Jakmile Lisa a Alfred vstoupili do jeho pokoje, Lisa se k němu otočila a chtěla mu poděkovat za to, že ji právě zachránil před tou zrůdou, ale Alfred ji přerušil svými slovy.

„Ke stolu, támhle. Nelehej si na něj, jen se ke mně otoč zády,“ řekl Alfred, jeho tón byl chladný jako led. Bez váhání Lisa rychle udělala, co řekl, třesoucí se strachem z toho, co se právě stalo v obývacím pokoji.

Kdyby ji Alfred nepřišel zachránit, přemýšlela, jaký by byl její osud. Ani se nedokázala bránit. Stala se tak slabou, jak bolestivé. Lisa, kterou znala dříve, se dokázala bránit bez ohledu na cokoli, protože ji to naučila matka, ale mrknutím oka se všechno změnilo.

Držela se stolu, chvěla se a zavřela oči. Bylo slyšet jen zvuky, jak si sundával oblečení. Přistoupil k ní zezadu a zkusmo do ní vnikl prsty, dokud nezvlhla.

Přitlačil svůj zduřelý falus k jejímu vchodu, vnikl do ní, roztahoval ji, zatnula zuby a pevněji sevřela stůl.

Pak se stáhl a naráz do ní vnikl celou cestou, velmi hluboko a až na doraz. Lisa vykřikla, jak ji tělo silně bolelo, a zaryla nehty do stolu.

Přikryl ji svým tělem a začal do ní přirážet plnou silou. Stůl se otřásal a její tělo se třáslo pod silou jeho přírazů.

Jednou rukou jí tlačil na boky a druhou jí vjel do vlasů a tak silně za ně zatahal, až zakňučela.

Pustil její vlasy a rukou jí vklouzl k prsům a tak silně jí stiskl bradavky, až vykřikla. Bolest jí projela při jeho drsných, nepřetržitých přírazech.

Sevřela rty, snažila se zabránit hlasitému křiku. Ale pak si něčeho všimla, znovu se ovládal a ona přemýšlela proč, ale rychle tu myšlenku zahnala.

Nevěděla jak, ale bolest začala mizet, jak pokračoval. Samozřejmě to stále bolelo, ale ne tolik jako předešlou noc.

Najednou se z ní úplně stáhl, odešel od ní, vytáhl nějakou látku ze skříně a hodil ji k ní.

„Vypadni!“ štěkl a vešel do koupelny. Zvedla látku ze země a oblékla si ji. S hlavou vztyčenou vyšla z jeho pokoje.

Opřela se o zeď a krátce zavřela oči, jak jí hlavou probíhaly různé myšlenky. Byla Alfredovi příliš vděčná za to, že ji dnes zachránil před tou zrůdou. Od dnešního dne udělám bez váhání vše, co si bude přát, pomyslela si.

Těžce polkla a zamířila ke svému pokoji. Právě když se chystala otevřít dveře do svého pokoje, dveře se skřípotem otevřely a odhalily Riu.

„Ahoj!“ řekla Ria s úsměvem, když uviděla Lisu. Lisa zvedla obočí a podezřívavě na ni pohlédla. Co dělala v jejím pokoji? A pokud si pamatovala, Ria se na ni od jejího příchodu nikdy neusmála, místo toho na ni vždy hleděla s čistou nenávistí, a právě teď se na ni Ria usmívala. Prošla kolem Rii a vešla do svého pokoje.

Setřásla myšlenky na Riu. Byla příliš unavená na to, aby o takových věcech přemýšlela. Za jeden den toho prožila tolik a potřebovala si odpočinout.

Lehla si na postel a přinutila se usnout.

Mezitím Ria stojí před Lisiným pokojem, ruce na hrudi, oči zavřené, a vydechuje dech, který tak dlouho zadržovala.

„To bylo o fous!“ pomyslela si a sešla dolů do kuchyně.

*

Alfred stál před zrcadlem v koupelně a díval se na jizvy na své hrudi. Do hlavy se mu vracely vzpomínky na to, jak se k němu Lisin otec, pan Cranston, choval, když byl malý.

Vzpomněl si, jak nařídil svému bodyguardovi, aby ho přivázal k vozidlu, a dal jim rozkazy, aby s vozidlem jeli po silnici, což ho nutilo válet se po zemi. Vzpomněl si, jak ten den tolik krvácel a ztratil vědomí, myslel si, že zemře, ale nezemřel. V mladém věku toho prožil tolik a divil se, jak přežil.

Zamračil se, když se dotkl jizev na břiše. Jeho zamračení se prohloubilo při pomyšlení na všechno, co se mu stalo. Sevřel pěst a zavrčel. Najednou uslyšel zaklepání na dveře, uvázal si ručník kolem pasu a vyšel z koupelny do svého pokoje. Vzal si kraťasy ze skříně, oblékl si je a stál před toaletním zrcadlem. Krátce nato se zaklepání ozvalo znovu.

„Vstupte,“ zamumlal svým obvyklým chladným hlasem a dveře se skřípotem otevřely, odhalujíce ženu žvýkající žvýkačku, oděnou v červených přiléhavých šatech, které jí sahaly nad stehna a zakrývaly jen bradavky. Vypadala téměř nahá. Téměř.

„Takže se všemohoucí Alfred Kings rozhodl mi po všem zavolat zpět. Hádám, že tvoje nová milenka si nevede dobře,“ zamumlala pomalu, zavřela za sebou dveře a kráčela k Alfredovi, který stál před zrcadlem. Alfred se nad jejími slovy zamračil.

Objala Alfreda zezadu a svůdně se přesunula před něj. Posadila se na toaletní stolek s nohama široce od sebe, odhalujíc svůj klitoris. Pod šaty neměla nic. Hravě se ušklíbla, žvýkala žvýkačku jako profesionální děvka, kterou byla.

„Stejně jsem čekala tvůj hovor. Moc jsi mi chyběl a vím, že i já tobě,“ zamumlala a prsty mu přejížděla po holé hrudi dolů k jeho spodním partiím, ale Alfred byl rychlý a chytil ji za ruku.

„Víš, jak moc nesnáším, když ženy žvýkají,“ zamumlal Alfred svým chladným hlasem a zhnuseně na ni pohlédl. Proběhl jí mráz po zádech z jeho děsivého pohledu, ale rychle se vzpamatovala.

„Dobře, tak ji vyhodím,“ protočila hravě očima, vyndala ji z úst a položila na stůl.

Alfred pustil její ruku a odstoupil od ní. Sedl si na gauč vedle postele a díval se na ni. „Už bys měla vědět, co dělat,“ zamumlal Alfred a ona se hravě ušklíbla, během vteřiny její oblečení leželo na podlaze. Teď stála před ním nahá.

Svůdně si kousla do rtu a kráčela k Alfredovi. Poklekla před ním a dívala se mu do očí, jako by v nich něco hledala.

Jmenovala se Willow Adamsová, Alfredova osobní děvka.