Anne cítila, jak jí po celém těle běhá mráz.

„Anne? Proč se na to ptáš?“ zeptala se Sarah, když Anne mlčela.

Anne se ze všech sil snažila ovládnout svůj roztřesený hlas a odpověděla: „Ne... nic. Jen jsem zvědavá...“

„Kdy se vrátíš? Něco ti uvařím!“

„Tak brzy to nebude. Až to půjde, zavolám ti.“

„Dobrá, budu na tebe čekat.“

Po zavěšení Anne zbledla a bezvládně seděla na toaletě.

Myslela si, že Anthony je jen bohatý. Nečekala, že má v Lutonu takovou moc!

Ne, i tak musí utéct!

Jakmile se dostane z Lutonu, Anthony ji už nikdy nenajde.

Mohla by požádat tetu, aby jí přinesla pas na letiště. Jakmile se dostane z Královského sídla a z Curve...

Ale jak...

O dva dny později během večeře seděla Anne u stolu a dívala se na jídlo.

Ukousla si chleba a natáhla se pro salát. Přičichla k němu a slabé aroma mořských plodů v ní vyvolalo strach. Ruka se jí třásla.

Přesto si sousto vnutila do úst, rozžvýkala a polkla.

Služebná stojící nedaleko viděla, jak jí salát s dresinkem z mořských plodů. Pomyslela si: ‚Konečně se podvolila!‘

Rychle vyšla z jídelny a našla Haydena. „Haydene, slečna Valloisová jí ten salát!“

Hayden se na služebnou vážně podíval. Pak jí pokynem naznačil, aby Anne dál sledovala, zatímco on zvedl telefon a vytočil číslo. „Pane Marwoode, slečna Valloisová jí ten salát.“

V kanceláři v nejvyšším patře mrakodrapu seděl Anthony na černém křesle s telefonem u ucha. Jeho tmavé oči byly ostré jako orlí zrak. „Už je tam nějaká reakce?“

„Ona...“

Než Hayden stihl domluvit, ozval se z jídelny hlasitý zvuk. Spěchal tam.

Nádobí bylo rozházené po podlaze, všude se válel chléb a salát.

Anne klečela na zemi a prudce kašlala.

Na jejím holém zápěstí byla vidět rudá vyrážka.

„Ano, je, pane Marwoode,“ řekl Hayden Anthonymu.

Anthony se chladně ušklíbl a přikázal: „Pošlete ji do nemocnice.“

„Ano, pane.“

Anne nastoupila do auta a slabě se opřela o okénko. Když viděla, že se auto rozjíždí, v jejích bolestí zmučených očích se zaleskla naděje.

Během deseti minut jízdy se vyrážka rozšířila na krk a obličej.

To byla jen mírná reakce. Ta závažnější spočívala v tom, že Anne začínala mít potíže s dýcháním. Zamračila se, zatímco jí po krku stékal pot.

Byla tak blízko smrti.

Ne, nesmí zemřít. Měla tři rozkošné děti. Co by si bez matky počaly...

Než však dorazili do nemocnice, ztratila vědomí. Převezli ji rovnou na pohotovost.

Když primářka Kathryn Brownová uviděla Anne, byla v šoku. Byla to ta nejsilnější alergická reakce, jakou za ta léta viděla. Kdyby Anne dorazila o chvíli později, zemřela by.

Jako primářka Anthonyho soukromé nemocnice začala Kathryn Anne okamžitě léčit.

Byla půlnoc a v nemocnici byl klid. Vzduch byl nasycen nádechem něčeho zlověstného, z čehož naskakovala husí kůže.

Dveře VIP pokoje se tiše otevřely. K posteli, na níž někdo ležel, se přiblížil černý stín.

Anne už sundali kyslíkovou masku a její dýchání bylo stabilizované.

Na její bledé tváři však stále byly stopy vyrážky.

Anthony se naklonil blíž. Opřel se dlaněmi po obou stranách postele jako netvor.

„Líbilo se ti to?“ Jeho hlas byl hluboký a chladný.

Anne, která byla jen pár centimetrů od něj, měla zavřené oči a chvějící se řasy, ale neodpověděla.

„Jaká škoda, že jsem zmeškal tvůj výraz v agonii. Nicméně v budoucnu bude další příležitost,“ zašeptal jeho děsivý hlas.

Anne pomalu přicházela k vědomí. Když se otočila, uviděla prosklené okno zalité sluncem.

Bylo ráno dalšího dne.

Rozhlédla se po pokoji, kde byl silně cítit pach dezinfekce, a věděla, kde je.

Úlevou si vydechla. Konečně unikla z Curve.

Anne se posadila a nahmatala si vyrážku na tváři.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla Kathryn. Když viděla, že se Anne probudila, řekla: „Nebojte se, vyrážka po dvou dnech léků úplně zmizí.“

Anne na ni nechápavě hleděla.

„Jsem primářka této soukromé nemocnice. Jsem osobní lékařka pana Marwooda, Kathryn Brownová.“

Anne byla v šoku. Primářka soukromé nemocnice...

Kathryn byla na Anne zvědavá.

Bylo to poprvé, co Anthony poslal do této nemocnice ženu. Dokonce i Hayden, majordomus z Královského sídla, ji sem následoval.

Anne musela být výjimečná.

Annina oteklá tvář se konečně vyčistila a odhalila její krásu připomínající porcelán.

Kdyby taková kráska stála vedle Anthonyho, každý by okamžitě usoudil, že tvoří pár.

„Dobře si odpočiňte. Kdybyste něco potřebovala, zazvoňte a já přijdu.“

„Děkuji.“

„Není zač.“

Anne viděla, jak se dveře zavírají, a začala přemýšlet.

Tato lékařka byla Anthonyho osobní doktorka, takže ji rozhodně o pomoc žádat nebude.

Anne doufala, že se tu Anthony už nikdy neukáže.

Tak by měla větší šanci na útěk!

Snědla ten salát z mořských plodů v naději, že dostane šanci utéct!

Jinak neexistoval žádný jiný způsob, jak se dostat ze střeženého Královského sídla!

Po obědě přišla sestra vyměnit kapačku.

O hodinu a půl později přišla sestra znovu.

Když Anne uviděla sestru se skloněnou hlavou, v očích se jí zablesklo.

O deset minut později vyšla žena v sesterské uniformě s rouškou na tváři. V ruce držela vytrženou hadičku a léky.

Když míjela nádobu na zdravotnický odpad, vyhodila je. Místo k pultu zamířila k výtahu.

Nebyla to zdravotní sestra.

Byla to Anne v převleku, kdo nastoupil do výtahu. Když se dveře chystaly zavřít, zastavila je čísi ruka.

Strachy ztuhla.

„Pardon.“ Přistoupil další lékař.

Anne nepromluvila a držela hlavu skloněnou.

Když výtah zastavil ve třetím patře, stiskla tlačítko pro otevření a vystoupila.

Pak sešla po schodech do přízemí, přičemž si svlékala sesterský úbor. Rozběhla se ke dveřím.

Rychle mávla na taxi a zamířila rovnou na letiště!

Anne vytáhla telefon a zapnula ho. Zavolala Sarah: „Teto, už jsi na letišti?“

„Ano, kde jsi ty?“

„Už tam budu! Čekej na mě!“ Anne zavěsila a popohnala řidiče. „Promiňte, že obtěžuji, ale mohl byste jet rychleji? Spěchám.“

Až bude těsně před příjezdem, zavolá tetě, aby koupila letenky a počkala na ni.