady... ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla, je tady. Ach bože!! Cítím, jak mi srdce bije jako o závod!! Tak moc mi chyběl,“ šeptaly si mezi sebou zaměstnankyně. Nepřišel do kanceláře ode dne, kdy vyrazil ze zasedání představenstva, a teď je tady znovu a vypadá stejně krásně jako vždy.

Všichni strážci i zaměstnanci sklonili hlavy, když kolem nich procházel.

„Vítejte, pane Alfrede,“ řekl jeho sekretář a uklonil se, ale on neodpověděl.

Alfred nastoupil do výtahu do své kanceláře; vypadala pěkně vyzdobená. Tiše si povzdechll, tak moc mu tahle kancelář chyběla. Bylo to jediné místo, kde cítil klid. Došel ke svému křeslu a posadil se. Náhle uslyšel zaklepání na dveře.

„Vstupte,“ řekl chladně a dovnitř vešel jeho sekretář s hromadou složek v rukou. Od té doby, co Andrew odjel s babičkou Teresou ze země, vykonával Liam, Alfredův sekretář, práci sekretáře i osobního asistenta.

„Pane, je tu pan Connor a chce s vámi mluvit,“ řekl sekretář, který vypadal unaveněji než kdy jindy. Pracoval celý den bez odpočinku a potřeboval si oddechnout.

„Řekni mu, ať jde dál, a ty složky polož támhle na zem, později se na ně sám podívám. Můžeš jít,“ řekl Alfred stroze a jeho sekretář radostí otevřel pusu dokořán.

„Děkuji, pane,“ řekl, položil složky na zem a vyšel z kanceláře. Právě v tu chvíli vstoupila mohutná postava s kufříkem v ruce.

„Vítej, Connore,“ řekl Alfred, když si s ním potřásl rukou, a Connor se mírně usmál. Pan Connor je Alfredův právník.

„Můžeš si sednout,“ řekl Alfred a on přikývl, než se posadil.

„Přejděme rovnou k věci,“ řekl Alfred a Connor se uchechtl, pak otevřel kufřík, vytáhl nějaké papíry a podal je Alfredovi.

„Tohle jsou papíry ke Cranstonovým společnostem a sídlům,“ řekl Connor a usmíval se na Alfreda, který dokumenty zkoumal. Měl by být šťastný, protože tyto nemovitosti byly majetkem jeho otce a získal je zpět, ale ne, nebyl šťastný. Chtěl víc než jen tenhle majetek, jediné, co chce, je nechat Lisu zaplatit za zločin jejího otce.

„Jsi si jistý, že jsou ty papíry kompletní?“ zeptal se Alfred, když položil dokumenty na stůl, a Connor přikývl. Právě tehdy Alfred uslyšel zvonit svůj telefon, zkontroloval ID volajícího a viděl, že je to jeho vyšetřovatel Stone.

„Haló, pane.“

„Už se našlo to tělo?“ zeptal se Alfred.

Poté, co byla Lisa odvedena, Alfred žádal její matku, ale Damon mu řekl, že ji zabil. Alfred pak poslal své stráže, aby mu přinesli mrtvé tělo; chtěl si být jen jistý, že je mrtvá. Ale k jejich největšímu překvapení, když tam dorazili, mrtvé tělo nenašli. Bylo pryč.

„Ne, pane, ale našli jsme něco jiného, co by mohlo být užitečné.“

Pokračování příště