Pohled Arii

Stála jsem před kaplí.

Růžové růže a bílé lilie zdobily každý kout. Mé oblíbené květiny.

Hosté už seděli na svých místech. Brzy měl na konci červeného koberce stát muž, kterého jsem kdysi milovala, a čekat na svou nevěstu.

Všechno bylo dokonalé.

Až na to, že tou nevěstou jsem nebyla já.

„Dneska Jace opravdu potřebuji vidět.“

Prosila jsem bodyguarda, který blokoval dveře. U nohou mi ležel otlučený kufr a dvě krabice. Všechen můj majetek na tomto světě.

„Ne, nepotřebuješ. Vypadni odsud,“ řekl bodyguard ledově.

Viděla jsem mu v očích odpor. Jo, chápu to. Nikdo nemá soucit se šílenou bejvalkou, která se zjeví na svatbě.

Ale já mám důvod tu být.

„Jestli mě k němu nepustíte, zůstanu stát tady a uvidí mě všichni hosté,“ pohrozila jsem tiše.

To by Jace nechtěl. Hlavně ne dnes.

Protože dnes si bral Delilah Hartovou.

Byla to sestra Alfy Graysona Harta ze smečky Redstone. Stoprocentní miláček smetánky.

Všichni chlapi na světě věděli, že sňatek s Delilah by jim totálně změnil život, včetně Jace.

Takže udělal jednoduché rozhodnutí – vzal si dámu, která z něj, nikoho z maloměsta, udělá zlatého chlapce. A odkopnul holku, která mu stála po boku poslední čtyři roky, když neměl nic.

Nechtěl, aby mě tu kdokoli z hostů viděl. Protože jsem představovala jeho chudou, trapnou minulost. Chtěl mě mít co nejdál od svého třpytivého nového světa.

Když jsem na to pomyslela, do očí mi vhrkly slzy. Jako by mi někdo v hrudi kroutil nožem.

„Pusťte mě dovnitř, nebo začnu křičet,“ hlesla jsem.

Bodyguard se zamračil. „Čekejte tady.“

Konečně někoho zavolal. O pár minut později mi pokynul, ať jdu dál.

Otřela jsem si oči a s kufrem a krabicemi se vlekla do haly.

Okamžitě jsem se cítila nepatřičně.

Všechno tady páchlo bohatstvím. Drahé parfémy. Pěstěné nehty. Ani vlásek na špatném místě. Bylo to všechno, co si představujete pod pojmem vyšší společnost, a ještě mnohem víc.

A já?

Měla jsem na sobě vytahané tričko a džíny. Moje tenisky byly děravé.

„Bože, bezdomovkyně. Ta smrdí,“ zamumlala nějaká žena, když jsem procházela kolem.

Ne, to není možné. Dnes ráno jsem se sprchovala. Vlasy mi pořád voněly po jahodách a kokosu.

Ale chudoba má zřejmě svůj vlastní pach.

„Pan Carter je uvnitř.“ Strážný mě dovedl k zavřeným dveřím a varoval: „Ať je to rychlé.“

„Děkuji.“

Místnost uvnitř vypadala jako z filmu. Mramorové podlahy. Bílý koberec. Lustr, který stál pravděpodobně víc než můj byt.

A tam byl on.

Muž, kterého jsem milovala.

Upravoval si motýlka před zrcadlem.

Jace byl stále srdcervoucně pohledný. Není divu, že mu Delilah propadla.

Když se otočil a upřel na mě své nádherné modré oči, srdce se mi stále ještě rozbušilo.

„Ahoj, Jace,“ řekla jsem tiše.

A okamžitě jsem si chtěla jednu vrazit.

Ahoj, Jace?!

To je to nejlepší, na co jsem se zmohla?

Jeho tvář byla ledově chladná.

„Nemělas chodit, Ario,“ řekl se zamračením. „Tvůj ošuntělý kufr, tvé roztrhané džíny, tvé tenisky. Nic z toho sem nepatří.“

No, jestli chtěl být brutální a krutý, tak přesně takhle se to dělá.

„Nemyslíš, že si zasloužím vysvětlení? Odkopnul jsi mě přes podělaný e-mail!“ vyštěkla jsem.

Pokrčil rameny. „Rozhlédni se kolem. Dnes kvůli mně přijeli ti nejbohatší lidé na světě. Tenhle oblek, co mám na sobě, stojí víc, než ty vyděláš za celý život. Jaké další vysvětlení chceš?“

Páni.

Vždycky jsem věděla, že je to chladný, vypočítavý parchant.

Jen jsem si neuvědomila, jak hluboko to sahá.

„Možná tě nahánění sestry Alfy dostalo sem rychleji. Ale víš co? Až zjistí, jak jsi mělký a chladný, o všechno přijdeš.“

Jeho tváří projel záblesk hněvu.

„Já vím, jak někoho milovat! Jen to nebudu plýtvat na maloměstskou holku, jako jsi ty,“ řekl mrazivě. „Jsme hotovi?“

„Ne.“

Zhluboka jsem se nadechla a přešla ke skutečnému důvodu, proč jsem přišla.

„Bereš si bohatou holku. Fajn. Ale proč jsi mě musel nechat vyhodit?“

Jo. Pro toho kreténa jsem pracovala.

Od stážistky až po plný úvazek v Apex Corp, byl to můj nadřízený.

Náš románek v kanceláři byl tajný. A teprve před pár dny jsem zjistila, že se žení se sestrou generálního ředitele Apexu. A díky němu jsem byla bez práce.

„Správně, tvoje práce,“ pokrčil ten blb rameny. „Tu práci jsi dostala jen díky mně. Teď, když tam nejsem, možná konečně viděli, jak neschopná a hloupá jsi. Máš s tím problém?“

To si ze mě dělal prdel?!

„Promovala jsem jako nejlepší z ročníku. Prošla jsem sedmi koly pohovorů. Můj výkon překročil každý čtvrtletní cíl. Tu práci jsem si zasloužila!“ odsekla jsem.

„Ale no tak, Ario. Opravdu budeš tak naivní?“

Přistoupil blíž a ušklíbl se.

„Pohovory jsi prošla, protože jsem to řekl. Tvoje prodeje? Kontaktoval jsem ty zákazníky za tebe. Beze mě bys nebyla nic než jen hezká tvářička.“

Sevřel mi bradu a s odporným výrazem si mě prohlédl. Plácla jsem ho přes ruku.

„Vrať mi mou práci,“ zasyčela jsem a hlas se mi lehce chvěl. „Tátovy dluhy. Babiččiny účty za lékaře… Potřebuji ty peníze. Zrovna ty bys měl vědět, jaké to je být chudý. Nenuť. Mě. Prosit.“

Házela jsem mu svou hrdost k nohám.

Ale on se jen zasmál.

„No, co kdybych ti nabídl dohodu?“ řekl, jako by na tento okamžik čekal.

Odhrnul mi vlasy dozadu a prsty mi sjel až ke klíční kosti. Otřásla jsem se odporem.

„Ty a já. Nikdy jsme spolu nešukali. Tak moc jsi lpěla na tom patetickém pravidle žádný-sex-před-svatbou. Možná je na čase dospět. Nech mě tě jednou ošukat a já ti vypíšu velmi tučný šek. Jak to zní?“

Šokovaně jsem vytřeštila oči.

Pak jsem mu vrazila facku. TVRDOU.

„DO PRDELE… Co to sakra děláš?! Za zkurvených deset minut se žením před zraky všech!“ zařval a zakryl si oteklou tvář.

„Jdi do hajzlu, Jace!“ zaječela jsem. „Jsi bezpáteřní příživa a srab! A hej – gratuluju ke svatbě. Doufám, že ti ten tvůj vercajk dneska změkne jako rozvařená špageta!“

Pak jsem vyrazila ven, táhla za sebou kufr a krabice a ignorovala jeho naštvané nadávky za mnou.

Jak jsem uháněla chodbou, po tvářích mi stékaly horké slzy.

Bože, tohle už nemohlo být horší.

Byla jsem připravená zahodit veškerou sebeúctu a prosit o život. Protože jsem tu práci a peníze potřebovala.

Ale stejně jsem ho nechala, aby mě rozhodil.

Co budu dělat teď?

Můj plat sotva pokryl nájem, otcovy dluhy a babiččiny účty. Teď, když jsem bez práce, mě domácí už vyhodil. Dnes v noci budu muset pravděpodobně spát v parku.

Takže se mám vrátit a nechat toho kreténa vyhrát? Nechat ho, aby mě ponížil… Ne. To radši umřu…

„Hej, dívej se na cestu!“ zařval někdo.

Příliš pozdě.

Vrazila jsem přímo do muže před sebou.

Byl vysoký. Tak vysoký, že jsem si připadala, jako bych právě narazila do cihlové zdi.

Jeho diamantový manžetový knoflíček byl ostrý jako břitva. Když jsme se srazili, s hlasitým trhnutím prořízl mé tenké tričko.

Během vteřiny se přední část mého trička roztrhla a odhalila mou bílou krajkovou podprsenku.

„Ach!“ vydechla jsem a vzhlédla.

Tohle byl ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Jeho tvář byla jako socha vytesaná mistrem umělcem. A jeho výraz byl tak chladný a odtažitý.

Když se na mě podíval dolů, přísahala bych, že se v těch jeho bouřlivě šedých očích utopím.

Náhle jsem poznala, kdo to je.

Tohle byl Alfa smečky Redstone. Generální ředitel Apex Corporation.

Jaceův švagr.

TEN legendární. Grayson Hart.

„Aria Collinsová?“

Jeho hlas byl sexy a sametový.

Sklonil hlavu a jeho oči klesly na odhalenou část mé podprsenky. Možná to byla jen má představivost, ale zdálo se, že barva jeho očí ztmavla, když zíral.

Kamkoli jeho pohled dopadl, kůže mě začala pálit.

Ale počkat.

Jak znal mé jméno?