Jmenovala se Willow Adamsová, bývalá striptérka a Alfredova děvka. Alfred jí v jednom klubu zachránil život a ona se na oplátku zavázala, že mu to oplatí tím, že bude jeho. Minule, když Willow přišla, měli nějaké neshody, a Willow pak rozzlobeně odešla se slibem, že se už nikdy nevrátí, dokud jí nezavolá, a k jejímu překvapení Alfred požádal jednoho ze svých bodyguardů, aby Willow zavolal a vyzvedl ji z jejího domu.

Poté, co mu udělala kouřbu a oba se spolu vyspali, Alfred vstal z postele, oblékl se a posadil se na gauč, zíraje do svého telefonu, jako by se mezi ním a Willow právě nic nestalo.

Willow si nad tou myšlenkou odfrkla. Nebylo to pro ni nic nového, Alfred se k ní vždy choval takto chladně.

Vstala z postele, zvedla své šaty ze země a oblékla si je.

Když se oblékla, Alfred vstal z postele a zamířil ke své skříni, otevřel ji, vytáhl několik svazků peněz a hodil je směrem k Willow.

„Vypadni,“ řekl a vrátil se na gauč, kde seděl, se svým notebookem.

„Už je půlnoc, nemůžu jít domů,“ odmlčela se a dívala se na Alfreda, který jí nevěnoval žádnou pozornost. Protočila očima a pokračovala.

„Bylo by možné, abych tu strávila noc ve tvém pokoji? Jen dnes večer, prosím,“ našpulila rty, ale Alfred jí nevěnoval pozornost, ani se jí nedíval do tváře, což ji velmi rozzlobilo.

„Willow, vypadni!“ promluvil a ona vnitřně zavrčela. Nikdy nenaletěl na její triky. Vždy si přála spát v jeho posteli vedle něj, ale zdálo se, že její sny jsou nesplnitelné a nikdy se nesplní. Sklonila se, obula si boty, sebrala svazky peněz ze země a právě když se chystala odejít, zastavila se a otočila se k němu.

„Slyšela jsem, že jsi řekl panu Hectorovi, že s ním už nebudeš spolupracovat kvůli své nové otrokyni,“ promluvila, ale on jí stále nevěnoval ani kousek pozornosti, což ji velmi rozzlobilo.

„Myslela jsem, že ji nenávidíš? To partnerství se společností pana Hectora by pro tebe bylo velkým úspěchem, ale ty jsi ho odmítl kvůli ní! Proč?“ mluvila. Věděla o Alfredovi téměř všechno, protože Andrew, Alfredův nejlepší přítel, jí řekl vše, čím si v minulosti prošel v rukou Cranstonových, a musela říct, že v mladém věku prožil peklo. Hádám, že to je důvod, proč je tak chladný, ale proč se nechová k Cranstonově dceři tak, jak by se k ní mělo chovat, jako k otrokyni? pomyslela si.

Odložil notebook na gauč a vstal. „Vypadni!“ řekl a chystal se jít do koupelny, ale okamžitě se zastavil, když něco řekla.

„Doufám, že si pamatuješ, jak její otec zabil tvé rodiče a choval se k tobě bez milosti.“ Alfreda nepřekvapilo, že o něm všechno věděla, a to vše díky tomu mluvkovi Andrewovi. Aniž by jí věnoval další pohled, vešel do koupelny.

Odfrkla si a rozzlobeně vyšla z pokoje.

*

*

*

*

*

*

Byl opět ráno a přesněji řečeno zbrusu nový den. Lisa stále klidně spala na posteli, když náhle uslyšela hlasitou ránu a rychle vyskočila ze spánku.

Slyšela ránu znovu a bylo to klepání na její dveře. „Už jdu,“ zamumlala a promnula si ospalé oči. Včera večer zamkla dveře. Vstala z postele a chystala se jít otevřít, když se dveře rozletěly a odhalily pět statných mužů v černém. Vylomili dveře.

Trochu ustoupila, vypadala vyděšeně jako nikdy. Čtyři muži vešli dovnitř a ona ještě o kousek couvla. Poznala je, byli to Alfredovi bodyguardi, a co dělali v jejím pokoji dnes ráno? Jaký zločin tentokrát spáchala? pomyslela si vystrašeně.

Ruka ji sevřela a vytrhla ji z myšlenek. Byl to jeden z bodyguardů. „Pusťte mě,“ vykřikla, když si ji přehodil přes rameno a nesl ji z pokoje dolů. „Položte mě,“ křičela dál a bušila mu do zad.

Jakmile se dostali dolů, hrubě ji shodil na zem a ona zasténala bolestí. V očích se jí nahromadily slzy, jak jí projela bolest.

Zvedla hlavu a její pohled se střetl s těma nejchladnějšíma očima, jaké kdy viděla. Rychle odvrátila pohled stranou a tam uviděla Riu a Miu, jak stojí se skloněnými hlavami. Otočila se zpět k Alfredovi, který na ni zíral svýma chladnýma očima bez výrazu, a přemýšlela, co se děje.

Najednou uslyšela hlas zezadu. „Pane, našli jsme to v jejím pokoji.“

V jejím pokoji? Co to našli v jejím pokoji? zeptala se nikoho konkrétního, zatímco ona a Alfred na sebe s nenávistí zírali.

„Přineste to sem!“ řekl Alfred a jeden z jeho bodyguardů přistoupil k němu a vytáhl jeho zlaté náramkové hodinky.

Alfred se podíval na hodinky a pak na Lisu, která vypadala zmateně. Nevěděla, co se děje.

„Nenávidím zloděje, Liso, nenávidím zloděje,“ zamumlal Alfred děsivým tónem, který Lise projel mráz po zádech, a rychle od něj odvrátila pohled, když vstal z gauče.

Tohle? Počkat, chce tím říct, že mu ukradla hodinky? pomyslela si, když ji Alfred chytil za vlasy a tak silně ji udeřil do tváře, až jí začala krvácet z nosu.

V očích se jí objevily slzy a z bolesti promluvila: „Nic jsem neukradla,“ vykřikla a dívala se na Alfreda s nenávistí v očích.

„Tak proč to našli ve tvém pokoji?“ zeptal se a Lisa okamžitě ztuhla. Jak se ty hodinky dostaly do jejího pokoje? Pak její pohled padl na Riu, která se na ni ďábelsky usmívala. Vzpomněla si, že včera večer viděla Riu vycházet z jejího pokoje.

Slzy, které tak dlouho zadržovala, konečně nechala volně téct, když se dívala na Riu. Přemýšlela, proč ji tak nenávidí.

„Odveďte ji do cely a zamkněte ji tam na tři dny, bez jídla a bez vody.“